Česká atletická reprezentace pomalu odlétá do dějiště letošního mistrovství světa atletice.
Pokud hledáme mezi účastníky z naší výpravy někoho, kdo může bojovat o nejvyšší cíle tak se nám tento výběr zúží na skupinu:
- Jakub Vadlejch,
- Amálie Švábíková
- Tomáš Staněk
- Radek Juška
- Jan Štefela
Pro mnoho účastníků letošního mistrovství světa bylo již vítězstvím samotná nominace.
Nemůžeme pominout, že světová atletika se posouvá podstatně dál, než je špička současné české atletiky. Objektivně musíme přijmout fakt, že již nejsme ve špičce atletických zemí, ale spíše sbíráme menší úspěchy. Bude teda pro české atlety úspěchem postup z rozběhů do semifinále případně do finále nebo postup z kvalifikací do finále. Obrazem výkonnosti české atletiky bylo finále diamantové ligy, které nemělo žádnou českou účast.
Procházíme-li dál českou nominaci zjistíme mě opravdu dle tabulkových výkonů bude velkým bojem o postup do finálových účastí. Tím v žádném případě nechceme snižovat výkonnost nominovaných atletů, a naopak je chceme pochválit za to, že v těžké situaci české atletiky si dokázali vybojovat nominaci a potvrdit ji svými výkony.
Bohužel k překvapení všech odborníků v atletice se rozpadla česká ženská štafeta čtyřikrát 400 m a návazně tedy i štafeta 4 * 400 mix.
Je až překvapivé, jak zdravotní problémy tuto štafetu postihly a můžeme se ptát, zda není chyba ve zdravotním zajištění českých atletických reprezentantů. Jak je možné že z elitní čtveřice čtvrtkařských sprinterek vypadnou hned tři. A nominovaná sprinterka na 400m Lada Vondrová veřejně deklaruje že má problémy s autoimunitním systémem.
Také si zde můžeme povzdechnout, jak rychle zmizela ze českého atletického světa čtvrtkařská štafeta mužů, po odchodu Pavla Másláka jako by celá tato štafeta zmizela. Pamatujeme si na velké výkony mužů zvláště na vrcholných halových mistrovství, kde sbírali medaile bohužel na trať 400 m se z českých reprezentantů nikdo nenominoval
Naopak vítáme návraty bývalých vynikajících sportovců do reprezentace a na mistrovství světa například Michaelu hrubou. Ta si prošla lék ty zranění a výměn trenérů až nakonec se vrací na výsluní atletických výškařek.
Velkým překvapením jsou v současné době výkony sprinterky Karolíny Maňasové z vítkovického klubu a můžeme od ní očekávat překvapivé postupy v náročném sítu stometrového sprintu.
Jelikož atletika není tenis ani není formulí 1 a překvapení se většinou nekoná, protože se zde jedná o podání co nejlepšího výkonu. Takže se zde nemůže stát tak jako se stalo třeba v posledních závodech, že se na stupně vítězů dostávají a outsideři. Je samozřejmě možné že někdo z českých reprezentantů překvapí a získá neočekávanou medaili Ale není to pravděpodobné.
Jíž jen s povzdechem a vzpomínkami na dávnou historii kdysi vybavujeme mnoho českých vysoce kvalitních trojskokanů, dálkařů, mílařů a sprinteru kteří bojovali o pocty nejvyšší. Dnes v mnohých disciplínách jíž letití senioři sledující tyto závody z tribuny s překvapením zjišťují, že jejich výkony by stačily na tituly mistrů české republiky.
V posledních 10 letech v české atletice vidíme sestupnou tendenci v kvalitě na vrcholných v závodech.
Pokud si vezmeme časový pořad mistrovství světa a budeme procházet tak zjistíme že čím blíže se blížíme ke konci tím ubývají čeští atleti. Dříve jsme měli v rozbězích na 400m, 800m, 1500 m a v technických disciplínách více zástupců, kteří bojovali o postupy do semifinále či finále. Dnes se jedná o jednotlivce. Nemůžeme zapomenout na ikonické halové mistrovství Evropy v pražské hale kde bojovali například tři čeští vrhači o medaile ve vrhu koulí.
Samozřejmě chápeme že konkurence nových a nových sportů která odebírá atletice vrcholové sportovce je těžké konkurovat. Ale pokud se vydáme na závody mladších žáků vidíme velkou masu atletů a atletek kteří mají chuť bojovat o příčky nejvyšší. Proto se stává že máme úspěchy na mládežnických mistrovství a pak atleti, když zjistí, jaká je čeká budoucnost odcházejí mimo českou republiku nebo končí s vrcholovým sportem.
Tedy závěrem popřejeme všem atletům, kteří byli nominováni na mistrovství světa za své výkony nikoliv za své zásluhy, jak jsme slyšeli z některých vyjádření ne nominovaných atletů mnoho úspěchů a co nejlepší výkony v Tokiu
