Rok byl provázaný s řadou svátků, z nichž jedny z nejvýznamnějších byly Velikonoce.
Zelený čtvrtek
Název je odvozen od zeleného mešního roucha, jež se v tento den při mši užívalo. O Zeleném čtvrtku se měla jíst pouze zelená strava: různé druhy zelí, špenát, aby byl člověk v příštím roce zdravý. Pečou se také „jidáše“ z kynutého těsta stáčené do různých motaných tvarů jako připomínka na apoštola Jidáše, který Krista před jeho popravou zradil a symbolizuje provaz, na kterém se Jidáš oběsil. Kostelní zvony zní toho dne při mši naposledy, pak umlknou až do Bílé soboty („odlétají do Říma“). Hlasy zvonů nahrazovaly nejrůznější řehtačky nebo klapačky, jejich hluk se rozléhal po celé vesnici a mnohde tím svolávali lidi do kostela.
Velký pátek
Nejvýznamnějším dnem pašijového týdne je Velký pátek. Je dnem hlubokého smutku nad smrtí Ježíše, a tím i dnem přísného půstu. Věřící nepojídali maso ani pokrmy živočišného původu. Podle lidových pověstí je dána Velkému pátku zázračná moc, kdy se otvírají poklady. Zem měla být v klidu a nesmělo se hnout ani s jedinou hroudou hlíny.
Bílá sobota
Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, tento den se neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. O Bílé sobotě probíhal obřad spojený s žalmy při žehnání světla, před vchodem do kostela se světil oheň. Očištění ohně vykonávali lidé i ve svých obydlích, všechna ohniště doma musela být uhašena. Každá hospodyně dala před kostelem na hranici své polínko a po svěcení ohně vzala žhavý oharek domů a rozžehla jím nový oheň. Tomuto ohni se připisovala očistná a ochranná moc. Stejnou účinnost měly i uhlíky a popel z posvěceného ohně. Uhlíky se dávaly za trámy, aby chránily stavení před požárem. Popelem se sypaly louky a pole, aby dobře rodily. Skončením Bílé soboty skoncoval také dlouhotrvající půst.
Boží hod velikonoční
Neděle je Božím hodem velikonočním. Po „vzkříšení“ zase zazní zvony a zvonky, které se „vrátily z Říma“. Protože je to doba, která následuje po čtyřicetidenním půstu, světí se pokrmy, které mají tělo připravit na návrat k běžné stravě. Podává se pečený beránek (doporučujeme vyzkoušet recept Marie Sandtnerové), skopové maso, velikonoční hlavička, baba, mazance, někde holoubata. Mazanec má tvar chlebového bochníku, aby připomínal „Boží dárek“, je symbolem slunce. Mazance se před pečením nařezávají křížem v připomínku ukřižování Ježíše a na Boží hod velikonoční se světí spolu s ostatními pokrmy. Světí se také vejce, chléb a víno. Tradice pečených beránků se zachovala v podobě beránků z kynutého nebo piškotového těsta. Neděle byla dnem, který se prožíval v rodinném kruhu, bez přátel a známých. Ve východních Čechách obětoval hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno zahradě, poli a studni, aby byla dobrá úroda, hojnost ovoce a zdravá pitná voda.
Velikonoční pondělí
Velikonoční pondělí je nejvýznamnějším z celého velikonočního cyklu, i když se k němu neváží žádné významné liturgické úkony. Tohoto dne se odbývala pomlázka, hodování a darovala se malovaná vejce. Vejce má symbolizovat dar nového života – zrození. Stejně tak jako v ostatních kulturách, tak i u nás vejce symbolizuje plodnost a vzkříšení. V samotném křesťanství je vejce ještě předobrazem zavřeného hrobu, z něhož byl Ježíš vzkříšen, a stal se pro křesťany symbolem nesmrtelnosti. Velikonocemi přišlo do vsí definitivně jaro.
(www.galeriekraslic.cz, Mgr. Martina Lahovská; kráceno)
Přírodní barvení vajec
ČERVENÁ BARVA: odvar ze slupek červené cibule a octa, červeného zelí, červené řepy, z bezinkové šťávy
ZELENÁ BARVA: odvar z jarního osení, jeteliny, listů jasanu, petrželi, šťovíku, kopřiv, břízy, rozmarýnu, jmelí
ŽLUTÁ BARVA: odvar z cibulových slupek, ze šafránu, rozdrcených bobulí jalovce, kurkumy, zázvoru, z lipového květu, z kručinky barvířské
HNĚDÁ BARVA: odvar cibulových slupek, čaj, odvar z dubové kůry, z listí a kůry ořešáku
MODRÁ BARVA: odvar z květu chrpy a borůvkových plodů
ČERNÁ BARVA: vaření olšové kůry se zelenou skalicí, barvením v černé kávě nebo vařením v roztoku sazí s rezavými hřebíky
Zdroj: Národní zemědělské muzeum
