V neděli 16. října, na svátek sv. Havla, uspořádalo Muzeum lidových staveb v Kouřimi posvícenské oslavy. Návštěvníci se mohli seznámit s tradičními zvyky a lidovými obyčeji, které byly formou přednášek nebo praktických ukázek prezentovány ve všech čtrnácti historických objektech muzea. Světnice v chalupách byly slavnostně vyzdobené a voněly čerstvě upečenými koláči. Atmosféru celého dne navíc umocňovalo slunečné počasí babího léta.
Mimo jiné jsme také ochutnali „Dědečkovo paprikové zelí“ se slaninou a slivovicí.
Zde je recept:
Ingredience: kysané zelí, slanina, cibule, dvě papriky, sůl, lžička mleté papriky, 2 stroužky česneku, slivovice
Příprava: Nakrájenou cibuli 10 minut podusíme na slanině, přidáme na proužky nakrájené papriky, kysané zelí, vše osolíme, okořeníme mletou paprikou a utřeným česnekem. Zelí dusíme asi 5 minut na mírném ohni a těsně před podáváním je pokapeme slivovicí.
Zvyky a obyčeje
To je zlaté posvícení, to je zlatá neděle.
Máme maso a zas maso, k tomu kousek pečeně.
To je zlaté posvícení, to je zlaté pondělí.
Máme maso a zas maso, jako včera v neděli.
Posvícenské slavnosti jsou písemně doloženy již ve staroslovenské společnosti a patřily k radostným událostem roku. Pořádaly se u příležitosti vysvěcení kostela a jejich oslavy se vztahovaly nejčastěji na svátek sv. Martina nebo sv. Michala. Za vlády císaře Josefa II. bylo přikázáno slavit v celé monarchii posvícení třetí říjnovou neděli. Toto nařízení však často nebylo respektováno a vesnice slavily posvícení i v jinou neděli.
Hodování, tanec a hry
Po dnech naplněných náročnou prací na polích nastal čas oddychu a uvolnění. Pekly se koláče, jedlo se maso, a to i v chudých rodinách. Příbuzné rodiny se vzájemně navštěvovaly, na kus řeči i k prostřenému stolu byli zváni i dobří sousedé. Církevní část svátků tvořily pondělní a úterní mše v kostele.
K posvícenským tradicím patřilo i stínání a obětování kohouta. Celé krvavé „představení“ se většinou konalo na návsi. Vybraný kohout byl ozdoben pentlemi a přivázán ke kolíku, nebo přikryt ošatkou.
Mladí muži měli za úkol se zavázanýma očima kohouta setnout. Každý uchazeč měl jeden pokus a vítěz byl velkoryse odměněn.
Od konce 19. století bylo obřadní zabíjení zvířat zakázáno, a proto byl později živý kohout nahrazen vycpanou figurínou.
Link: www.skanzenkourim.cz
text a foto : Zuzana Janovská
