
Příběh Šeherezády z pohádek Tisíc a jedna noc inspiroval Nikolaje Rimského-Korzakova, který vytvořil stejnojmennou symfonickou suitu. V roce 1910 Michail Fokin vytvořil první balet. Nyní se nechal krásou a důvtipem inspirovat choreograf Mauro Bigonzetti a pro Balet Národního divadla vznikla nová původní inscenace. Ve své choreografii Mauro Bigonzetti klad důraz zejména na hlavní postavy krále Šahrijára a Šeherezádu, představující mužský a ženský princip, jejich konflikt a rodící se vztah.
Příběh baletu Šeherezáda
Nejprve připomeneme příběh o Šeherezádě: Mocného krále Šahrijára zradí jeho žena. Král se rozzuří a nevěrnici zabije. Jeho touha po pomstě je však tak hluboká, že začne považovat všechny ženy za zkažené a prolhané. Proto se rozhodl, že se každý den s jednou dívkou ze svého království ožení a poté co s ní stráví noc, ji za úsvitu před zraky svých poddaných popraví. Nikdo se proti jeho šílenému plánu nepostaví. Až přijde vezírova dcera Šeherezáda a nabídne mu, že se stane jeho nevěstou. Chce ostatní ženy zachránit, vezme na sebe odpovědnost a rozhodne se podstoupit riziko. Je to žena moudrá a sečtělá. Chápe sílu a moc slov a umí ji použít. Zatímco mužská moc se projevuje dominancí, ženská spočívá v přijetí a moudrosti. Šeherezádino slovo – logos – vede krále k tomu, že se nechal uchvátit fantazií a možností osvojit si jiný způsob myšlení a stát se jiným člověkem.

Scéna a světelný design
Zvedne se opona a na scéně nás zaujaly dlouhé pruhy průsvitné látky zářivě měděné barvy a za nimi se ukrývající postavy čtyř tanečnic. Ty posléze vystupují na scénu a pomalými pohyby stahují látku, ta se rozvlní a padá na podlahu a tanečnice ji použijí jako rekvizitu. Světelný design je dílem Carla Cerriho a videoprojekce, která diváky vtáhne do prostředí příběhu, vytvořilo OOOP Studio. Před vámi se objevují stavby a orientální interiéry, které se k divákům přibližují či vzdalují a my jsme měli pocit, že kráčíme po schodech do paláce a procházíme mezi sloupovím, a přitom sledujeme nádherné taneční ztvárnění příběhu.
Choreografie a výkony tanečníků
Choreografii vytvořil Mauro Bigonzetti pro Balet Národního divadla. Uchvátila nás svou originalitou a žasli jsme nad pohyby tanečníků, které nám v určitých okamžicích přišly až na hranicích možností lidského těla. Pohyb i výraz velmi silně vyjadřoval emoce, nejprve Šeherezády procházející mezi mrtvými družkami. Její zármutek a slzy doplňuje i videoprojekce. Velice silným zážitkem pro nás byl strhující taneční monolog krále Šahrijára v podání Paula Irmatova, který probíhal navíc z části i bez doprovodu hudby v naprostém tichu. Nejprve se na jevišti objevila majestátná postava sebevědomého vladaře, jehož mohutnost a nadřazenost zdůrazňuje kostým. Jakmile však kostým rozepne, vystoupí z něho zranitelný muž, který bojuje se svými pocity bolesti a zklamání. Vidíme jeho osamělost, kterou podtrhuje videoprojekcí vytvořený prostor uzavřený skleněnou kopulí.


Kostýmy
Kostýmy pro tuto baletní inscenaci vytvořila Anna Biagiotti. Kostýmy tanečnic v zářivých kovových barvách podtrhují ženskost, křehkost a ladnost. Kostýmy mužů jsou v tmavé barvě, zdůrazňují sílu a dominanci. Opravdu zajímavým prvkem byl již zmíněný kostým krále Šahrijára zdůrazňující mohutnost postavy vladaře, a poté co z něho tanečník vystoupí, zůstane kostým „stát“ na okraji jeviště.
Představení baletní inscenace Šeherezáda pro nás bylo jedinečným zážitkem, protože všechny dílky: kostýmy, choreografie, videoprojekce, světelný design a především výkony tanečníků do sebe nádherně zapadaly a vtáhly diváky do emocionálně náročného příběhu.
Foto z představení : Serghei Gherciu
Náhledové foto: Národní divadlo