ROBERT GUTTMANN – PRAŽSKÝ POUTNÍK Nová výstava od 7. listopadu 2019 v Židovském muzeu v Praze

Židovské muzeum v Praze připravilo pro příznivce výtvarného umění výstavu ROBERT GUTTMANN – PRAŽSKÝ POUTNÍK, již lze v muzejní Galerii Roberta Guttmanna navštívit od 7. listopadu 2019.

“Pouze ti, kteří přijdou po nás, ocení správně tvůrce děl, kterým se namnoze z hlouposti a ignorantství nerozumělo, nebo rozumět nechtělo. Volnou cestu odvážným!” RobertGuttmann, 1932

Robert Guttmann sám sebe označoval za „stoupence moderny, ale s nuancí krealismu, ano akurátnosti.”V umění odmítal požadavek reprodukce a hájil své právo na vlastní tvůrčí projev. Stejně přirozeně hájil i právo na vlastní názor a způsob života: „Byl jsem vždycky samorost a nechtěl jsem uznávat autority a nechat se někým ovlivňovat, byl jsem odjakživa stále na celé čáře opozičník…“ Nepochybně byl inteligentní a vmnoha směrech talentovaný, současně trpěl od dětství pro svůj neobvyklý zjev a nesnadno srozumitelný projev ve škole nepochopením a posměchem, často santisemitským podtextem. Od mládí dával přednost vokolí rodné Sušice toulkám přírodou, sláskou ke květinám a zvířatům.

Se svým hendikepem Guttmann ale statečně bojoval. Jako patnáctiletý se po příchodu do Prahy věnoval střídavě sportu, umění, dokonce i zpěvu. Uvažoval o kariéře kantora v synagoze. Všechny jeho zájmy ale zatlačilo do pozadí setkání s právě vznikajícím židovským národním hnutím. Sionismus se stal největší událostí jeho života. O dva roky později, v roce 1897, už se hrdě pěšky vypravuje na první sionistický kongres do Basileje. Později uvítal také vznik Československa a stal se velkým ctitelem presidenta T. G. Masaryka a jeho myšlenek. Místo kupeckého povolání a proti vůli otce dal přednost nejistému povolání umělce. Právě zjeho generace ostatně pocházela řada umělců, kteří se významně podíleli na zrodu moderních uměleckých forem a životního stylu. U nás knim patřili mj. židovští malíři Alfred Justitz, Jiří Kars, Eugen Kahler, Max Horb nebo Bedřich Feigl, ale také většina literátů zgenerace Franze Kafky a Maxe Broda.

Na počátku 20. století se stal nápadnou postavou pražského života. Pozornost budil svým výrazným zjevem – husté tmavé vlasy, zatočený knír, vystupující habsburská brada a sionistický odznak na prsou poutaly pozornost Pražanů stejně jako jeho výstřední umělecké oblečení a naivní podobizny a karikatury. Své obrázky a portréty Robert Guttmann kreslil po kavárnách a barech nebo přímo na ulici a prodával je bez smlouvání za několik korun komukoli, kdo o ně projevil zájem. Sotva kdo jim však ale tehdy přisuzoval skutečnou uměleckou hodnotu. Pozornost vzbuzovaly leda pro svou výstřednost a nekonvenčnost. Snad proto se asi jeho obrazů, kreseb a karikatur, kterých u kavárenského stolků a na svých cestách nakreslil jistě stovky, tak málo zachovalo. Byly určeny pro chvilkový účel a pobavení, jejich přehnaná výrazovost byla pokládána za neumělost a diletantství. Zdnešního hlediska lze Roberta Guttmanna označit za naivního umělce, jeho tvorba je blízká tvorbě dětí a primitivů, ale současně také řadě moderních expresionistů. Maloval osoby a místa, která mu byla blízká, zvláště působivé jsou jeho obrazy z rodinného života nebo zoslav židovských svátků, které nám dávají nahlédnout do jeho citlivé duše a vyzařují magickou atmosféru posvátnosti.

Robert Guttmann se ale nikdy nestal etablovaným umělcem, neměl vlastní ateliér ani trvalé bydliště. V létě se vypravoval na dlouhé pochody na sionistické kongresy, nebo do lázeňských středisek. Často býval hostem u svých “mecenášů”, jako byl např. ředitel Východoslovenského muzea v Košicích dr. Josef Polák. Později mu pražská židovská obec poskytla trvalé ubytování v nadačním domě manželů Lämmlových.Svůj pokoj Robert Guttmann považoval za muzeum, kde měl uložen celý archiv nejrůznějších výstřižků, cestovních deníků a desítky amatérských fotografií, zachycujících ho s jeho obrazy nebo uprostřed nejrůznější společenských událostí.

Po okupaci Guttmann ztratil přátelský svět, ve kterém byl zvyklý žít. Byl zařazen do prvního transportu, který byl zPrahy vypraven 16. října 1941 do Lodže. Život vlodžském ghettu byl pro tohoto světoběžníka, který pěšky prošel křížem krážem půl Evropy, nesnesitelný – propadl prý naprosté apatii, nemluvil, pouze vpodpaží svíral své kreslířské desky. Po pěti měsících vlodžském ghettu Robert Guttmann zemřel 14. března 1942 hladem a vyčerpáním.

Za svého života se Guttmann dočkal jediné větší výstavy v roce 1928, kdy u příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky vystavil v prostorách nakladatelství Monopol na Karlově náměstí na čtyřicet obrazů, akvarelů a pastelů. O dva roky později mu známý fotograf Zikmund Reach uspořádal výstavu ve svém antikvariátu ve Skořepce. Jeho první poválečnou výstavu Robertu Guttmannovi uspořádalo Židovské muzeum vPraze vroce 1966.

Biografie

1880 20. dubna narozen v Sušici1895Rodina se stěhuje do Prahy. Na otcovo přání navštěvuje obchodní školu. Chce se stát kantorem v synagoze. Aktivně sportuje

1896 Čte “Židovský stát” Theodora Herzla. Zúčastňuje se přednášek ve spolku Makkabi. Navštěvujemalířskou školu Aloise Kirniga

1897Vydává se na pěší pouť na I. sionistický kongres v Basileji, cestu hradí prodejem pohlednic s vlastními kresbami a karikaturami1899 Účastní se založení české pobočky organizace “Sion”Navštěvuje III. sionistický kongres v Basileji.

1900 Účast na IV. sionistickém kongresu v Londýn ě1903 Účast na VI. sionistickém kongresu v Basileji1907Účast na VIII. sionistickém kongresu a Mírové konferenci v Haagu

1909Účast na IX. sionistickém kongresu v Hamburku. V následujících letech navštívil všechny další sionistické kongresy až do roku 1925

1918 – 1938Dvě desetiletí se věnuje malířství jako svému hlavnímu poslání a zdroji obživy. Pěšky cestuje do Holandska, Francie, Rakouska, na Slovensko a Podkarpatskou Rus

1928První souborná výstava v nakladatelství Monopol v Prazena Karlově náměstí

1930Ke svým 50. narozeninám pořádá výstavu v antikvariátu Zikmunda Reacha ve Skořepce č. 9 na Starém Městě v Praze

1939 – 1941 Většinu času tráví uzavřen ve svém podkrovním bytě a maluje své poslední obrazy

1941 16. října je zařazen do prvního deportačního transportu A z Prahy do Lodže

1942 14. března umírá hlady v lodžském ghettu.