Šeherezáda – balet inspirovaný pohádkami tisíce a jedné noci.

Příběh Šeherezády z pohádek Tisíc a jedna noc inspiroval Nikolaje Rimského-Korzakova, který vytvořil stejnojmennou symfonickou suitu. V roce 1910 Michail Fokin vytvořil první balet. Nyní se nechal krásou a důvtipem inspirovat choreograf Mauro Bigonzetti a pro Balet Národního divadla vznikla nová původní inscenace. Ve své choreografii Mauro Bigonzetti klad důraz zejména na hlavní postavy krále Šahrijára a Šeherezádu, představující mužský a ženský princip, jejich konflikt a rodící se vztah.  

Příběh baletu Šeherezáda

Nejprve připomeneme příběh o Šeherezádě: Mocného krále Šahrijára zradí jeho žena. Král se rozzuří a nevěrnici zabije. Jeho touha po pomstě je však tak hluboká, že začne považovat všechny ženy za zkažené a prolhané. Proto se rozhodl, že se každý den s jednou dívkou ze svého království ožení a poté co s ní stráví noc, ji za úsvitu před zraky svých poddaných popraví. Nikdo se proti jeho šílenému plánu nepostaví. Až přijde vezírova dcera Šeherezáda a nabídne mu, že se stane jeho nevěstou. Chce ostatní ženy zachránit, vezme na sebe odpovědnost a rozhodne se podstoupit riziko. Je to žena moudrá a sečtělá. Chápe sílu a moc slov a umí ji použít. Zatímco mužská moc se projevuje dominancí, ženská spočívá v přijetí a moudrosti. Šeherezádino slovo – logos – vede krále k tomu, že se nechal uchvátit fantazií a možností osvojit si jiný způsob myšlení a stát se jiným člověkem.

Šeherezáda

Scéna a světelný design

Zvedne se opona a na scéně nás zaujaly dlouhé pruhy průsvitné látky zářivě měděné barvy a za nimi se ukrývající postavy čtyř tanečnic. Ty  posléze vystupují na scénu a pomalými pohyby stahují látku, ta se rozvlní a padá na podlahu a tanečnice ji použijí jako rekvizitu.  Světelný design je dílem Carla Cerriho a videoprojekce, která diváky vtáhne do prostředí příběhu, vytvořilo OOOP Studio. Před vámi se objevují stavby a orientální interiéry, které se k divákům přibližují či vzdalují a my jsme měli pocit, že kráčíme po schodech do paláce a procházíme mezi sloupovím, a přitom sledujeme nádherné taneční ztvárnění příběhu.

Choreografie a výkony tanečníků

Choreografii vytvořil Mauro Bigonzetti pro Balet Národního divadla. Uchvátila nás svou originalitou a žasli jsme nad pohyby tanečníků, které nám v určitých okamžicích přišly až na hranicích možností lidského těla. Pohyb i výraz velmi silně vyjadřoval emoce, nejprve Šeherezády procházející mezi mrtvými družkami. Její zármutek a slzy doplňuje i videoprojekce. Velice silným zážitkem pro nás byl strhující taneční monolog krále Šahrijára v podání Paula Irmatova, který probíhal navíc z části i bez doprovodu hudby v naprostém tichu. Nejprve se na jevišti objevila majestátná postava sebevědomého vladaře, jehož mohutnost a nadřazenost zdůrazňuje kostým. Jakmile však kostým rozepne, vystoupí z něho zranitelný muž, který bojuje se svými pocity bolesti a zklamání. Vidíme jeho osamělost, kterou podtrhuje videoprojekcí vytvořený prostor uzavřený skleněnou kopulí.

 

Taneční monolog krále Šahrijára

Šeherezáda truchlící nad smrtí svých družek

Kostýmy

Kostýmy pro tuto baletní inscenaci vytvořila Anna Biagiotti. Kostýmy tanečnic v zářivých kovových barvách podtrhují ženskost, křehkost a ladnost. Kostýmy mužů jsou v tmavé barvě, zdůrazňují sílu a dominanci. Opravdu zajímavým prvkem byl již zmíněný kostým krále Šahrijára zdůrazňující mohutnost postavy vladaře, a poté co z něho tanečník vystoupí, zůstane kostým „stát“ na okraji jeviště.

Představení baletní inscenace Šeherezáda pro nás bylo jedinečným zážitkem, protože všechny dílky:  kostýmy, choreografie, videoprojekce, světelný design a především výkony tanečníků do sebe nádherně zapadaly a vtáhly diváky do emocionálně náročného příběhu.

 

Foto z představení : Serghei Gherciu

Náhledové foto: Národní divadlo