Přední česká zlatnická rodinná firma JK Jitka Kudláčková je známá tím, že vyrábí kolekce šperků s příběhem. Kromě toho pořádá Jitka Kudláčková se svým manželem Dušanem Mlynarčíkem i benefiční večery.
Druhý ročník benefičního večera na podporu lidí ve spektru autismu se uskutečnil poslední únorovou neděli v pražském Společenském centru Bethany. Večer, který nesl název S radostí a humorem o vážných věcech s Jaroslavem Duškem a Jitkou Kudláčkovou, vznikl ve spolupráci s občanským sdružením Adventor. Toto sdružení se věnuje lidem se spektrem autismu. „Cílem večera bylo ukázat, že i přes naše lidské rozdílnosti se můžeme navzájem doplňovat a obohacovat,“ uvedla Jitka Kudláčková, kreativní ředitelka a spoluzakladatelka JK Jitka Kudláčková.
Kdo by čekal, že autisté jsou „podivní“ na první pohled, byl by zklamán. Autisté mají mnohdy pouze poruchu soustředění, jsou plaší ve větší společnosti lidí, ale na první pohled se ve společnosti nijak neliší. Stejně tak tomu bylo i během tohoto benefičního večera. Lidé z komunitního centra Adventor pomáhali organizovat celý večer a dva z nich dokonce vystoupili na pódiu v rámci programu. Večer zpestřil vynikající klavírista Denis Szalbot, a také zpěvák a kytarista Radek Čihák. „Denis má neuvěřitelnou kapacitu. Myslím si, že by měl být profesorem na vysoké škole. Je neuvěřitelné, co všechno dokáže, a co ví a umí. Zpíval mezopotámské a skotské texty v originálním jazyce, bylo to opravdu zážitek,“ svěřila svoje dojmy ze setkání s Denisem Szalbotem Jitka Kudláčková.
Kromě tomboly si mohli návštěvníci během večera prohlédnout také krásné obrazy vytvořené lidmi na spektru autismu.
Jaroslav Dušek je s autisty spojen již dlouhou dobu. V Divadle Kampa s nimi dokonce hraje ve hře Přicházíme v míru a jak sám říká, diváci jsou mnohdy překvapení, že autisté nejsou nijak odlišní. Pro Jaroslava Duška je tak pomoc běžnou věcí. „Já nepomáhám, já pouze dělám, co mám rád a neřeším, zda to někomu pomáhá,“ vysvětlil herec a dodal: „Já nechci pomáhat, chci propojovat. V touze pomoci se skrývá touha po moci.“ Během večera zazněla spousta zajímavých myšlenek, které stojí za zamyšlení. Například, že jeden prohřešek by se měl rovnat jedné omluvě a dál bychom neměli problém řešit, protože tudy cesta nevede. Nebo také to, že není pravda, že bude-li někdo spokojený, nebude se dál posouvat. Anebo, že někoho vést nemá smysl, protože ten druhý pak není sám sebou. V této souvislosti Jaroslav Dušek uvedl dokonce příklad z vlastní zkušenosti. „Můj vnuk Kašpar, kterému jsou dva roky a pět měsíců, je šťastný a rozvíjí se. Nemusí být nespokojený proto, aby se rozvíjel. Naopak. Je nespokojený pouze tehdy, když ho někdo chce vést, tedy když ho vezmeme a někam odnese. To se urazí, vrátí se a dojde na dané místo sám.“
Nejen tyto zajímavé myšlenky, které poukázaly na otázky zvyku a návyku, které si v sobě občas velmi mylně neseme, prolínaly celým večerem, kde se podařilo vybrat přes 100 000 Kč pro dobrou věc.
Závěrem zazněla česká státní hymna jako symbol toho, že bychom se jako národ měli podporovat a vzájemně spolupracovat. Hymna České republiky je nejen krásná píseň, ale také symbol státnosti a toho, co máme všichni společné. Vzájemná hrdost a fakt, že bychom se měli vzájemně doplňovat a obohacovat přes všechny naše rozdílnosti, se stal posláním večera a všichni přítomní si tak odnesli nejen dobrý pocit, ale i tuto cennou myšlenku.
