Operní pěvkyně Lívie Obručník Vénosová by se dala výstižně označit za úspěšnou ženu současnosti, uvážíme-li, že povolání je pro ni také koníčkem a vášní, které však nemusela obětovat to, co dnešní ženy občas kvůli kariéře propásnou – mateřství. Lívie je již několik let naší přední operní pěvkyní, její silný barevný soprán se leskne na jevišti domácího Šaldova divadla v Liberci, stejně jako na řadě dalších i zahraničních pódií. Je nositelkou mnoha uměleckých ocenění včetně opakovaných nominací na Thálii. V „dresu“ domácího libereckého souboru získala exkluzivně dvakrát za sebou hlavní diváckou cenu v rámci festivalů OPERA2017 a 2020. Lívie je však předmětem obdivu nejen pro své umělecké úspěchy, ale také proto, že se stejným citem a houževnatostí dovede být rovněž manželkou a matkou tří holčiček (8, 6 a 2 roky).
Propojit vrcholnou operní kariéru s rodinným životem si jistě žádá pevné nervy a notnou dávku logistických i různých dalších schopností. Jak si se s tímto dosud dovedla poprat?
„Je pravda, že bez pečlivé organizace rodinného i profesního života by to propojit nešlo, zvláště když plné úvazky máme s mužem oba. Napjaté situace samozřejmě přicházejí, ale když jsme to nedávno s mužem při popíjení vínka na balkóně hodnotili, shodli jsme se, že to zvládáme a jinak to tedy ani nechceme.“
Divadlo a rodina – jsou to pro Tebe dva rozdílné světy, nebo se nějak vzájemně střetávají?
„Rodičovství je výborná a tvrdá škola. Ano. Stane se, že mi o představení v hlavě létá, jestli je doma vše tak, jak má, ale odháním to rychle pryč. Cestou do divadla přepínám na jinou frekvenci, potřebuji se soustředit již jenom na představení“.
Přála by sis, aby Tvé holčičky zpívaly, nebo přímo se rovněž profesionálně věnovaly divadlu?
„Přeji si, aby dělaly to, co je baví a těší. Hudbu slyší až moc dobře, jedna hraje na klavír, každá je jiná a každá má něco svého.“
Najdeš si nějaký čas pro sebe při tak velkém vytížení doma i v práci?
„No, asi tak. Pokud si nějaká maminka myslí, že je o něco horší, když nemá kariéru a věnuje se pouze rodině, ale najde si alespoň trochu času pro sebe, tak jí upřímně gratuluji. Osobně si myslím si, že já zrovna nejsem ideální vzor, protože kromě práce a rodiny nemám už na nic jiného čas. Je to asi ta hlavní oběť a dlouhodobě se úplně nevyplácí. Večer po představení jedu domů do Prahy, kde žiju se svou rodinou, odlíčím se, jdu rychle spát a když ráno vstanu a nemám druhý den zkoušku, musím být ta máma, co první vstává a dělá k snídani palačinky.J
Livko, mnoho žen zajímá, jaký životní styl preferuješ a zda máš nějaký zaručený recept jak se udržet fit?
Snažím se spát alespoň 7 hodin, i když občas se mi trochu hůř usíná. V jídelníčku se snažím vynechávat pečivo a cukr, to je zaručený recept na to, jak se vejít jak do divadelních kostýmů, tak do šatů, které mám ráda. Snažím se také jíst maso jen dvakrát, třikrát do týdne, ale paradoxně je pro mě jedno z nejoblíbenějších jídel pečená kachna se zelím. Místo knedlíků si ale dávám pivo.J
Vraťme se však od lákavé vidiny kachny a knedlíků k Rachmaninovovi a Francesce: Jistě pro Tebe mají všechna ocenění, která v posledních letech sklízíš jedno za druhým, velký profesní význam, ale co znamenají osobně pro Tebe, Lívii? A jaká je Francesca da Rimini ve Tvém podání?
„Každého ocenění si nesmírně vážím. Cena za Francescu da Rimini mě dost překvapila, protože jsem nečekala, že se mi může stát opakovaně, abych dostala na největším našem festivale opery dvakrát diváckou cenu. Navíc jsem tam ani neměla svůj skandovací rodinný fanklub a dokonce jsem málem ani nedorazila, protože jsem omylem šla na místo do Národního, do Stavovského divadla.
Moje Francesca je opravdivá snad v tom, že jí mám ráda. Víš, já žádnou operu nenapsala, jsem jenom interpret, ale protože miluji operu a klasickou muziku vůbec, jsem šťastná, že můžu být poslem informace, kterou nám ti velikáni mezi skladateli zanechali. Rachmaninov není příliš znám jako operní autor, ale já si s ním rozumím. To je základ celé věci.
Dovedla by sis z té řady rolí, které jsi za 15 let v Divadle F. X. Šaldy ztvárnila, vybrat jednu, která pro Tebe byla největší výzvou a která je Tvá nejoblíbenější?
„Asi nejvíce jsem se bála Violetty Valéry (Verdi – La traviata), za kterou jsem se v roce 2013 dostala do širší nominace na Thálii. Byla to pro mě asi největší výzva, protože si každý myslel, že to nemůžu zazpívat, ale Martin Doubravský (šéf opery) mě přesvědčil, že ta role není „jen“ o zpěvu. Díky jeho důvěře jsem se pak snažila o co nejlepší a nejhlubší výkon.
A ta nejoblíbenější role?
Zjistila jsem, že vlastně nemám nejoblíbenější roli. Já to tak postavené nemám.
Jak jsem již říkala, jsem od dětství velkým fanouškem klasické muziky a vnímám jí jako celek, který mne naplňuje. Fascinuje mě, že vůbec byly lidské bytosti typu Mozarta nebo Dvořáka, kteří dovedli ve svých hlavách něco takového poskládat.
Říkáš o sobě, že se necítíš být úplně zpěvačkou. Jak tomu máme rozumět?
Necítím se úplně jako zpěvačka v základním slova smyslu. U interpretace klasického díla jde ještě o něco navíc – být poslem informace, tak jako třeba učitel v první třídě, který učí děti číst, psát a počítat. Stejně tak jako interpreti se snažíme předávat informace od našich předků co nejlépe.
Osobně k životu potřebuji dělat muziku, ale nechci také sebe, ani své děti připravit o čas mateřství. Neodsuzuji však žádnou ženu, která je prostě jenom doma a stará se o rodinu, protože vím, jak je těžké vše skloubit. A být mámou je vlastně z toho to nejdůležitější.
Co bys závěrem vzkázala divákům a svým fanouškům?
Moc si vážím všech, kdo do divadla chodí, protože my všichni herci, tanečníci a zpěváci máme velkou potřebu předávat stovky informací o životě – naživo. Jsme tu pro vás a budeme rádi, když si za námi přijdete zlepšit a uzdravit svoji duši.
