Oficiální program v SaSaZu zakončily v sobotu módní přehlídky UMPRUM: Ateliér módní tvorby/ Technická univerzita v Liberci, poté Kalfar, On the Boat powered by Ploom a večer potom následuje Vogue Czecholovakia Runway: Aleš Hnátek
UMPRUM ATELIÉR MÓDNÍ TVORBY
V ateliéru Módní tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením Mira Saba a Moniky Krobové studenti rozvíjí svůj individuální potenciál, tvůrčí schopnosti a získávají cenné zkušenosti v oblasti módního designu. Důraz je kladen především na kritické myšlení v oblasti vztahů a významů materiálnosti, tělesnosti a na konceptuální pojetí oděvní tvorby. Oděv totiž není pouze estetickým prvkem. Oděv nese i širší kulturní, sociální a politické významy, a proto se studenti v rámci rozličných témat a zadání učí reflektovat to, jaké oděvy vytvářejí, jak se do jejich tvorby propisuje otázka identity a jaké možnosti oděvní tvorba nabízí pro vyjádření konkrétních postojů a hodnot.
Nová generace módních designérů je vedena k pokoře, pragmatismu a lásce k tomuto odvětví. Současná móda je o kvalitním řemesle, práci v týmech, mezioborové spolupráci, vzájemné synergii, hledání odpovědí na výzvy současnosti, a v neposlední řadě také o jedinečném uměleckém vyjádření. To vše jde ruku v ruce s pochopením a uplatněním základů krejčovského řemesla, konstruktérských a střihačských dovedností a vhodného užití materiálů a technologií. Studenti ateliéru jsou tak systematicky připravováni na práci v oblasti módy, a to v široké škále pozic, které módní svět nabízí.
Jaký moment nebo osobní podnět stál u zrodu této kolekce?
Studentské kolekce vznikly v rámci semestrálního zadání v Ateliéru Módní tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové pod vedením Mira Saba, Moniky Krobové a Terezy Rosalie Kladošové v zimním semestru a následně byly rozšířeny v letním semestru ve školním roce 2024/2025.
Počátečním bodem byla inspirace umělecko-historickými sbírkami českého šlechtického rodu Lobkowiczů, které pokrývají 700 let středoevropské materiální kultury, mají však díky příběhům jednotlivých členů rodiny i lidský, velice osobní rozměr.
Jakou roli hrají hudba a scénografie v tom, co chcete divákovi touto kolekcí předat?
Hudba je v rámci přehlídky médiem, které sjednotí různorodé kolekce studentů, i přesto, že vznikly v rámci jednotného školního zadání.
Přinesla vám tato kolekce prostor zkusit něco zcela nového? Co si z ní odnášíte pro svou další tvorbu?
Experiment a hledání nových možností a východisek jako součást kreativního tvůrčího procesu jsou pro studenty velice přirozené, zároveň jsou k tomu od vedení ateliéru pravidelně vyzíváni. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové mají díky technologickému vybavení jednotlivých dílen spoustu možností experimentovat nejen s tradičními textilně-oděvními technikami, ale také je propojovat s jinými technologiemi. Často tak vznikají zajímavé mezioborové spolupráce.
Existuje prvek nebo myšlenka, která nemusí být na první pohled divákovi zřejmá, ale pro vás nese zásadní význam?
Každá z jednotlivých studentských kolekcí rozpracovává nějakou řemeslnou techniku, která má tradici v minulosti a reinterpretuje ji pro současnost. Kolekce tak obsahují kusy, které vznikly jako solitéry v zimním semestru a jsou poměrně komplexní a složité, někdy na úrovni kolekcí haute couture. V letním semestru jednotlivé koncepty rozpracovávali víc do hloubky a doplnili je o další realizované looky, ve víc ready-to-wear provedení, nebo pokračovali v semi-couture technikách.
Technická univerzita v Liberci
Katedra designu (KDE) je kreativním pracovištěm garantujícím výuku denního bakalářského studijního programu Návrhářství (Bc.) a denního navazujícího magisterského studijního programu Design – textil, oděv, sklo, šperk (MgA.). Koncepce studia je zde založena nejen na samotné tvůrčí činnosti, ale také na hledání nových způsobů výtvarného zpracování materiálů a netradiční realizace výrobků, a to díky technologickým možnostem celé fakulty. Studenti kreativních oborů, například oděvního nebo textilního návrhářství, skla a šperku, mohou tvořit paralelně se studenty více technologicky orientovaných oborů textilní technologie a vzorování. V porovnání s vysokými školami obdobného zaměření je tato koncepce ve spojení s ojedinělou technologickou vybaveností všech pracovišť naprosto unikátní. Studentům totiž katedra nabízí možnost uchopit a prozkoumat jejich tvorbu po všech stránkách. Aktivity katedry jsou zaměřeny i na výstavní činnost, neboť disponuje prostory Galerie N v Jablonci nad Nisou, kde mohou studenti prozkoumat i možnosti prezentace své designérské práce.
Jakou roli hrají hudba a scénografie v tom, co chcete divákovi touto kolekcí předat?
Obecně za kolekce Technické univerzity v Liberci můžeme říci, že máme vše sestavené dynamicky s důrazem na prolnutí a plynulost v přehlídce. Hudbou i světly dokreslujeme atmosféru nebo držíme estetiku celé show.
Z rozhovorů s autory:
KATEŘINA KLOZOVÁ
Jaký moment nebo osobní podnět stál u zrodu této kolekce?
Impulsem pro vznik kolekce byla fascinace momentem, kdy boxer vstupuje do ringu – chvíle plná napětí, soustředění a síly, ale zároveň i zranitelnosti. Tento kontrast mezi bojovností a křehkostí se stal výchozím bodem pro hledání formy, která by dokázala vyjádřit ženskou energii v jejích různých podobách.
Přinesla vám tato kolekce prostor zkusit něco zcela nového? Co si z ní odnášíte pro svou další tvorbu?
Ano, kolekce pro mě byla velkým experimentem. Poprvé jsem ve větším měřítku pracovala s 3D tiskem, který mi umožnil vytvářet konstrukčně odvážné detaily a komponenty, jež by tradičními metodami nebyly možné. Spolupráce s Preciosou otevřela další rozměr – možnost propojit technologii s tradicí. si přesvědčení, že inovace mohou přirozeně vyrůstat z dialogu mezi technologií a estetikou.
Existuje prvek nebo myšlenka, která nemusí být na první pohled divákovi zřejmá, ale pro vás nese zásadní význam?
Pro mě je klíčová myšlenka transformace – oděv není jen ochranný obal, ale může se stát i zbrojí, která dodává nositelce sílu a sebevědomí. V některých detailech se skrývá symbolika osobního boje – ať už v rámci sportu, kreativity nebo životních výzev. To je poselství, které se nemusí na první pohled číst, ale je hluboce přítomné.
JOHANA PETRÁČKOVÁ
Jaký moment nebo osobní podnět stál u zrodu této kolekce?
Podnětem pro vznik kolekce byla osobní zkušenost s urbexem a zájem o prostředí opuštěných staveb. Tato prostředí mě fascinují nejen svou atmosférou a faktem, že jsou ponechána svému osudu, ale také vizuálními kvalitami rozpadu a transformace. Struktury, vrstvení a zvláštní estetika se staly inspirací pro tvorbu abstraktních oděvních siluet.
Přinesla vám tato kolekce prostor zkusit něco zcela nového? Co si z ní odnášíte pro svou další tvorbu?
Kolekce pro mě byla velkou zkušeností – dosud jsem se věnovala převážně šperku, a proto byl přechod k rozsáhlejším oděvním formám výzvou i příležitostí zkoušet něco nového. Bavila mě práce se strukturami a abstraktními siluetami a díky tomuto mám chuť objevovat nové možnosti ve své tvorbě.
Existuje prvek nebo myšlenka, která nemusí být na první pohled divákovi zřejmá, ale pro vás nese zásadní význam?
Možná samotná hlavní myšlenka nemusí být z jednotlivých oděvů na první pohled patrná, ale samozřejmě pro mě a pro oděvy má zásadní význam. Jde o proces proměny, hru s materiálem a strukturami, jako odkaz na měnící se opuštěná místa. Kolekci dodává hloubku, i když to divák nemusí okamžitě vnímat.
MARIIA SMIRNOVA
Jaký moment nebo osobní podnět stál u zrodu této kolekce?
Zásadním impulsem pro mě bylo uvědomění, že právě doplňky jsou tím, čemu se chci věnovat. Toužila jsem vytvořit něco, co jsem sama ještě nikdy neviděla — něco nového, vlastního, hluboce osobního.
Přinesla vám tato kolekce prostor zkusit něco zcela nového? Co si z ní odnášíte pro svou další tvorbu?
Tato technika mě vrátila do dávné minulosti — do doby, kdy mě babička učila základy makramé. Bylo pro mě krásné podívat se na tuto tradiční ruční práci novým, současným pohledem a zkusit jí vdechnout nový život.
Existuje prvek nebo myšlenka, která nemusí být na první pohled divákovi zřejmá, ale pro vás nese zásadní význam?
Každý doplněk je odrazem mě samotné. V celé kolekci je skryto moje vnitřní já — skrze ni se mi podařilo přenést svůj vnitřní pocit na člověka, který ji nosí. Jako bych oblékla emoci
ANEŽKA KABELKOVÁ
Jaký moment nebo osobní podnět stál u zrodu této kolekce?
Odmala se pohybuji mezi nadšenci westernové tématiky. Doma máme stádo koní, a právě skrze ně ve mně zakořenila myšlenka svobody a volnosti. Postupem času jsem si však uvědomila, že svoboda nikdy nebyla jistým prvkem společnosti, a tak mě to přivedlo k období kolonizace Severní Ameriky. Období, kdy bylo území původních Indiánů násilně zabíráno kolonizátory.
Přinesla vám tato kolekce prostor zkusit něco zcela nového? Co si z ní odnášíte pro svou další tvorbu?
Ano, kolekce mi poskytla prostor rozvinout techniku tkaní na rámu, kterou jsem už sice znala a používala dříve, ale nyní jsem ji mohla posunout dál – zjišťovala jsem, jak těžší tkaniny vhodně zakomponovat do siluety oděvu tak, aby působily přirozeně a zároveň mi pomohly vyjádřit emoce Indiánů při násilném zabírání jejich uzemí a zničení jejich kultury. Do textilií jsem navíc zatkávala skleněné korálky značky Preciosa, což dodalo výsledným plochám nejen hmotnost, ale i vizuální dynamiku při pohybu. Práce s těmito strukturami mi otevřela nové směry v přemýšlení o propojení odlišných prvků v textilu a oděvu.
Existuje prvek nebo myšlenka, která nemusí být na první pohled divákovi zřejmá, ale pro vás nese zásadní význam?
Na první pohled je patrná inspirace v oděvu původních obyvatel Severní Ameriky. Skrytější, avšak pro mě klíčovou vrstvou, je však hlubší reflexe následků kolonizace. Snažila jsem se do kolekce
otisknout emoce – tíhu, smutek, pocit ztráty a zrady, které byly a dodnes jsou spojeny s osudem indiánských národů. Tyto pocity jsou tichým, ale přítomným hlasem v každém oděvu a připomínají, že některé rány historie zůstávají otevřené.
NATÁLIA SOJKOVÁ
Jaký moment nebo osobní podnět stál u zrodu této kolekce?
Kolekcia vznikla ako súčasť semestrálnej práce s témou Santini – architektúra. Nechcela som sa len čisto inšpirovať, ale hľadala som spôsob, ako Santiniho architektúru skutočne preniesť do odevu. Položila som si otázku, ako sa dajú jeho presné proporcie a línie transformovať do strihových riešení. Prenesením architektonických línií do 2D priestoru som vytvorila originálne strihy, pričom tento prístup zároveň prispel k zníženiu materiálového odpadu.
Přinesla vám tato kolekce prostor zkusit něco zcela nového? Co si z ní odnášíte pro svou další tvorbu?
Áno, najväčším prínosom pre mňa bola práca so sklenenými korálkami. V rámci školy sme mali možnosť zakomponovať ich do odevu – nebola to povinnosť, ale keďže som s týmto materiálom ešte nepracovala, chcela som to určite vyskúšať. Proces si vyžadoval viacero materiálových skúšok, hľadala som vhodnú veľkosť korálok aj ich umiestnenie na odeve tak, aby šaty příliš nezaťažili, keďže sklo nie je najľahší materiál. Bola to síce pracná technika, ale práve takýto prístup ma baví a určite by som sa k nemu chcela v budúcnosti ešte vrátiť.
Existuje prvek nebo myšlenka, která nemusí být na první pohled divákovi zřejmá, ale pro vás nese zásadní význam?
Áno, pre mňa je takým prvkom samotný princíp prenesenia architektonických línií Santiniho do odevu. Na prvý pohľad divák vidí šaty ako celok, ale možno si neuvedomí, že strihy vychádzajú z presných proporcií architektúry. Tento prístup k odevu je pre mňa zásadný, pretože spája vizuálnu estetiku s myšlienkou rešpektovania tvarov a zároveň obmedzuje odpad pri tvorbe.
MARKÉTA KOŽENÁ
Jaký moment nebo osobní podnět stál u zrodu této kolekce?
Podnětem pro vznik kolekce byla moje dlouhodobá práce s tématem vzpomínek, a jakým způsobem se tyto vzpomínky prolínají a ovlivňují mou současnost. Už od bakalářského studia mě fascinoval okamžik uvědomění si plynutí času a hledání vlastní identity. Tato kolekce posouvá tento motiv dál – chtěla jsem vytvořit oděvní kolekci, která by fungovala jako metafora pro naši cestu životem, pro okamžiky, kdy se ztrácíme a znovu hledáme směr. Inspiraci jsem čerpala ze zrcadlových labyrintů a z veřejného prostoru, kde se běžně setkáváme s odrazy, které realitu deformují a přetvářejí. Když jsem objevila techniku kyanotypie, uvědomila jsem si, že právě její náhodnost, práce se světlem a stopami okolí dokonale vystihuje pocit, kdy vzpomínky i naše představy o budoucnosti nejsou nikdy přesným odrazem reality, ale vždy zkresleným, subjektivním odrazem.
Přinesla vám tato kolekce prostor zkusit něco zcela nového? Co si z ní odnášíte pro svoudalší tvorbu?
Poprvé jsem přenesla kyanotypii do oděvní kolekce v tak velkém měřítku. Zároveň jsem se věnovala i experimentu se zrcadlovou fólii, která se stala v detailech součástí celé kolekce, ale zároveň i hlavním prvkem jednoho oděvu. Zajímalo mě, jak dokáže pracovat s odrazem, deformovat realitu a reagovat na pohyb těla. Nešlo jen o dekorativní prvek – testovala jsem různé způsoby aplikace: od plošného lepení až po drobné detaily a vrstvení, které vytvářelo nové optické efekty. Proces byl často o pokusu a omylu – fólie má svoje limity, někdy se deformovala víc, než jsem chtěla, jindy jsem musela řešit, jak ji zafixovat, aby byla nositelná a zároveň si uchovala
vizuální kvalitu. Právě tohle hledání rovnováhy mezi technologií, estetikou a funkčností pro mě bylo úplně novou zkušeností, a stalo se základnou pro další tvorbu, která bude jistě čerpat z těchto zkušeností.
Existuje prvek nebo myšlenka, která nemusí být na první pohled divákovi zřejmá, ale pro vás nese zásadní význam?
Ano, pro mě je velmi důležitá myšlenka, že každý z modelů je vlastně artefaktem vzpomínky. Divák vnímá především optický efekt, vytvořený zrcadlovou plochou a kyanotypii, ale za tím stojí mnohem osobnější rovina – oděvy vycházejí z mých fotografií, ze stop míst a okamžiků, které jsou spojené s mými vzpomínkami. Zrcadlení, které se v kolekci objevuje, není jen vizuální hra, ale odkaz na to, že naše vzpomínky a představy o budoucnosti se neustále prolínají s realitou a vytvářejí iluzi jiného světa. Pro mě je důležité, že kolekce připomíná, že naše minulost i fantazie jsou součástí přítomnosti – a že právě tyto neviditelné vrstvy nás formují. Tenhle význam možná není vidět na první pohled, ale je klíčový pro celou práci.
ŠIMON KUBELKA
Jaký moment nebo osobní podnět stál u zrodu této kolekce?
Impulzem k této kolekci bylo zadání „Tři barvy a růžová“, které mě vedlo k hledání tématu, kde by barvy samy o sobě vytvářely silný kontrast i atmosféru. Při rešerši jsem se inspiroval vizuálním světem filmu Blade Runner a obecně obrazem neonového města. Fascinovalo mě, jak se temné ulice a monumentální stavby stávají tísnivou kulisou, která působí chladně a nehostinně, zatímco neonové reklamy a nápisy se tváří jako nositelé života a barev. Jejich jedovatě růžové či zelené světlo vypadá na první pohled přívětivě, ale ve skutečnosti člověka neustále pronásleduje – nelze mu uniknout ani se před ním schovat. Tento kontrast mezi odtažitou monumentalitou a vtíravou zářící lidskou stopou se stal klíčovým podnětem k vytvoření celé kolekce.
Přinesla vám tato kolekce prostor zkusit něco zcela nového? Co si z ní odnášíte pro svou další tvorbu?
Ano, tato kolekce mi poprvé umožnila pracovat se žakárskou pleteninou. Fascinoval mě samotný proces tvorby vlastního materiálu, protože mi poskytl větší svobodu v experimentování s barvami, které byly pro tento projekt zcela zásadní. Zároveň jsem měl možnost poprvé využít 3D tisk. Díky tomu jsem vytvořil komponenty připomínající obratle páteře, ze kterých vychází světelný prvek. Ten se stal nositelem „neonové“ složky oděvu a vytvořil kontrast k jeho temné základní podobě.
Existuje prvek nebo myšlenka, která nemusí být na první pohled divákovi zřejmá, ale pro vás nese zásadní význam?
Ano, pro mě je důležité, že oděvy v kolekci spolu v určitém smyslu komunikují. Na první pohled se mohou zdát zcela protikladné jeden je výrazně zářivý a symbolizuje reklamu, vizuální poutavost a svůdnost neonu, zatímco druhý reprezentuje temné uličky města, kde jediným zdrojem světla je právě tento neon. Teprve dohromady vytvářejí celek, který odráží kontrast i neoddělitelnou sounáležitost obou rovin neonového města.
TAMARA KORITÁROVÁ
Jaký moment nebo osobní podnět stál u zrodu této kolekce?
Podnet, ktorý stál u zrodu tejto kolekcie, bol môj osobný záujem o podmorský svet a jeho fascinujúcu rôznorodosť. Mušle a lastúry ma zaujali svojou jedinečnosťou, tvarmi, farebnosťou a príbehom, ktorý každý kúsok kolekcie nesie. Chcela som tieto prvky preniesť do odevného dizajnu a spojiť ich s modernou technológiou 3D tlače. Tým vznikla originálna kolekcia, ktorá prepojuje inšpiráciu prírody, umenia a estetiky.
Přinesla vám tato kolekce prostor zkusit něco zcela nového? Co si z ní odnášíte pro svou další tvorbu?
Áno, táto kolekcia mi toho poskytla veľa. Rôzne príležitostí vyskúšať niečo úplne nové, ako 3D tlač s kombinovanú s textilom. Prácu s technológiami a materiálmi, s ktorými som predtým nemala skúsenosti. Naučila som sa experimentovať, prekonávať svoj výber technológií a výzvy vytvárať zaujímavé odevné siluety. Z tejto skúsenosti si odnášam nové znalosti a zručnosti, ktoré plánujem využiť pri svojich budúcich projektoch, a zároveň sa chcem ďalej zdokonaľovať v tejto tvorbe.
Existuje prvek nebo myšlenka, která nemusí být na první pohled divákovi zřejmá, ale pro vás nese zásadní význam?
Pre mňa je zásadný prvok prepojenie vedy a umenia, ktorý nemusí byť na prvý pohľad zrejmý. Inšpirovala som sa kresbami Ernsta Haeckela, ktorý kombinoval vedeckú analýzu s estetickým výtvarným spracovaním. Tento jeho prístup ma viedol k tomu, aby som vytvorila túto kolekciu. Při tvorbe kolekcie som nielen napodobnila tvary a štruktúry podmorského sveta, ale aj vytvořila harmonický a estetický celok, ktorý prepája jedinečné tvary a umelecký výraz.
LADA MAČKOVÁ
Jaký moment nebo osobní podnět stál u zrodu této kolekce?
Impulsem k vytvoření této kolekce byl odchod mé starší sestry do kláštera. Tato životní událost mě přiměla začít se hlouběji zamýšlet nad vlastním vztahem k víře a hledat odpovědi na otázky, které jsem do té doby odkládala. Kolekce se tak stala nejen tvůrčím procesem, ale i osobní cestou, jak si některé věci ujasnit a vyjádřit prostřednictvím tvorby.
Přinesla vám tato kolekce prostor zkusit něco zcela nového? Co si z ní odnášíte pro svou další tvorbu?
Ano, kolekce pro mě byla velkým krokem do neznáma – poprvé jsem pracovala s kůží. Učila jsem se chápat její vlastnosti, limity i možnosti a celý proces pro mě byl obrovskou školou. Práce s tímto materiálem mě posunula nejen technicky, ale také mě naučila nebát se experimentovat. Do budoucna bych se k práci s kůží ráda vrátila.
Existuje prvek nebo myšlenka, která nemusí být na první pohled divákovi zřejmá, ale pro vás nese zásadní význam?
Ano, celou kolekci prostupuje metafora lidského svědomí, kterou jsem se rozhodla vyjádřit prostřednictvím kabelek. Vnímám je jako symbol něčeho, co si každý z nás neustále nosí s sebou – stejně jako své vlastní svědomí. Kabelka je na začátku lehká a přehledná, ale postupně se zaplňuje věcmi důležitými i zbytečnými, až se promění v těžký a chaotický celek. V tu chvíli je potřeba udělat pořádek – nejen v kabelce, ale i ve svém nitru. Touto metaforou jsem chtěla připomenout, že je důležité se čas od času zastavit, podívat se, co si v sobě nosíme, a vědomě se rozhodnout, co si ponechat a čeho se naopak zbavit.
Kalfar
Jiří Kalfar je průkopnický český designér, který se kombinuje vysokou krejčovinu a design s vášní pro environmentální povědomí a udržitelnost. Americký magazin NYLON ho vybral jako jednoho z osmi “must watch” mladých světových návrhářů, zatímco francouzský L’Officiel ho zařadil jako jednu z figur nové vlny návrhářů. Dva roky po sobě vyhrál cenu pro nejlepšího návrháře pánské módy v Kyjevě, je jedním z Forbes 30 pod 30 výběru , pravidelně předvádí své kolekce na hlavním rozvrhu London Fashion Week, pařížských showroomech a jako první Čech debutoval na New York Fashion Week.
Jiřího kolekce se těší mezinárodní pozornosti a objevily v mnoha publikacích včetně několika mezinárodních edic Vogue, Elle, Harper’s Bazaar, L’Officiel, Forbes, Grazia a Financial Times a nosí je světové i české celebrity jako například Camila Cabello, Paulina Porizkova, Karolina Kurkova, Victoria Silvstedt, Quincy Brown, Alina Baikova, Andreja Pejic, Luisa Johnson a Alexandra Burke abychom jmenovali jen několik. Jiří je bojovník za práva zvířat, ochrany životního prostředí a udržitelnosti – jedna z jeho prvních kolekcí „Save The Bees“ byl široce publikována v tisku a na sociálních médiích pro šíření a spojení environmentálního povědomí a luxusní módy. Byl vybrán Donnou Karan , aby se stal spolu s ní, jedním z mluvčích na jejím eventu “Change Fashion-The New Guard” presentovaném v NYC loni v listopadu.V roce 2019 získal cenu za inovaci a udržitelnost udělenou společností Chambre Monegasque De La Mode pod záštitou H.S.H Princes Charlene z Monaka
On the boat powered by Ploom
Singularity
Kolekce odráží současnou situaci AI inteligence, její nekonečné možnosti využití a přínosy pro naší společnost . Zachycuje zároveň hrozbu AI kvantového zdokonalování a vylepšování sama sebe až k singularitě.Je síla božství v lidské rase tak zakotvená, že dokáže zůstat nad AI ? Každý jeden model je jedinečný a nezávislý na ostatních, výrazně gradující vrstvením. V rámci sustainability je však možné model odvrstvit a kombinovat jeho součásti s ostatními rozvrstvenými modely kolekce, které takto zapadají do capsule.
Zdroj: Mercedes-Benz Prague Fashion Week
Více informací naleznete ZDE
