Vydali jsme se ověřit v praxi možnosti ekonomické jízdy s hybridním automobilem Peugeot 408 GT HYBRID 225 e-EAT8 k Jaderskému moři a k dalším cílům na trase. Cestu tam i zpět jsme vždy rozložili do dvou etap, abychom prověřili vozidlo i v jiných podmínkách než na dálničních tazích na trase.
Zahajujeme test
Automobil Peugeot 408 GT HYBRID 225 e-EAT8 máme plně nabitý z baterií umožňující plynulý dojezd až 38 km na elektrický pohon a nádrž plnou benzínu. Díky tomu, že jsme volili trasu po českých komunikacích směrem k hraničnímu přejezdu Dolní Dvořiště, byla naše jízda spíše po okresních silnicích než po dálnicích. Zde jsme se rozhodli zvolit variantu zesílené rekuperace, která u vozidel Peugeot představuje stisknutí tlačítka „B“. Což pro neznalé řidiče hybridních automobilů a elektromobilů znamená, že brzdná síla vozidla je většinou způsobena rekuperačním módem a jen v nejnutnějších situacích využíváme k brzdění brzdový pedál. Pro vysvětlení: v případě, že dojíždíme z mírně prudkého kopce a dojíždíme k obci a potřebujeme snížit rychlost, stačí sundat nohu z plynového pedálu a rekuperačním dobrzděním se dostáváme na požadovanou rychlost. Tento styl jízdy je ekonomický a dobíjí pravidelně baterii za jízdy.
Jelikož v současné době probíhá rozsáhlá stavební činnost v části jižních Čech, probíhala naše cesta po většinu v kolonách s jízdou s nižší než maximálně povolenou rychlostí. První část trasy Praha- Dolní Dvořiště jsme automobil nedobíjeli a přesto jsme dosáhli velice kvalitního jízdního průměru ve spotřebě zhruba kolem 5 l/100 km.
Překračujeme hranice
Po překročení česko-rakouské hranice jsme se po několika kilometrech jízdy po okresních silnicích Dolního Rakouska najeli na dálniční síť, která nás vedla až do místa našeho přenocování ve městě Graz (Štýrský Hradec). Během cesty můžeme automobil dobíjet na benzínových čerpadlech, která můžeme vyhledávat například v aplikaci E.ON drive. Na některých dobíjecích stanicích fungují i české čipy a je možnost tedy dobít během přestávky k odpočinku a občerstvení či doplnění pohonných hmot. Pokud nepoužíváme dobíjecí čipy, je možné dobíjet podle návodu na dobíjecí stanici. Tedy po dobití baterie jsme se dostali do cíle našeho dne a přenocovali jsme v samém centru Grazu nedaleko hlavního vlakového nádraží.
Hotel zmizel objevil se nový
Při našem posledním pobytu v Grazu v loňském roce jsme objevili u nádraží hotel Ibis s podzemním parkovištěm, kde jsme v pohodě a v klidu přenocovali. Letos jsme se rozhodli využít služeb stejného hotelu a automaticky vyhledali na benzínové stanici hotel, ale přitom jsme přehlédli, že se nejedná o náš „osvědčený“ hotel, jelikož jeho poloha byla také u hlavního vlakového nádraží. Automaticky jsme vjeli do podzemních garáží, vystoupili a šli jsme zaregistrovat na recepci ubytování. Stejně jsme také zjistili, že v okolí se nachází několik dobíjecích stanic. Jaké bylo naše překvapení, když jsme shledali, že hotel na uvedené adrese je zavřený a naše rezervované ubytování je v hotelu, který je odtud vzdálen asi 500 m. Tím se nám prodloužil čas a námi vybranou dobíjecí stanici v nákupním centru již nebylo možné použít, protože nákupní centrum již bylo uzavřeno. Pro naši další cestu však víme, kde ji nalezneme.
Pokračujeme v cestě směr Slovinsko a Chorvatsko
Ráno vyjíždíme brzo a opouštíme v ranní špičce město Graz, kdy u místní čerpací stanice doplňujeme palivo, jelikož víme, že cena benzínu na dálnici je podstatně vyšší. Pro orientaci jsme načerpali benzín za 1,639 EUR/l . Poté jsme se vydali po dálnici směr Slovinsko, kdy nám zbývalo do slovinského přístavu Koper 300 km. Nesmíme samozřejmě zapomenout, že do cestovních nákladů je třeba započítat ještě desetidenní dálniční známku v Rakousku a vzhledem k tomu, že jsme absolvovali více než týdenní pobyt bylo nutné zaplatit ještě měsíční dálniční známku ve Slovinsku. Na trase i při zaplacení dálničního poplatku bylo třeba zaplatit průjezd dvěma tunely 6,5 EUR a 10,5 EUR. Platba je možná v hotovosti případně platební kartou. Rakousko jsme projeli naprosto v pohodě a dostali jsme se do Slovinska, kde na benzínové pumpě Lukovica čerpáme pohonné hmoty kde cena za 1 l je 1,859 EUR a současně zde dobíjíme baterii. Ve Slovinsku si na informační tabuli směřující k dobíjecí stanici, se můžeme orientovat podle piktogramu znázorňujícího dobíjení automobilu. Zde jsme použili k dobíjení čip PRE, který spolupracuje s E.ON. Velkou výhodou těchto dobíjecích stanic je, že disponují výkonem 43 kW. Cenu za 1 kW si musí každý uživatel dohledat ve svém vyúčtování podle tarifu, který má domluvený se svým dodavatelem energií. Také je zde samozřejmě možnost platit online. Projíždíme celé Slovinsko po dálnici a dostáváme se do naší cílové destinace města Poreč s tím, že na chorvatských dálnicích se platí mýtné. Díky umístění naší cílové destinace využíváme chorvatské dálnice minimálně a cena za mýto se pohybuje v přepočtu kolem 50 Kč.Druhý den, abychom se mohli pohybovat po místních komunikacích a dobíjet baterii čerpáme benzín a to za cenu 1,57 EUR/ l.
Dobíjení v cílové destinaci
Přestože jsme ubytováni v kempu, kde je řada připojených karavanů a mobilhomů, není zde k dispozici dobíjení elektromobilů. Jelikož tuto destinaci známe, jedeme na jistotu k benzínové stanici Petrol nedaleko města Poreč. Bohužel díky závadě či příliš vysoké teplotě jsme nebyli schopni propojit vozidlo s dobíjecí stanici. Odjeli jsme tedy do velkého nákupního centra, kde společnost Lidl poskytuje zdarma dobíjení elektrických vozidel, a to i mimo provozní dobu. To je velice milé a potěšující, ale vzhledem k tomu, že k dispozici byl pouze jeden dobíjecí stojan, bylo často obsazeno, přesto se nám podařilo automobil dobít.
Náš akční rádius během našeho pobytu byl do 20 km a tak jsme se vydali do města Poreč a do města Novi Grad, kde jsou také k dispozici dobíjecí stanice a je možnost elektromobil či hybridní vůz dobít. My jsme tuto možnost nevyužili, jelikož jsme měli dobitou baterii z námi využívaného dobíjecího místa. Z našeho pohledu je škoda, že nejsou kempy vybaveny dobíjecími stanicemi. Objevili jsme jedno místo v blízkém hotelu, ale bohužel nám byla během tří dní sdělena vždy jiná cena, která se nakonec vyšplhala jelikož jsme nebyli hosty hotelu až k 30 EUR za nejasný čas dobíjení. Celkově však můžeme konstatovat, že dobíjecích míst v takto malých přímořských letoviscích je relativně dost, jen je třeba vědět kde je najít a jak zaplatit.
Zpáteční cesta
Vydáváme se na zpáteční cestu směr Spielberg, jelikož jsme se rozhodli navštívit na zpáteční cestě okruh Formule 1 Red Bull Ring. Načerpali jsme před cestou benzín za EUR 1,58/l. Hned doplňujeme i cenu, za kterou jsme čerpali v Rakousku na dálnici EUR 2,149/l. Cestou jsme se zastavili také na benzínové pumpě a opět dobili baterii. Díky zvýšenému výkonu je tato dobíjecí stanice schopna za hodinu dobít polovinu kapacity baterie. Při našich cestách využíváme navigace dodávané ve vozidle, protože to považujeme za velice důležitou součást vybavení automobilu. A tak byť jsme se domnívali, že cesta bude probíhat po většinou po dálnicích, byli jsme vyvedeni z omylu a z dálnice mířící na Jesenici a Vilach nás navigace svedla na místní rakouskou silnici ve směru na Klagenfurt, kde jsme nejprve vystoupali serpentýnami k hraničnímu přechodu a poté jsme po překročení slovinsko-rakouských hranic sklesávali dolů až do údolí řeky Glan. Zde musíme upozornit na velice zajímavou a zvláště u hybridních automobilů přínosnou rekuperaci. Pokud se pozorný čtenář podívána trasu naší jízdy a uvidí na mapě ony serpentýny, všimne si velkého převýšení, které jsme využili k rekuperaci a během sjíždění do města jsme získali dalších více než 10 km na elektrický pohon. Hybridní automobily jsou nastaveny tak, aby v případě možnosti využívat energie z baterie ji vždy využili. Aniž bychom dobíjeli, získali jsme tzv. rekuperační energii. Potom již cesta probíhala částečně po dálnici a částečně s využitím místních komunikacích údolím. Po příjezdu do městečka Spielberg jsme při hledání hotelu objevili samotný okruh. Přímo u závodního okruhu je několik dobíjecích stanic, které podle návodu slouží k dobíjení na místní kartu. Stejně tak jsme objevili dobíjecí stanici přímo u hotelu a to ne jednu a to jak pro čistě elektrické tak pro hybridní automobily. Zde nebylo možné použít ani jeden z čipů českých dodavatelů, ale opět byla možnost platby online.
Zajímavost hotelu
Při našich cestách většinou využíváme největší rezervační síť a to Booking.com a nebylo tomu jinak ani v tomto případě. Provedli jsme rezervaci, a dokonce se samotným ubytováním komunikovali online a tak jsme při příjezdu očekávali recepci s obsluhou. K našemu překvapení vše probíhalo ve vstupním vestibulu na bázi dotykového displeje včetně výroby a vydání magnetické karty k pokoji. Bylo to v době, kdy probíhají diskuse ohledně umělé inteligence, docela úsměvné, protože vše proběhlo rychle po vyplnění osobních údajů po několika kliknutích.
Proto pro nás byla překvapením druhý den ráno snídaně, protože jsme očekávali místnost plnou automatů, kde dostaneme jídlo v plastových sáčcích. Čekala nás však klasická snídaně formou švédského stolu včetně nabídky ovoce.
Pokračujeme v cestě k domovu
Po snídani se vydáváme na cestu k domovu opět k hraničnímu přechodu Dolní Dvořiště. A na první čerpací stanici jsme doplnili pohonné hmoty v ceně EUR 2,59/l. Trasu jsme absolvovali po dálnici, na cestě jsme ještě platili 6,5 EUR za průjezd tunelem. A po krátkém úseku cesty po okresních silnicích v Dolním Rakousku vjíždíme do České republiky a čerpáme v Dolním Dvořišti pohonné hmoty za Kč 38,50. Míříme tedy opět stejnou trasou a nedaleko města Písek jsme se rozhodli zastavit a občerstvit se a současně jsme využili veřejné dobíjecí stanice umístěné u prodejce značky Peugeot. Dobili jsme tedy elektrickou energie a současně i my jsme doplnili energii a v kontextu dlouhé cesty Evropou nám již cíl naší cesty přišel blízko.
Závěrem
Námi testovaný vůz Peugeot 408 GT HYBRID 225 e-EAT8 je prostorný a pohodlný. Díky hybridnímu pohonu jsme se dokázali dostat na trase dlouhé kolem 2 tis km. Na průměrnou spotřebu cca 5,5 l/100 km. Zajímavostí je, že na těchto dlouhých trasách, přestože většina jízdy probíhá po dálnicích, průměrná rychlost se pohybuje kolem 80 km/hod. V případě, že bychom do toho započítali i cesty po místních komunikací v cílové destinaci, potom průměr se sníží až na 62 km/hod. U všech námi testovaných automobilů zdůrazňujeme že je důležité mít baterii alespoň z poloviny nabitou. Druhou podstatnou částí je naučit se správně rekuperovat, využívat po celou dobu jízdy terénu a ve správném okamžiku např. při dojíždění do obce nebo při snižování rychlosti rekuperačních schopností vozidla. Nový uživatel se nemusí obávat, protože většina těchto činností probíhá automaticky a to především v okamžiku, kdy využíváme adaptabilní tempomat. Ale například v současné době jsou hojně využívány kruhové objezdy a tak před příjezdem a tak před příjezdem k tomuto objezdu vypneme tempomat, nastavíme rekuperační režim „B“ a plynule bez nutnosti brzdit projedeme kruhovým objezdem a poté opět aktivujeme adaptabilní tempomat. Hybridní automobil je plynulým přechodem k plně elektrické mobilitě. Během naší cesty čítající několik stovek kilometrů netrvala souvislá jízdy více než 200 km. Zajít si na kávu, občerstvit se musí každý řidič, a především je důležité odpočívat. Při těchto příležitostech budou-li na všech místech odpočinku možnosti dobíjení, pak není žádný problém uvedenou trasu ujet i s plně elektrickým automobilem. Není třeba jet ke vzdálenému cíli jako závodník, ale je třeba si cestu bezpečně a ekonomicky užít. To jsme my zažili s námi testovaným automobilem Peugeot 408 GT HYBRID 225 e-EAT8 a vřele můžeme doporučit, protože naše investice do pohonných hmot by nám nezaplatila ani jednu jednosměrnou letenku. Díky rozdělení cesty na více etap nebyla cesta únavná, naopak pohodlná a zajímavá a díky hybridnímu automobilu i ekonomická.
