Vydali jsme se vlakem na zimní výlet do známých lázní do Poděbrad. Vyrazili jsme z Prahy hlavního nádraží s přestupem v Kolíně a do Poděbrad jsme přijeli po desáté hodině dopoledne. Od nádraží jsme si prošli kolonádu prof. Libenského. Cestou jsme se zastavili v Mléčném baru Milko https://www.polabske.cz/, kde jsme si koupili na cestu zázvorový čaj s citronem. Příjemně nás zahřál a my se vydali k pramenu prof. Libenského. Prošli jsme parkem ke květinovým hodinám, které byly zasypány sněhem a hodinové ručičky vyčnívající nad sněhovou pokrývkou ukazovaly čas. Podívali jsme se k lázeňské kolonádě a zamířili jsme k Jiřího náměstí. Prošli jsme nádvoří zámku a sešli po schodišti na Zámecké nábřeží k přístavišti, odkud v létě vyplouvá parník Král Jiří. Po nábřeží jsme prošli kolem Kubových sadů a pokračovali jsme po červené turistické značce podél Naučné stezky Supice – Huslík.
Naučná stezka Skupice – Huslík
Cesta vedla po zasněžené asfaltové cestě a na chvilku jsme se zastavili v restauraci Labská Marína. Na terase měla otevřené okénko s prodejem jídel s sebou. V areálu jsme si všimli chatiček pro letní rekreaci.
Potom jsme opustili červenou turistickou značku a pokračovali dále po naučné stezce Supice-Huslík. Kousek cesty vedl po silnici a u turistického přístřešku u vodárny jsme odbočili směrem ke slepému ramenu Skupice. Hladina byla místy zamrzlá. Cestou jsme četli informace na tabulích. Dozvěděli jsme se zde například o působení českého zoologa, geologa a palenteologa, univerzitního profesora Antonína Friče. Od roku 1849 působil v Museu království českého jako kustod zoologických sbírek. V muzeu založil palaentologické oddělení, jehož se stal v roce 1880 prvním ředitelem. Jeho přičiněním Národní muzeum získalo nejznámější a vědecky nejhodnotnější paleozoologickou sbírku zkamenělin z českých prvohor, kterou shromáždil v Praze žijící Joachim Barrande. Sám Antonín Frič muzeu daroval cennou ornitologickou sbírku. Věnoval se i zoologickým výzkumům. Například v roce 1871 rozčlenil říční toky podle různých charakteristik do tzv. rybích pásem. Ta nazval podle typických rybích druhů v těchto pásmech jako pásmo pstruhové, parmové a cejnové. Později bylo do této charakteristiky včleněno ještě pásmo lipanové a toto dělení se používá dodnes. Antonín Frič působil jako organizátor terénních výzkumů s využitím přenosné výzkumné stanice. Tzv. Fričova létací stanice byla využívána v Poděbradech až do roku 1925.
Na další tabuli jsme se dočetli o pobytu básníka S.K. Neumanna v Poděbradech. Nedaleko informační tabule je v parčíku umístěn i básníkův pomník. Cesta nás dovedla kolem funkcionalistického věžového vodojemu na Kostelní předměstí. Po ulici Palackého jsme došli ke Kostelu povýšení sv. Kříže, před nímž je umístěna socha sv. Václava.
Naučná stezka Skupice-Huslík
Naučná stezka vede z Poděbrad podél řeky Labe k soutoku s Cidlinou, odkud se vnitrozemním lužním lesem podél slepého labského ramene Skupice vrací zpět do Poděbrad. Naučné tabule seznamují s flórou a faunou lužního lesa, ale také s řekami Labe a Cidlina a jejich okolím, nebo s poděbradským zdymadlem. Stezka je nenáročná. Většina trasy je po asfaltových cestách, krátkým úsekem podél Skupice pak vyšlapanou pěšinou.
Protože byl čas oběda a po procházce na čerstvém vzduchu nám vyhládlo a máme rádi jídla asijské kuchyně, koupili jsme si jídlo s sebou v restauraci Angkor, specializující se na kambodžskou a thajskou kuchyni.
Jak pikantní kambodžský Saraman kari s hovězím masem, tak Kai Phad Kin (kuřecí prsíčka se zázvorem a bambusem) byly skutečně vynikající. Nabídka jídel byla skutečně lákavá a určitě se zde znovu zastavíme na některé z našich příštích cest.
Vycházka k Havířskému kostelíku
Po obědě jsme přidali krátký výlet ke Havířskému kostelíku. Vedle kostela stojí hranolová zvonice se zděným přízemím a šindelovou střechou. Nejstarší zmínka o zvonici je z roku 1516, v roce 1921 budova vyhořela a ještě téhož roku byla obnovena. Také se tu nachází kamenná studna, která je jediným pozůstatkem zdejších železitých lázní. Vedle kostela stojí dlouhý inundační most z počátku 19. století, po kterém vede silnice první třídy směrem na Prahu a na druhé straně je jezírko Jordán, pozůstatek původního většího rybníka. Naproti vstupnímu portálu kostela začíná území Obory, původně založené císařem Ferdinandem I. Habsburským.
Potom jsme se již vydali na cestu po lázeňské kolonádě zpátky ke vlakovému nádraží. Cestou jsme se ještě zastavili v mléčném baru Milko.
Město Poděbrady
lázeňské město, které se nachází v Polabské nížině na řece Labi, necelých 50 km východně od Prahy. V místě dnešního města bylo nalezeno osídlení už z doby mladého paleolitu. Král Přemysl Otakar II. zde v letech 1262–1268 zbudoval kamenný hrad, postupně přebudovaný v dnešní poděbradský zámek. K velkému rozkvětu poděbradského panství došlo za pánů z Kunštátu. Nejznámější představitel tohoto rodu byl český král Jiří z Poděbrad. Jeho synové Poděbrady roku 1472 povýšili na město. V letech 1495–1839 bylo poděbradské panství spravováno královskou komorou, poté ho koupil vídeňský bankéř Jiří Sina. V roce 1905 byl na nádvoří zámku navrtán minerální pramen a v následujících desetiletích se z města staly známé lázně, specializované zejména na léčbu nemocí srdce a oběhového ústrojí.
Lázně Poděbrady
Na počátku 20. století se majitel poděbradského panství Arnošt Filip Hohenlohe ze Schillingsfürstu snažil najít pramen pitné vody pro Poděbrady. V roce 1905 pozval do Poděbrad pruského statkáře a proutkaře barona Büllowa z Bothkampu. Ten označil místo pramene. Dne 1. srpna 1905 vytryskl z vrtu na nádvoří poděbradského zámku z hloubky 96,7 metrů silný pramen minerální vody. V roce 1907 byly vyvrtány tři veřejné prameny (Bülowův, Hohenlohe a Charicléa). V roce 1908 byly založeny poděbradské lázně. V roce 1919 lázně od města převzala nově vzniklá akciová společnost.1. května 1992 byla ustanovena akciová společnost Lázně Poděbrady.
Zdroj: Wikipedie
Foto: JB Cysnews
