Parní lokomotiva 431.032 Ventilovka, je zajímavá netypickým ventilovým rozvodem páry, čemuž vděčí za svoje jméno. Lokomotiva 431.032 Ventilovka byla vyrobena na přelomu let 1926 a 1927 rakousko-uherskou společností St.E.G.-Landesbefugte Maschinenfabrik der privilegierten Österreichisch-Ungarischen Staatseisenbahn-Gesellschaft pod výrobním číslem 4779.
Do provozu byla uvedena v roce 1927 pod označením dopravce BBÖ 378.60. Dne 4. 11. 1977 ji od rakouských drah odkoupila švýcarská společnost Eurovapor se záměrem nasadit ji na nově otevřenou muzejní železnici Wutachtalbahn. Od roku 1982 do roku 1986 byla pravidelně využívána pro vedení muzejních vlaků na Wutachtalbahn. V roce 1987 musela být odstavena z provozu kvůli stavu kotle, zejména měděné pece.
Od 19. prosince 2015 byla lokomotiva umístěna v železničním muzeu v bývalém depu Heilbronn už jako, majetek spolku Dampflokfreunde Schwarzwald-Baar e.V. (dříve Wutachtalbahn e.V).
Během léta 2016 proběhla jednání o možném prodeji a technické prohlídky lokomotivy. Dne 10. září 2016 byla lokomotiva převezena do České republiky do Bečova nad Teplou, kde našla dočasné útočiště. Zde vykonala i potřebné zkoušky, aby pak začátkem prosince mohla přejet do depa Letohrad.
Na jaře roku 2017 se lokomotiva zúčastnila Drážďanského srazu parních lokomotiv ještě pod označením 93.1360. České veřejnosti byla byla oficiálně představena dne 1.5.2017 v Benešově, kde byla lokomotiva označena Kryšpínovým číslem*) 431.029. Jednalo se o číslo použité pouze pro tuto akci pořádanou spolkem Posázavský Pacifik.
V roce 2018 dostala lokomotiva nové české označení číslem 431.032, olovníky do pece a černý nátěr podvozku. V novém kabátě se pak představila na akci „S párou do Zubrnic“ pořádanou Zubrnickou museální železnicí ve dnech 1. až 3. června 2018.
Technické údaje:
Parní stroj: dvojčitý, na přehřátou páru
Rozvod: vnější Heusinger, vnitřní ventilový Lenz
Hnací náprava: 3. spřažená
Průměr válců / zdvih: 480 mm / 570 mm
Mazání válců: válcovým olejem pomocí mazacího lisu
Zdroj: http://www.ventilovka.cz
Foto: JB Cysnews
Kryšpínovo označení lokomotiv
Kryšpínovo označení lokomotiv byl číselný systém označování lokomotiv užívaný v Československu od roku 1921 do roku 1988.
Zpočátku se ke značení lokomotiv používala jména, avšak vzhledem k rychle se zvětšujícímu počtu lokomotiv začal být vhodných jmen nedostatek. Všechny železniční správy tak zaváděly různé číselné systémy. V Československu navrhl systém označování šéfkonstruktér lokomotivního oddělení ČKD Vojtěch Kryšpín. Toto označení se začalo postupně zavádět od roku 1921, v roce 1925 jím už byly označeny všechny lokomotivy ČSD a dokonce i lokomotivy některých soukromých drah. Kryšpínovo označení bylo používáno do 1. ledna 1988, kdy bylo nahrazeno novým systémem.
Parní lokomotivy
Značení bylo tvořeno dvěma až třemi velkými a třemi či čtyřmi malými číslicemi. Všechny lokomotivy kromě normálněrozchodných parních měly také ve značení písmeno, které určovalo, o jakou trakci se jedná.
- první velká číslice značí počet spřažených náprav (lokomotiva na vedlejším obrázku má tedy 4 spřažené nápravy)
- druhá velká číslice značí maximální povolenou rychlost – k číslici přičteme trojku a následně vynásobíme deseti (lokomotiva na vedlejším obrázku má maximální rychlost 60 km/h)
- třetí velká číslice značí nápravový tlak – k číslici přičteme desítku (lokomotiva na vedlejším obrázku má nápravový tlak 14 tun)
- první malá číslice značí konstrukční skupinu – někdy existovalo více různých, ale podobných lokomotivních řad, které měly stejné všechny tři velké číslice
- zbývající čísla značí pořadové číslo – lokomotiva na vedlejším obrázku je 186. vyrobenou lokomotivou řady 434.2
- u úzkorozchodných lokomotiv se v označení neuváděla prostřední velká číslice – maximální rychlost je vždy maximálně 50 km/h; naopak zde přibylo předřazené písmeno U (např. U37.002)
Zdroj: Wikipedie
Parní vlaky vyjedou na Králicko i letos, tentokrát pod hlavičkou Leo Express
