Po nedávném testu DS 7 Opera E-Tense 300 EAT 8 4×4 se nám do ruky dostal menší model z dílny francouzské prémiové značky – DS 3, tentokrát s benzínovým přeplňovaným tříválcovým motorem o objemu 1.2l s výkonem 96 kW (130 k). Podívali jsme se na něj očima ženy a přinášíme vám tak recenzi, která nabízí hlavně spoustu praktických poznatků, protože specifikace a technická data jsou lehce k dohledání.
Tenhle malý prémiový crossback zaujme především designem, který Francouzi pojali jako obvykle po svém.
Ať už se vám líbí nebo ne, je to rozhodně auto, na které nejde nemít názor a na silnici ho jen tak nepřehlédnete. Na karoserii najdeme spoustu různých prolisů, tvarů a záhybů a také vyjížděcí kliky. Otázkou je, kolik zim taková designovka přežije, ale vypadá to elegantně, to se musí uznat. I zpracování interiéru a použité materiály jasně dávají najevo, že jde o prémiovou značku.
Praktické poznatky z testu
Co se týká samotných jízdních vlastností, tam není příliš co vytknout. Podvozek je vyladěný velmi dobře, s nerovnostmi si hravě poradí a pro běžný provoz, pro který je automobil určen, je naprosto ideální. V zatáčkách drží dobře, auto se chová sebejistě a při přejetí nějakého hrbolu se necítíte jako naklepaný řízek, čemuž přispívá i obutí na osmnácti-palcových kolech. Je však potřeba myslet na to, že DS se soustředí na pohodlí a necílí na dynamické průjezdy zatáčkami, takže závodní jízdu nezkoušejte. Pokud byste chtěli komfort ještě zvýšit, obujte sedmnáctky. Interiér je stejně jako exteriér trochu kontroverzní. Designéři hodně pracovali s tvarem kosočtverce, který se objevuje jak na palubní desce, tak i středovém tunelu. Působí to trochu futuristicky, ostatně jaké celé DS 3.
Tlačítka
Většina tlačítek je z lesklého materiálu, což samozřejmě vede k viditelným otiskům a časté nutnosti leštění. Některá (např. na ovládání hlasitosti rádia) jsou matná, takže tento problém odpadá a působí to hezky. Tlačítka jsou však dotyková a nemusíte je mačkat. Nastavení je trochu roztroušené v různých tlačítkách a módech, nepříliš intuitivní, ale po pár dnech si člověk zvykne. Například tlačítko pro nastavení zpětných zrcátek budete marně hledat někde na dveřích, nýbrž je schované až pod úrovní volantu v prostoru právě mezi volantem a dveřmi. Za mě celkem nešťastně uspořádaná jsou i madla a kliky z vnitřní strany dveří, ale možná je to také o zvyku.
Zavazadlový prostor a další detaily
Zavazadlový prostor je pro město a běžné nákupy dostačující, na dovolenkovou cestu do Chorvatska s rodinkou vám to však pravděpodobně stačit nebude. Přesně se bavíme o 350 litrech prostoru, který lze navýšit sklopením zadní lavice na 1050 l. Počítejte ale se schodem mezi zavazadelníkem a sedačkami. Plusem je naopak poměrně nízká nakládací hrana. Tlačítko pro otevření je umístěné až vedle couvací kamery v úrovni RZ, takže je nutné se k němu trochu ohnout a na první pohled není vidět, je tedy potřeba s tím počítat, případně použít tlačítko na klíčku, aby víko kufru, které se otevírá klasicky manuálně, alespoň odskočilo.
Kombinovaná spotřeba se držela kolem 8,5l na 100 km, což je na jízdu po ucpané Praze v kombinaci se svižnější jízdu po dálnici celkem slušná hodnota, i když tabulkám moc neodpovídá.
Co mě zaujalo, byly různé jízdní režimy: ECO, NORMÁLNÍ, PÍSEK, BLÁTO, SNÍH a SPORT, přičemž u posledního jmenovaného je možné si v menu nastavit i aktivní zvuk, který sice nezvýší výkon motoru, ale aspoň budete mít ten pocit.
Potěšila mě také možnost NFC nabíjení (které je však za příplatek) a zároveň dostatek dalších zdířek pro různé možnosti nabíjení (USB-C, klasické USB a autozapalovač)
Pohled ženy na vozidlo
Z pohledu běžné ženy také oceňuji jednoduchou příručku přímo v nastavení infotainmentu, kde je možné najít např. význam kontrolek a další technické věci, které se mohou hodit. Infotainment jako takový je celkem svižný a obraz má perfektní kvalitu.
Praktickým pomocníkem je také kamera, která snímá celé okolí vozu, přičemž je možné jedním dotykem vybrat pohled, který preferujete, standardně se při couvání zobrazuje ten ze zadní kamery + 360° kamera, která vám poskytne celkový pohled na vozidlo včetně pohledu z ptačí perspektivy. Díky tomu můžete s jistotou zvládnout i stísněné nebo nepřehledné parkovací situace. Zobrazit si můžete samostatně i přední kameru.
Testovaný model
Testovaný model disponoval i výhřevem předních sedaček, které jsou i po dlouhé jízdě pohodlné a velmi dobře fungujícím drive asistentem, který kromě běžného tempomatu zvládal i adaptivní tempomat s hlídáním jízdy v pruzích, díky němuž teoreticky auto zvládne řídit samo. Stále vás však bude vyzývat k držení rukou na volantu, takže zdřímnout si vás nenechá. Co mě trochu zarazilo byla absence dvouzónové klimatizace, kterou bych u auta v této cenové kategorii očekávala.
V základu testovanou verzi DS3 Performance Line + pořídíte za 900 000,-, tento konkrétní kousek vyjde na 1 029 000,- Kč; za příplatek zde byl výhřev sedadel, DS LED Vision nebo bezdrátové dobíjení telefonu. Naopak v základní ceně je již osmirychlostní automat, automat, který je rychlý, komfortní, přesný a zároveň si můžete řadit pádly pod volantem.
Město versus dálnice
Tady musím konstatovat, že se skutečně jedná spíše o městský automobil, a to hlavně kvůli jeho výkonu. Jízdu po dálnici zvládá s klidem a pohodlně, ale v momentě, kdy potřebujete předjet pomalejší účastníky provozu v pravém pruhu a zezadu už se na vás tlačí netrpělivec, zkrátka chvíli trvá, než z toho vymáčknete potřebnou rychlost, abyste mu zmizeli z cesty. Nicméně pro plynulou jízdu bez závodění je to ideální parťák.
Další informace od výrobce ZDE
