o blížícím se konci světa, stárnutí a pečených kachnách…
Čtyři muži, dávní přátelé pořádají večírek. V troubě se připravují vypasené kachničky, ale než budou upečeny dozlatova, krátí si všichni čas popíjením a mudrováním. Řeší se osobní i dějinné záležitosti, dávno dané a nezvratné, vedou se řeči o zániku lidstva, geopolitických eskapádách světových velmocí i prohnilosti českých elit. A hodiny pomalu odpočítávají čas…
Motivem klábosení se stává asteroid, jenž má k večeru dopadnout na Zemi. Křehké postavení naší planety se překrývá se stejně ohroženou a křehkou tělesnou schránkou lidských životů, v těle jednoho z mužů se totiž uhnízdila smrt… Jenže na toto téma – na rozdíl od problémů lidstva – je chlapská konverzace krátká. Ostatně každý z oněch čtyř přátel je osudově poznamenán tím, že v pravou chvíli neřekl, co říct měl. Zatím je ale všechno v pořádku…
Návštěvou divadelně debutuje Emil Hakl (1958), spisovatel, jehož dílo patří k tomu nejlepšímu, co v poslední době česká próza přinesla.
Spisovatel Emil Hakl
(vlastním jménem Jan Beneš) se narodil roku 1958. Pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník, zvukař, textař a redaktor. V roce 2001 vydal povídkovou sbírku Konec světa a o rok později román Intimní schránka Sabriny Black (kterou o osm let později vydal podruhé zcela přepracovanou), ale skutečný průlom přišel až s novelou O rodičích a dětech (2002), za niž byl oceněn Magnesií Literou a která patří mezi nejoceňovanější a nejprodávanější díla českých autorů; v roce 2008 podle ní režisér Vladimír Michálek natočil stejnojmenný film.
Návštěva
V roce 2014 vydal Emil Hakl sbírku povídek Hovězí kostky. Jedenáct textů, jež se tváří, že vznikaly téměř třicet let, spolu souvisí skrze hrdinu, tak trochu smolařského vypravěče Honzu. Není to příliš aktivní ani úplně sympatický muž: jeho cesty vedou akorát z lokálu do nonstopu a pak rychle zpátky do hospody, cestou občas zkonzumuje něco nezdravého z umaštěného papíru. Truchlí nad absencí láskyplného vztahu, smyslu života, obyčejné radosti, fatální lásky – a ve svém žalu snad ze setrvačnosti zalézá zpět do lokálu.
Jedna z povídek, právě Návštěva, se tematicky i příběhově ostatku Haklovy sbírky drobně vymyká, neboť přináší i téma ztracené generace a ukradené revoluce. Autor popisuje jednoho večírku a s typicky jazykovou bravurou vede – občas nemilosrdně – řez současným mužským světem, aby odkryl všechno, co dokáže pod kůží mužů, procházejících krizí středního věku, ale i zdánlivým úspěchem, bujet a hnisat.
Herci o svých postavách
David Matásek
Můj hrdina Mates je neurotický podivín, nepraktický, sobecký, k ženám necitlivý, pijan, prostě k zulíbání… Hakl píše tak, že je mi to prostředí důvěrně známé, postavy blízké, pocity odžité. Jistě je to dáno společnou lokalitou a generační blízkostí.
David Prachař
Bombur je autistický, hrabalovský hrdina a tato povídka vypráví o setkání čtyř kamarádů. Nutno říct, že Ondřej, David i Saša jsou mými skutečnými kamarády, takže jde zároveň o naše setkání na Nové scéně.
Saša Rašilov
S Janem Benešem jsem se poprvé setkal na návštěvě u Ondry Pavelky, na první čtené zkoušce. Znal jsem nějaké jeho povídky, právě jsem se nořil do jeho příběhu o umělé ženě a začínal tušit, co se stane. Že totiž možnost přijít na návštěvu do světa magického realismu kumpánů z nonstopu, mezi postavy, které mi připomínají mé oblíbence z Hrabala, Bukowského, Čechova, bratrů Cohenů, hodně Carvera… Co víc – že stát se jednou z těch postav bude zážitek. A stalo se: Páťa-Páťa je ex-seladon, fotograf a depresivní skeptik, který – ač věkem nejmladší člen party – trpí zřejmě nejvíc fyzickou devastací. Ta je také do značné míry následkem víceméně veselého a intenzivního života v umění i mimo něj.
Více informací naleznete ZDE
