Už 20. ledna 2022 vychází druhá polovina premiérového web-only pořadu ČT, cyklu Rap Story. Dokumentární websérie Šimona Šafránka (King Skate, Meky) dokumentuje vývoj rapové hudby v Čechách od undergroundových začátků až k současné popularitě. Několik vybraných dílů RapStory mělo premiéru na MFF v Karlových Varech.
Desetidílný cyklus s názvem Rap Story
Desetidílný cyklus s názvem Rapstory mapuje třicet let rapové muziky u nás. Rapstory je nejen prvním pořadem zveřejněným na novém iVysílání, ale zároveň i první vlaštovkou web-only obsahu, kterým Česká televize na internetu zamířila na nové cílové skupiny. Součástí projektu budou i prodloužené sestřihy rozhovorů s jednotlivými respondenty a bonusový pořad Lekce rapu hudebního publicisty Karla Veselého, který je též scénáristou RapStory. Zatímco v deseti dílech pořadu Rapstory promlouvají o vývoji českého rapu samotní aktéři těchto dějin, bonusové Lekce rapu – taktéž v režii Šimona Šafránka – tento příběh vyprávějí takříkajíc zvenčí, z perspektivy kulturní historie.
Webová série Rap Story
Webová série Rapstory mapuje klíčové příběhy tohoto žánru očima těch, kteří u toho byli a dokázali vybudovat kulturu, která o dnešku vypovídá víc než kterákoli jiná. Rap. Podmanivý rytmus a upřímná výpověď. Humor nebo agrese, odraz egoismu v navýsost egoistické době.
Nakažlivý virus. Z vysmívaného žánru se stal český rap postupně novým popem – a to přesto, že jej dlouhodobě přehlížel rozhlas i televize. RapStory od režiséra Šimona Šafránka a střihače Šimon Hájka (dokumenty King Skate, Meky) je webová série, která v deseti epizodách přináší strhující příběhy rapperů od průkopníků Michaela Viktoříka či Oriona po současné fenomény Yzomandiase a Viktora Sheena. Všichni našli v rapu svobodu navzdory společenským očekáváním i konvencím.
- scénář: Šimon Šafránek, Karel Veselý
- režie: Šimon Šafránek střih: Šimon Hájek
- hlavní kameraman: Zbyněk Kunc
- koproducent SilkFilms: Alžběta Janáčková a Martina Štrunc
- kreativní producent ČT: Jakub Mahler
Rozhovor se Šimonem Šafránkem: Rap symbolizuje generační zlom
Vzhledem k neustále rostoucí popularitě rapu jako žánru o něm bylo napsáno i řečeno mnoho, v čem bude RapStory nové?
Seriál, který se věnuje výhradně rapu, tady ještě není. Navíc RapStory není obvyklým dokumentárním cyklem, kde se daný kulturní fenomén zkoumá stále stejnou formou. RapStory je deset epizod po dvanácti minutách a každý z jednotlivých dílů je trochu jiný. Je to v podstatě deset krátkých filmů. V každém se ocitáme v nové době a přibližujeme nový klíčový moment rapové historie. V ideálním případě se tu milovník rapu dozví něco nového nebo uvidí neviděný archivní materiál. A potenciální fanoušci pak rapem načichnou a věřím, že muziku a všechno ostatní si už dohledají. Jinak je ale ta popularita relativní. Myslím, že se týká klubů a online poslechu. V časopisech, rádiích, v televizi vládnou hudebníci s kytarami. Je to zajímavý, víceméně generační střet anebo minimálně zlom.
Jakou otázkou by podle Vás člověk měl s protagonistou začít natáčení dokumentu?
Rozhovory v dokumentu považuju svým způsobem za Moby Dicka. Je to monstrum, které je potřeba zkrotit. U RapStory jsme věděli, že budeme zpovídat relativně hodně lidí, bylo jich okolo třiceti. A nechtěl jsem natáčet u nich doma, ve studiích… Jednak si pak publikum všímá, jaký ten který prostor je, a jednak jsem chtěl z rozhovorů udělat záchytný bod – místo, které je pro všechny stejné. A přišlo nám, že všechny rappery spojuje klubová stage. Tam jsou doma. A protože jsme natáčeli v pražském klubu Roxy, který má v české rapové a vůbec hudební kultuře nezastupitelné místo, ptali jsme se nejprve zcela obyčejně: „Jak se cítíš tady v Roxy na pódiu?“ Obecně jde ale o to, aby hrdina dokumentu co nejdřív zapomněl na kameru. Aby ho neznervózňovala, aby pro ni nehrál.
Váš předchozí dokument Meky chtěl nabídnout pohled na osobnost bez patosu, v RapStory dokumentujete vývoj rapu, protagonisté často vzpomínají – dá se vyhnout přehnané nostalgii i tady?
Společně se střihačem Šimonem Hájkem patos milujeme. On asi ještě víc než já. Ale jde o to, kde a kolik ho použít. S nostalgií a mramorizací bojujeme pomocí rychlého vyprávění a pubertálního humoru.
Můžeme podle Vás dle jeho dosavadního vývoje určit, kam bude rap v Česku směřovat?
Je to fenomén doby; na jedné straně odráží její egoismus, umí být až hollywoodsky nadživotní, ale dokáže taky v břitké zkratce popsat syrovou realitu. Spojení fantazie a upřímnosti funguje vždycky. Rap má proto šanci rozlít se do všech ostatních žánrů, sám o sobě¨pak ještě může násobně růst. Do kdy? Než se objeví něco zase trošku jiného? Zřejmě. Nejsemhudební kritik ani vědec – fascinuje mě ale, jak se rap v současnosti lavinovitě šíří, jak rychlese mění a mutuje. A jak oslovuje další a další posluchače.
Stalo se Vám během natáčení, že jste na základě setkání s nějakým z protagonistů přehodnotil názor i na jeho tvorbu?
Spíš jsem se těšil, že to všechno líp poznám, někteří mě inspirují dlouhou dobu. Nakonec jsem ale nejdelší dobu stejně strávil ve střižně se střihačem Šimonem Hájkem. Naposledy jsme spolu dělali před rokem Mekyho a musím říct, že jsem vyloženě koukal, jak moc od té doby posunul svoje umění. Patří mu můj největší potlesk.
Co Vám přineslo natáčení RapStory?
Možnost být nablízku inspirativním, tvůrčím lidem. Nahlédnout zblízka do úžasně živé a tvárné muziky. A pak taky uvědomění, jak moc jsou důležité expozice. Jak moc je důležité vědět, o čem chci vyprávět a proč. Protože v tom krátkém čase webových epizod se nedá nikomu nic nalhávat. To je možná podobné tomu, co říkají ti rappeři o rapu, že je to opravdové, že to nesnese faleš. Ten krátký film funguje podobně.
Zdroj: ČT, SilkFilms 2021
Foto: Zbyněk Kunc a Mikuláš Karpeta
