Narodil se na Mikuláše nedlouho po okupaci Československa bratrskými vojsky z východu. Přesněji 6. 12. 1968 v pražské proslulé podolské porodnici pod Vyšehradem.
Ludmile a Lubomírovi, úřednici z pojišťovny a herci Východočeského divadla v Pardubicích. Tam se také celá rodina i s jeho malým bratrem odstěhovala, když mu byly tři roky. Jen co trochu povyrostl, začal chodit za otcem hercem do divadla. Krásně to tam prý vonělo starými líčidly a mastixem, se všemi byla ohromná legrace a mladému pánovi se tam moc líbilo. Když ve třetí třídě přišli hledat děti do dramatického kroužku, bylo rozhodnuto. Propadl divadlu. Po dvou neúspěšných pokusech dostat se na herecký obor pražské konzervatoře, zanechal marných pokusů a vystudoval, prý s odřenýma ušima, gymnázium. A pak se mu to konečně povedlo: dostal se na DAMU. Jak by nemohla být léta na DAMU nádherná, má-li člověk talent, dobré spolužáky a jsou-li navíc završena revolucí, která přišla, když byl ve třetím ročníku a ocitl se téměř v centru tehdejší vzpoury. Na DAMU byla vyhlášena celostátní studentská stávka. Byli asi hodně šťastní. Zvonili klíči, nosili trikolory, pomáhali změnit režim a byli mladí. Jenže všechno jednou končí, revoluce, mladické štěstí a konec konců i mládí. Je to jen otázka času a životní praxe.
Po škole se na chvíli vrátil do Pardubic, vyzkoušel si pokus o soukromé divadlo v Olomouci a pak proti své vůli ztratil rok života mladého umělce základní vojenskou službou kdesi u Plzně. Je to jeden z posledních absolventů povinné základní vojenské služby.
Po této nevyžádané zkušenosti dostal nabídku z Liberce a v Divadle F. X. Šaldy hraje dodnes. Ve městě se usadil, stal se ihned a natrvalo předním hercem souboru, založil rodinu a za 25 sezón vytvořil zhruba stovku rolí. Většinou těch hlavních, podstatných, ale s velkým gustem i těch malých, v nichž k radosti publika dokázal s chutí „řádit“. Zkrátka talentovaný, pracovitý, s dávkou nezanedbatelného smyslu pro humor a věrný, možno říci, svému městu, kterým se v jeho mládí stal Liberec.
O kom tu vlastně píšeme? O Martinu Poláchovi přece. Ale proč? Nebojte, nic se mu nestalo a neodchází z Liberce. Jenom se 6. 12. dočkal padesátky, abrahamovin řečeno po biblicku. A divadlo je oslaví s ním.
Martin Polách hrál například v roce 1993 Asistenta režie ve hře Tankreda Dorsta, Já,Feurbach a otázka je, zda to nebyla první větší role v Liberci, 1994 Radúze v Radúzovi a Mahuleně, Algernona v komedii O. Wilda Jak je důležité míti Filipa, Pontagnaca ve Feydoově komedii Ten, kdo utře nos, 1995, Kouzelníka Arnoštka ve Vančurově Rozmarném létě, 1996, Antona Pavloviče Čechova v zázračné komedii Drivera a Haddowa Čechov na Jaltě, 1996, Jerryho ve skvělé Pinterově Zradě,1997, Otce v Benettově Kafkovu brku, 1998, Peera Gynta ve stejnojmenném Ibsenově dramatu, 1998, Ježíše v Pašijové hře 1999, v témže roce Tartuffa ve stejnojmenné hře Moliéra, 1999, Yossarianna v adapaci Hellerovy Hlavy XXII v témže roce, Johna Proctora v Millerových Čarodějkách ze Salemu, 2000, německého fyzika Heisenberga v české premiéře Fryanovy Kodaně, 2000, o rok později Roberta opět v české premiéře Maji, Mariny Carr, pana Astruca v Terase Jeana Clauda Carriéra, 2003, Champsboissyho ve Feydeauvě Brouku v hlavě, 2004, Charlieho v Albeeho Pobřeží, 2005, Cyrana z Bergeracu 2005, Tobiáše Říhala v Shakesperově Večeru tříkrálovém, 2006, Dušana v Uhdeho Zázraku v černém domě, 2007,Higginse v Shawově Pygmalionu, 2008, Jaroslava Pruse v Čapkově Věci Makropulos, 2008, Almavivu ve Figarově svatbě, 2008, doktora Mortimera v komedii Rodina je základ státu, 2009, Harpagona v moliérově Lakomci, 2010, Hjalmara Egdala v Ibsenově Divoké kachně , 2011, Martina v Albeeho Koze aneb kdo je Sylvie?, 2012, Hlavní rozhodčí v Egressyho Šťovíku a pečených bramborách, 2012, amerického prezidenta v Mametově Listopadu, 2013, v Králově řeči jako doktora Lionela Loguea od roku 2013 dodnes, Patrika Velka ve Svobodových Srnkách, od roku 2014 dodnes, Mefistofela v Goethově Faustovi, 2014, Arnulfa v Moliérově Škole žen, od roku 2015 dodnes. V poslední sezoně jej můžete vidět v hlavních rolích v Tajuplném ostrově, muzikálu Ženy na pokraji nervového zhroucení, Leninových balzamovačích, Konci starých časů, Mučedníkovi, Klíčovou dírkou.
Bude to znít neuvěřitelně, ale je to jen malá část jeho rolí, které odehrál za 25 let v Liberci. Ve všech byl dobrý, byl a je. Zdá se, že mu více sedí role komediální, v nichž může diváka doslova vodit na provázku vytvořeného z různých druhů smíchu. Ale není to úplně pravda. Seděly mu i role tragikomické, role historických postav. Je nyní ve věku, kdy může hrát muže mladší než je v požehnané padesátce, ale již ne o moc. Muže odpovídající věku, muže obletovaného ženami i muže staré.
Má obrovskou výhodu v perfektní hlasové technice. Přivedla ho kromě jiného do dabingu, do rozhlasu a při výčtu jeho aktivit nesmíme opomenout, že se pravidelně objevuje v seriálech a ve filmech. (Ulice, Vraždy v kruhu, Ordinace v růžové zahradě, Policie Modrava, Ohnivý kuře aj. a filmy Šípková Růženka, Obchodníci.
Zůstal v Liberci, a přesto se objevuje v představeních projektového typu v Praze. Upřímně řečeno, do Prahy mohl odejít už dávno. Ale rozhodl se pro život a práci v Liberci, kde se v anketách často objevuje na prvním místě jako nejpopulárnější herec. Je populární a dobrý herec. Co víc mu můžeme přát do další padesátky, než aby mu to zůstalo. Ať zlomí vaz.
