Vydali jsme se do rakouského hlavního města Vídně a samozřejmě jsme nemohli vynechat procházku centrem města s návštěvou pamětihodností. I když počasí našemu záměru příliš nepřálo, vydali jsme se do ulic a zamířili k asi neznámější pamětihodnosti na Hofburg.
Katedrála sv. Štěpána
Vystoupili jsme na zastávce Stephansplatz na trase U1 metra. Jak jsme vyjížděli z podchodu po eskalátoru okamžitě se před námi objevily nádherné věže tohoto impozantního dómu.
Katedrála svatého Štěpána (Stephansdom) je jedna z nejvýznamnějších rakouských gotických památek, současně také symbol Vídně. Od roku 1469 je sídelním kostelem vídeňských biskupů a později arcibiskupů. Rozměry dómu jsou založeny na číslech 3 a 4. Podle starých údajů je jeho šířka 111 stop, délka 333 stop a jižní věž vysoká 444 stop. Počet schodišťových stupňů k věžní místnosti – dnes vyhlídkové terase je 343, to je (3+4)³. Zábradlí schodiště ke kazatelně se skládá z kruhů rozdělených stylizovaným troj- nebo čtyřlistem. Jižní věž je obklopena dvanácti (=3×4) věžičkami. Okna chóru jsou vertikálně členěna na tři části a okna prostoru pro laiky na čtyři.
Historické počátky kostela sahají až k roku 1137, kdy byla mezi markrabětem Leopoldem IV. a pasovským biskupem uzavřena smlouva, na jejímž základě stavba začala. Slavnostně vysvěcen byl románský kostel o deset let později, tedy v roce 1147. Do dnešní doby se žádná z jeho částí nedochovala, známy jsou pouze půdorysné rozměry. Na poměry, ve kterých vznikal, byl kostel velmi naddimenzovaný – je možné, že už tehdy tím byla projevena snaha o zřízení biskupského sídla. Kostel byl postaven na periferii města – vně jeho hradeb a dlouho se předpokládalo, že to byla vůbec první stavba na tomto místě, ale jak ukázaly archeologické nálezy z roku 2000, už od 8. století zde bylo pohřebiště a s ním tedy téměř jistě i nějaký kostel.Uprostřed západního průčelí katedrály svatého Štěpána se nachází tzv. Obří brána tvořící hlavní vstup do kostela. Jde o klasický ústupkový portál. Nad jejich bohatě zdobeným kládím, v němž je možno pozorovat množství zvláštních výjevů, bájných zvířat a fantastických tvorů, se nachází dvanáct za sebou seřazených apoštolů vzhlížejících k tympanonu, na němž je zobrazen Ježíš s kolenem vystrčeným zpod roucha a dvojicí andělů. Ve výklencích okolo samotného vstupu jsou rozmístěna další démonická stvoření. Zajímavostí, která se nachází při severním okraji Obří brány, jsou dvě ocelové tyče zasazené do zdiva, jejichž délka určovala míru platnou ve městě. V dobách, kdy ještě délková míra nebyla sjednocena, znamenalo podobné opatření významnou pomoc pro kupce přicházející do města za obchodem. K severní i jižní straně westwerku od počátku 15. století přiléhají dvojice nad sebou ležících kaplí. Na severu Savojská kaple (místo posledního odpočinu prince Evžena Savojského) a nad ní kaple svatého Valentina (včetně jeho ostatků, využívaná jako sbírka relikvií), na jihu kaple svatého Eligia a nad ní kaple svatého Bartoloměje. Jsou obdélníkového půdorysu s vnitřními rozměry asi 6 x 12 metrů. Na rohovém opěrném pilíři jižních kaplí se pod baldachýnem nachází socha Rudolfa IV. s arcivévodskou korunou na hlavě a dvěma štítonoši. Obdobně na protější straně je zobrazena jeho manželka Kateřina.
Na westwerk navazuje jako pseudohala podélné trojlodí, k jehož bočním lodím zvnějšku přiléhá z každé strany jedna věž. Jižní věž se pro své obdivuhodné provedení a celkovou výšku 136,7 metrů stala významnou dominantou a symbolem Vídně.
Zdroj: Wikipedie
Poté co jsme si prohlédli tuto nádhernou stavbu zvenčí, vstoupili jsme dovnitř, abychom si prohlédli interiér. V době naší návštěvy právě probíhala bohoslužba a té jsme se mohli zúčastnit, ale nefotografovali jsme, abychom nerušili bohoslužbu.
Vyšli jsme z katedrály a zamířili směrem k rezidenci habsburských panovníků k Hofburgu. Cestou jsme slyšeli na dlažbě klapot koňských kopyt. Při naší cestě uličkami jsme potkali několik kočárů taženými koňmi. Tentokrát v nich neseděli šlechtici, ale turisté, kteří si pro prohlídku pamětihodností zvolili tento způsob cesty odlišující se od každodenního cestování městskou hromadnou dopravou. . Všechny kočáry byly taženy nádhernými bílými koňmi. Lipicánští koně byli v dobách monarchie vyšlechtěni a trénováni v hřebčíně v Lipici v nynějším Slovinsku. Tamní vápencové podloží bylo totiž stejně tvrdé jako dlažba v ulicích Vídně.
Tyto nádherné koně však nevidíte jen v ulicích historického centra Vídně, hned při vstupu do areálu Hofburgu máte možnost navštívit Španělskou dvorní jízdárnu se světoznámými lipicány, která představuje jezdecké umění vrcholné úrovně v barokním prostředí Hofburgu. Španělská dvorní jezdecká škola ve Vídni je jedinou institucí na světě, kde se v nezměněné podobě ochraňuje a rozvíjí vysoká škola jezdeckého umění od dob renesančních až do současnosti.
Kostel sv. Michaela a vykopávky na Michaelerplatz
My jsme se ještě před vstupem do Hofburgu zastavili na náměstí Michaelerplatz u odhalených vykopávek vykopávky z římské doby. Tehdy se Vídeň nazývala Vindobona a někde v jejím okolí zemřel římský císař Markus Aurelius. Jsou zde vidět pozůstatky kanalizace i zdí městských domů. Poté jsme si prohlédli kostel sv. Michaela. Je jedním z nejstarších kostelů ve Vídni v Rakousku a také jednou z mála zbývajících románských staveb. Kostel sv. Michaela, zasvěcený archandělu Michaelovi, se nachází na náměstí Michaelerplatz naproti Bráně svatého Michala v paláci Hofburg. Kostel sv. Michaela býval farním kostelem císařského dvora, když se mu říkalo Zum heiligen Michael.
Hofburg
Po vstupu jsme po levé straně minuli pokladnu Španělské dvorní jízdárny.
Španělská jezdecká škola, německy Spanische Hofreitschule, je rakouská vzdělávací instituce věnující se ochraně klasické drezúry a výcviku lipicánů. Sídlí ve vídeňském Hofburgu a je známou turistickou atrakcí. Je řazena k tzv. velké čtyřce světových jezdeckých škol. Turisticky oblíbené produkce se konají především v Zimní jízdárně, která byla postavená v letech 1729–1735.
Naproti na pravé straně jsme nás zaujal vstup do Sisi Muzea, které se zaměřuje na autentické přiblížení života proslulé rakousko-uherské císařovny Alžběty, známé také jako „Sisi“
Vyšli jsme na nádvoří In der Burg, kde jsme se zastavili u pomníku se sochou císaře Františka I. Tento pomník prvního rakouského císaře Františka I. a posledního ze Svaté říše římské z roku 1846 vytvořil sochař Pompeo Marchesi.
Císařská klenotnice a Hofburgskapelle
Z nádvoří projdete vlevo uličkou k Císařské klenotnici. Klenotnice představuje poklad habsburských panovníků. Sídlí ve dvou podlažích severního traktu Hofburgu, zvaném Švýcarský dvůr. Klenotnice se dělí na dvě části: na světskou a církevní pokladnici. Císařská klenotnice spadá pod správu vídeňského Uměleckohistorického muzea.
Za Císařskou klenotnicí se nachází Vídeňská Hofburgská kaple. Je nejstarší a hlavní kaplí Hofburgu a někdejší domácí kaplí Habsburků. Pravděpodobně kolem roku 1287 nechal Albrecht I. postavit pozdně románskou kapli, která je poprvé zmíněna v listině z roku 1296. V letech 1423 až 1426 došlo k přestavbě za Albrechta V. V letech 1447 až 1449 připadla budoucímu císaři Fridrichu III.
Došli jsme na prostranství Heldenplatz, kterému vévodí pomník arcivévody Karla. Vpravo do Heldeplatz se nachází park Volksgarten s Théseovým chrámem. Tato klasicistní stavba vznikla mezi lety 1819 až 1823 architektem Peterem von Nobile. Jedná se o tzv. peripteros se šesti a deseti sloupy.
Náměstí hrdinů
Nás zaujalo půlkruhové Náměstí hrdinů lemované řadou soch nacházející se v areálu Dvorního hradu. Vzniklo za vlády Františka Josefa I. jako součást plánovaného Císařského fóra, které bylo nakonec realizováno pouze zčásti. Náměstí je obklopeno budovami Nového hradu a Leopoldova křídla Hofburgu, na jihozápadě sousedí přes Vnější hradní bránu s Okružní třídou. Na tomto místě se nachází několik muzeí: Ephesus Museum vystavuje starožitnosti z města Ephesus v dnešním Turecku. Sbírka, která byla zahájena koncem 19. století, zahrnuje originální díla sochařství a architektury a patří pod Kunsthistorisches Museum.
Papyrus museum – sbírka Rakouské národní knihovny, známá také jako Rainer Collection a Vienna Papyrus Collection, je sbírka papyru Rakouské národní knihovny. Celkem obsahuje asi 180 000 svazků. Je to jedna z nejvýznamnějších sbírek v papyrologii, která obsahuje spisy dokumentující 3 tisíciletí historie Egypta od roku 1500 př. n. l. – 1500 n. l.: Starověký Egypt, helénistický Egypt, římský Egypt a Egypt během muslimské nadvlády.
Dále zde můžete navštívit také Sbírku starých hudebních nástrojů a Muzeum rakouských dějin, od roku 2015 plánovaný muzejní projekt, věnující se dějinám Rakouska, který by měl býti otevřen u příležitosti oslav 100. výročí ukončení první světové války a rozpadu Rakousko-Uherské konstituční monarchie dne 12. listopadu 2018 .
Burggarten, palmový skleník a Schmetterlingshaus
Zamířili jsme k rozsáhlé zahradě Burggarten, která bývala soukromou zahradou císaře Františka I., manžela císařovny Sisi vybudovanou v anglickém stylu. V roce 1919 byla zpřístupněna veřejnosti. V zahradě se nachází také secesní palmový skleník, postavený podle plánů Friedricha Ohmanna. Návštěva pavilonu exotických motýlů Schmetterlinghaus, byla v deštivém počasí naprosto ideální volba. K posezení nad kávou a zákuskem přímo vyzývá kavárna s restaurací Palmenhaus, nalézající se v budově skleníku.
Maria-Theresien Platz
Poté jsme obešli zahradu a došli na křižovatku Burgring, kde jsou také zastávky tramvají. Odtud je to už jen kousek na Maria-Theresien Platz, kterému vévodí pomník významné panovnice spojené s našimi dějinami Marie Terezie. Zde jsme naši procházku v dešti zakončili.
Maria-Theresien Platz
je velké náměstí spojující Ringstraße s Museumsquartier. Uprostřed náměstí stojí Památník Marie Terezie, velká socha zobrazující císařovnu Marii Terezii. Socha Marie Terezie byla vytvořena v letech 1874 – 1887 Kasparem von Zumbusch. Socha znázorňuje na trůně sedící císařovnu Marii Terezii, kterou obklopují jezdecké sochy čtyř nejslavnějších vojevůdců tereziánské doby Dauna, Laudona, Trauna a Khevenhullera.
Ze stran náměstí stojí proti sobě dvě téměř identické budovy, Naturhistorisches Museum (Přírodovědné muzeum) a Kunsthistorisches Museum (Uměleckohistorické muzeum). Budovy jsou téměř totožné, s výjimkou soch na jejich fasádách. Na fasádě Naturhistorisches jsou sochy zobrazující personifikaci Afriky, Asie, Evropy a Ameriky. Na Kunsthistorisches fasádě se objevují slavní evropští umělci, jako je mimo jiné holandský Bruegel. Naturhistorisches Museum a Kunsthistorisches Museum a k nim přilehlé náměstí byly postaveny v roce 1889.
Kunsthistorisches Museum obsahuje četná slavná díla severoevropských mistrů, jako je Bruegelova Babylonská věž, a také rozsáhlou sbírku antického světového umění. Egyptská sbírka (Aegyptisches Sammlung) obsahuje mumifikované formy, kamenné řezby a hrobku egyptského prince, která byla převezena do Vídně a znovu sestavena pro rakouského císaře Františka Josefa I. Na střeše schodiště jsou fresky od rakouského umělce Gustava Klimta.
V Naturhistorisches Museum se nachází expozice motýlů a jiného hmyzu a rozsáhlá sbírka zachovalých a vycpaných zvířat, mezi jejichž nejpůsobivější příklady patří kůň Převalského, mládě nosorožce jávského a případ ostatků dodo. Pozoruhodné je také slavné mikrodivadlo muzea, které ukazuje diapozitivy mikroskopických organismů, jeho dva pavoučí kraby, které japonský císař poslal císaři Františku Josefovi jako dar, a vůbec první lidské zobrazení podmořské scény vytvořené z pozorování života a potápění. zvon, ze kterého byl vyroben. Schodiště obsahuje obrazy císaře Františka Josefa, císařovny Marie Terezie a jejího vycpaného mazlíčka, miniaturního psa.
Zdroj: Wikipedie
Hofburg
Hofburg je respektive palácový komplex v centru Vídně, do roku 1918 rezidence habsburských a habsbursko-lotrinských panovníků. Od roku 1945 sídlo prezidenta Rakouské republiky, ale také Rakouské národní knihovny a několika muzeí. Komplex Hofburgu zahrnuje 16 křídel se 17 dvory.
Počátky dějin paláce sahají do 13. století. V roce 1275 byl na místě dnešního Schweizerhofu postaven hrad s kaplí. Předpokládá se, že tento gotický hrad kastelového typu o čtyřech věžích dokončil po ukončení boje o dědictví Babenberků český král Přemysl Otakar II. Po roce 1278 se pevnost stává sídlem Habsburků. Tzv. Alte Burg dal v letech 1547–1552 v renesančním slohu přestavět Ferdinand I. Tehdy bylo pro budoucího Maxmiliána II. vybudováno náměstí pro rytířské turnaje, náměstí „In der Burg“. Další přístavba, Stallburg (nejprve renesanční palác, později stáje), proběhla v letech 1558–1565, v roce 1611 byla dokončena stavba Amalienburgu (křídla pojmenovaného podle manželky Josefa I., která si tu po smrti svého manžela zřídila vdovské sídlo), potom v roce 1668 stavba Leopoldova traktu (Leopoldinischer Trakt), jenž je první světskou barokní stavbou ve Vídni. Většina habsburských vladařů v hradu a později zámku dávala vybudovat vlastní tajná schodiště a vchody, do dnešního dne se tak při rekonstrukcích objevilo 30 takových schodišť. Za Karla VI. vybudoval Johan Fischer z Erlachu dvorní knihovnu (1722–1726). Za Františka I. byl vybudován Theseův chrám ve Volksgarten, k desátému výročí bitvy u Lipska vznikla též nová hradní brána, směřující dnes do prostoru muzeí na Ringstrasse.
Dnešní vstup do Hofburgu, Michaelertrakt, dal postavit teprve František Josef I. v roce 1888, když bylo zbouráno původní divadlo, které zde stálo od roku 1751 a bylo otevřeno nové divadlo na Ringstrasse (Burgtheater). Vykopávky pod náměstím před tímto traktem tehdy odhalily základy středověkých domů a zbytky římského tábora. Nejvýraznějšího rozšíření se ale Hofburg za Františka Josefa I.
V letech 1438–1583 a 1612–1806 byl Hofburg současně residencí králů a císařů Svaté říše římské a posléze do roku 1918 residencí císaře rakouského. Také bývá nazýván jako zimní residence, zatímco zámek Schönbrunn byl tzv. letní residencí císaře. Jeho část je dnes sídlem úřadu rakouského spolkového prezidenta. V sálech bývalé Dvorní knihovny sídlí Rakouská národní knihovna.
Zdroj: Wikipedie
Foto: Cysnews
