Národní galerie Praha ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky uvádí ve Šternbernském paláci v Praze výstavu Sochy z hlíny: Terakoty italských mistrů 15.–19. století ze sbírek Národní galerie Praha. Tato výstava je součástí stálé expozice Staří mistři II. Výstavu si můžete prohlédnout do 26. března 2023.
Terrakota v sochařství 15. a 16. století
V období renesance ustoupila terakota neboli pálená hlína v sochařské tvorbě použití jiných materiálů zejména mramoru a bronzu. V 15. století a na počátku 16. století však zažil tento materiál své znovuzrození a to pro svoji dostupnost a relativně snadné a rychlé opracování. Těšil se velké oblibě především ve Florencii, která v té době patřila k nejbohatším městům Evropy. S prosperitou souvisel také rozvoj umění. A právě velkou poptávku po sochařských dílech zajištovaly sochy z terakoty. Byly utvářeny modelací rukou a různými nástroji, nebo bylo používáno forem, a to buď odléváním tekuté hliněné směsi nebo vymačkáváním hlíny do sádrové nebo keramické formy. Z pálené hlíny se zhotovovaly zejména portréty a výjevy z náboženských motivů.
Sochy z hlíny: Terrakoty italských mistrů 15. – 19. století
Na výstavě si můžete zblízka prohlédnout sochu Panny Marie s Ježíškem a malým Janem Křtitelem, jejímž autorem je Giuseppe Maria Mazza.
Dílo s názvem Ecce Homo představuje Ježíše poté, co byl korunován trnovou korunou, oděn v purpurový plášť a ukázán lidu a Pilát řekl :Ecce homo (Hle, člověk). Dílo Ecce Homo je připisováno Matteovi Civitalimu, který patřil ve své době k nejvýznamnějším sochařům Toskánska. Působil krátce v Janově a jeho tvorba je spojena s Luccou, kde pracoval na sochařských zakázkách pro katedrálu sv. Martina.
Podobizna Lorenza de Medici zvaného il Magnifico, syna Pietra de medici a Lukrezie Tornabuoni. Tento italský politik, který řídil Florentskou republiku byl také mecenáš umění, básník a bankéř. Podobizna realisticky zachycuje jeho rysy včetně výrazného nosu, u něhož lze rozeznat stopy sečného zranění, které Lorenzo utrpěl.
Z terakoty se v té době vytvářely i podobizny zemřelých pomocí posmrtné masky. Jejich smyslem bylo zachytit podobu zemřelého a zároveň ji připomínat živým, zejména z rodinného kruhu. Stávaly se součástmi rodových galerií a bývaly umístěny v obývacích komnatách. I takový druh portrétu muže je na výstavě k vidění.
Sochy z hlíny byly modelovány pomocí rukou. Průzkumy odhalily i výrobní postupy portrétních byst i plastiky Ecce homo. Je možné zde pozorovat stopy po použitých sochařských postupech. Na několika místech jsou v hlíně zachované otisky prstů. Na vnitřní straně lze pozorovat stopy po použitém nástroji.
Luca Della Robbia
Novátorem v práci s hlínou se stal Luca Della Robbia, který dovedl opatřit vypálenou keramiku barevnou olovnato-ciničitou glazurou. Svůj výrobní postup si střežil jako firemní tajemství a předal ho pouze příslušníkům rodinné dílny Della Robbiů. Glazované výrobky z terakoty si získaly oblibu pro svoji trvanlivost, a navíc působily dojmem luxusu. Ve Florencii zdobí tato díla chrámy i měšťanské domy.
Otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 h
každá první středa v měsíci 10–20 h
Adresa:
Hradčanské nám. 15
Praha 1
Víkendové dílny
25. února 2023 si můžete po předchozí rezervaci vyzkoušet odlévání hlíny a modelování špachtlí v rámci dílny pro děti od 6 let a doprovod s názvem: Tváře, stopy, otisky.
Více informací naleznete ZDE
Šternberský palác
Stavebníkem Šternberského paláce byl hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka. Realizace stavby se po roce 1698 ujal Giovanni Baptista Alliprandi, který do Šternberkovy smrti dokončil stávající severní čtyřkrídlovou budovu. Potomci hraběte však v dostavbě paláce nepokračovali. V držení hrabat ze Šternberka zůstal palác do roku 1811, kdy jej koupila Společnost vlasteneckých přátel lumění, která zde sídlila až do roku 1871. Od roku 1948 zde byla vystavena mistrovská díla ze sbírek Národní galerie Praha. Dnes zde můžete vidět díla stálé sbírkové expozice Staří mistři II. Při prohlídce této expozice vás možná zaujme čínský kabinet. Jedná se o jedinou místnost s původním táflováním a stropem s motivy šternberského znaku. Stěny zdobí chinoiserie se žánrovými motivy od pražského malíře Jana Václava Kratochvíla. Čínský kabinet je jedním z prvních exotických interiérů v českých zemích. Je však také jeden z mála zcela zachovalých. Místnosti vévodí dvě porcelánové zásobnice vyrobené v Číně. V zemi svého vzniku tyto zásobnice, jak již název napovídá, sloužily k uchovávání potravin. V Evropě plnily estetický účel a objevovaly se v orientálních salonech aristokratických rezidencí. Porcelán s kobaltovou malbou se do Evropy dovážel od 16. století.
Stálá expozice Staří mistři II
Sbírková expozice Staří mistři II navazuje na expozici Staří mistři nacházející se v protějším Schwarzenberském paláci. Hned po vstupu do expozice si můžete prohlédnout ojedinělou kolekci ikon, která se dochovala v Praze. V další místnosti je představena zcela vyjímečná kolekce italské malby 14. a 15. století, kterou z větší části shromáždil František Ferdinand d´Este a přibližuje umělecku tvorbu v italských městech Sieně, Florencii, Benátkách či Padově. Na díla raného italského umění navazuje instalace renesančního a barokního malířství. V dalších místnostech můžete obdivovat mimořádná díla nizozemského, vlámského a holandského malířství 15. – 18. století, zejména se zaměřením na Antverpy, Amsterdam, Utrecht a Leyden.
Hned při vstupu do další z místností vás ohromí vzácný unikát, kterým je pašijový oltář z Göttingenu z roku 1499 od Hanse Raphona. Abyste měli dostatek času, si toto rozsáhlé dílo prohlédnout, můžete se v klidu posadit na sedačku a jediný v úplnosti zachovaný oltářní nástavec s Pašijemi Krista v tuzemských sbírkách máte přímo před očima.
V expozici naleznete také soubor norimberského malířství, díla německých a rakouských umělců a také soubor francouzského a španělského umění 17. a 18. století.
Možná vás překvapí jaké zajímavosti se dozvíte z popisků u vystavených obrazů.
Zdroj: Národní galerie Praha
