Vydali jsme se na zámek Kozel, který leží v Plzeňském kraji poblíž obce Šťáhlavy. Příjezd k zámku vedl po dobře značené objížďce po asfaltové lesní cestě, na které se při opatrné jízdě mohla minout dvě auta. Po příjezdu jsme zaparkovali na horním parkovišti, terasovitě odděleném v mírném svahu. Sestupujeme z parkoviště po štěrkové cestě a vcházíme vraty do areálu zámku. Po levé straně se nachází zámecká kaple Sv. Kříže. Ta která dnes mimo jiné slouží jako koncertní a svatební síň. Poblíž najdete cukrárnu, kde si můžete vychutnat kávu a zákusky. K zámku patří budova jízdárny, která po rekonstrukci v šedesátých letech 20. století slouží jako výstavní síň či sál pro společenské akce.
Prohlídka zámku
První prohlídka začíná v 10 hodin, vstupujeme tedy do zámku. Je to přízemní budova obdélníkového půdorysu, s nádvořím uprostřed. Pro větší pohodlí si u vstupu si můžete nechat zavazadla, protože zámek je po dobu prohlídky uzamčen.
Jméno zámku
Zámek byl postaven jako letní a lovecké sídlo hraběte Jana Vojtěcha Černína z Chudenic. Hrabě působil jako nejvyšší lovčí království českého na dvoře císaře Josefa II. Zámek byl nejvíce využíván v podzimním období, kdy hrabě zval své hosty k honům a zámeckým radovánkám. Hned v úvodu prohlídky nám sympatická průvodkyně vysvětlila, že zámek za svůj název vděčí podle pověsti starému pohanskému zvyku Slovanů. Právě v těchto místech naši prapředkové obětovali v době rovnodennosti na usmíření bohů a v naději na dobrou úrodu kozla.
Zámek překvapuje svou jednoduchostí. Stavebník zámku byl ovlivněn myšlenkami francouzského filozofa Jeana Jacquese Rousseaua, hlásajícího návrat k přírodě a budování venkovských sídel. Podél nádvoří vede kamenný chodník se vchody do jednotlivých místností. Vstupujeme do zámeckého křídla, kde se nacházely pokoje pro hosty. Každý pokoj byl rozdělen částečnou přepážkou, která nedosahovala až ke stropu na vstupní část pro sluhu, oddělenou dveřmi v přepážce od pokoje pro panstvo. Důvodem výšky přepážky byl způsob vytápění: místnosti v zámku byly vytápěny kamny, do kterých se přikládalo dvířky umístěnými z vnější strany budovy, aby hosté nebyli rušeni a teplo z kamen mohlo tak nad přepážkou procházet a ohřívat vzduch i v pokoji pro panstvo.
Do reprezentačních místností zámku se vcházelo přes vstupní halu s malými zvonky u stropu. Každý zvonek měl jiné ladění, aby služebnictvo vědělo, do které místnosti je žádáno. Pro líčení a úpravu garderoby šlechtičen byl určen toaletní pokoj. Výmalby místností jsou prací Antonína Tuvory. Při prohlídce obrazů jsme si v několika místnostech všimli portrétu císařovny Marie Terezie, která je vyobrazena jako mladá dívka i jako vladařka. Najdeme zde také portrét Napoleona Bonaparta ještě jako jinocha. Dalším překvapením je portrét Emila Škody zakladatele největšího strojírenského podniku na českém území v bývalém Rakousku Uhersku. Po smrti Jana Vojtěcha Černína v roce 1816 se majitelem zámku stal jeho prasynovec hrabě Kristian Vincenci Valdštejn-Vartenberk. Jednou ze zajímavých osob tohoto rodu byl Albrecht Valdštejn, vojevůdce císařského vojska za 30leté války. Arnošt Valdštejn byl majitelem železáren v nedalekém Sedlci, ale především založil v roce 1859 v Plzni Valdštejnské strojírny s 68 dělníky, které o 10 let později odkoupil tamní zaměstnanec Emil Škoda.
Pracovnou hraběnky byl Modrý pokoj. Černínova první manželka Josefina, pocházející z rodu Thun-Hohenstein, byla milovnicí umění, a proto pro ni hrabě nechal zřídit hudební salonek, ve kterém je možné vidět různé hudební nástroje i mimořádný kladívkový klavír z dílny Conrada Grafa.
Ve vitrínách můžete vidět keramické nádoby ve tvaru zelných hlávek a dalších druhů zeleniny, tzv. holíčskou fajáns pocházející z manufaktury v Holíči. Ta byla založena v císařem Františkem I. Štěpánem a fungovala pod názvem Císařsko-královská továrna na majolikové nádobí v Holíči . Byla první manufakturou na výrobu fajánse v rakouské monarchii a díky své poloze nedaleko od Hodonína, zaměstnávala dělníky z Moravy i ze Slovenska. Keramické nádoby se běžně používaly při stolování, uchovával se v nich například olej či koření. V ranní jídelně, kde se podávaly snídaně, si můžete prohlédnout míšeňský porcelán (označený logem dvou zkřížených mečů- značkou zavedenou v roce 1720) i vídeňský porcelán.
Zajímavostí, kterou zaznamenáte během prohlídky, je propojení jednotlivých sálů a pracoven; pokud jsou všechny dveře mezi jednotlivými místnostmi otevřeny, díváte se do dlouhé chodby, jejíž délku dokážete sotva odhadnout. Na konci chodby vás upouta harfa, stojící v hudebním salónku. V pánském salonku zaujme sbírka dýmek i velký biliárový stůl nad nímž visí speciální lustr, odlišující se od lustrů v ostatních místnostech, které se vyznačují poměrně jednotným stylem.
Součástí sbírek na zámku je rozsáhlá a cenná knihovna Jana Vojtěcha Černína, rozšířená po roce 1945 o knihovnu rodu Stadionů. Opravdovou třešničkou na dortu je však závěr prohlídky, kdy usednete do lavic v zámeckém divadle. Zámecké divadlo nechal vybudovat Valdštejn v prostorách původních maštalí pro nejoblíbenějšího koně zakladatele zámku. Divadlo dnes patří k nemnoha zachovaným zámeckým divadlům té doby.
Po prohlídce interiérů jsme zámek ještě obešli a zastavili se na terase přiléhající k jihozápadnímu křídlu zámku, v jejímž středu se nachází kašna s plastikou skoleného jelana. Tu jsme viděli okny vedoucími na terasu při prohlídce zámku. Z terasy se naskýtá nádherný výhled do parku a okolí zámku.
Zámecký park
Park o rozloze 40 hektarů je dílem F. X. France, který kromě profese zahradníka byl i kreslířem, fotografem, geometrem a archeologem. Na zámku pracoval za Valdštejnů v 19. století. K nejvzácnějším rostlinám v parku patří liliovník tulipánokvětý. Zámecký park je návštěvníkům celoročně bezplatně otevřen. Několikrát za sezónu probíhají zpoplatněné komentované prohlídky parku. Procházka v parku byla v teplém letním počasí příjemná, a cestičky nás dovedly až dolů k Lopatskému rybníku. Zde si můžete půjčit k projížďce po rybníku lodičku. Občerstvili jsme se v restauraci v Podzámčí. K dobrému obědu jsme si nemohli dát jiné pivo než Kozla.
