Po Vánocích jsme se vydali na víkend do města na severu Čech do Teplic. Jsou nejen našimi nejstaršími lázněmi, ale také městem s bohatou historií. Kdysi se jim říkalo Malá Paříž, protože sem přijížděli panovníci i známí umělci. Mezi evropské panovníky, kteří se v Teplicích léčili, patří například car Petr Veliký. V roce 1764 zde pobývali budoucí císaři Josef II. a Leopold II., pravidelně sem zajížděl pruský král Fridrich Vilém III. V roce 1804 se zde léčil švédský král Gustav IV. V roce 1812 se v Teplicích během lázeňského pobytu setkal Ludwig van Beethoven s Johannem Wolfgangem Goethem.
Lázeňský dům Beethoven
Léčivé vlastnosti teplických pramenů byly známé už ve středověku. Proto jsme samozřejmě během našeho pobytu nemohli vynechat návštěvu lázní. V centru města se nacházejí Císařské lázně, pojmenované po císaři Františku Josefovi I. My jsme si k návštěvě vybrali lázeňský dům Beethoven. Lázně Beethoven jsou nejstarší v celé střední Evropě, při archeologickém průzkumu bylo prokázáno, že základy lázeňského domu Beethoven jsou nejstarší dochovanou lázeňskou stavbou střední Evropy. Lázně Beethoven stojí přímo na vývěru pramene Pravřídlo. Celé vnitřní nádvoří zaplňuje jedinečný komplex termálních bazénů zvaný THERMALIUM. Nás ohromily obrovské prostory a délka chodeb v hlavní budově, kde si můžete rezervovat některé procedury. Při naší večerní vycházce jsme si všimli prosklených prostor bazénu Thermalia, který se nachází v prvním patře. Kromě koupele v termální vodě procedury zahrnují nejrůznější druhy masáží a relaxovat můžete také v solné komoře.
Více informací naleznete na webových stránkách ZDE
Malé světy v Regionálním muzeu
Druhý den naší návštěvy jsme věnovali prohlídce centra města a návštěvě Regionálního muzea. Muzeum se nachází v prostorách teplického zámku na Zámeckém náměstí. Zámek stojí na místě původně románského kláštera benediktinek. Později zde postavili tvrz, kterou v několika etapách přestavěli na klasicistní zámek. Nejprve jsme navštívili výstavu historických pokojíčků ze sbírky manželů Tošovských s názvem Malé světy. V několika místnostech jsme si prohlédli nejen pokojíčky a domečky z různých období, ale zaujaly nás také detailně propracované interiéry cukrárny, kupeckého krámu nebo krejčovského salonu. Prohlédli jsme si vybavení, nádobí a náčiní v několika koupelnách či kuchyních. Domečky a pokojíčky určené na hraní představují zmenšený svět dospělých, ale zachycují také jak se měnil nábytek a vybavení interiérů v souvislosti se změnami způsobu života v časovém rozpětí od roku 1890 do roku 1980. Vidět zde můžete nejen luxusně vybavené domy, ale také třeba interiér venkovské roubenky. Výstava je otevřena do 5. ledna 2025.
Po prohlídce výstavy historických pokojíčků jsme prošli chodbou do prostor bývalé jízdárny, kde je instalována výstava s názvem Uhlí. Je věnovaná hornické činnosti se zaměřením na území Severočeské hnědouhelné pánve. Hned u vstupu jsme v malém prostoru kinosálu shlédli film přibližující vznik uhelné pánve a na něj navazoval dokumentární film zaměřený na bezpečnost práce v dole. Ukázal divákům běžný režim a postupy, který horníci po příchodu do zaměstnání absolvují na závěr jsme si mohli udělat představu, jak probíhá výcvik důlních záchranářů. V prostoru bývalé jízdárny si prohlédnete exponáty zapůjčené přímo z dolů i od soukromých majitelů. Pozornost je také věnována rekultivaci těžbou dotčené krajiny. Během prohlídky jsme vstoupili také do části představující prostor dolu, kde projdete krátký úsek štoly po kolejích pro důlní vozík a kolem sebe vidíte nářadí, lampy i prostředky pro komunikaci.
Procházka po Zámeckém náměstí
Po návštěvě muzea jsme se prošli po Zámeckém náměstí. Dominantou náměstí je Morový sloup Nejsvětější trojice. Barokní kamenosocharské dílo vzniklo v letech 1718-1719 a je dílem sochaře Matyáše Bernarda Brauna a místního kameníka Mathese Baümela. Bohatě zdobený pískovcový trojboký obelisk znázorňuje například morové patrony sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Františka Borgiáše, příběhy ze Starého zákona nebo oblaka s anděly.
V sousedství Regionálního muzea se nachází Chrám Povýšení sv. Kříže původně zámecká kaple, postavená po roce 1550 a v letech 1798–1806 romanticky zgotizovaná. Od roku 1950 slouží jako pravoslavný kostel. V boční severní věži se nachází zvon z roku 1477 s nápisem v gotické minuskuli a litinový zvon z bochumských oceláren.
Zdroj: Wikipedie
V době naší návštěvy Chrám nebyl chrám Povýšení sv. Kříže přístupný, ale využili jsme možnost prohlídky děkanského kostela sv. Jana Křtitele stojícího v dolní části Zámeckého náměstí. Tento kostel byl postaven po roce 1585.
Lázeňská kolonáda a vánoční trhy s kluzištěm
Prošli jsme ulicí Lázeňskou, kde jsme si koupili lázeňské oplatky a příjemně nás překvapilo, že nabídka zahrnovala i jeden druh oplatek bezlepkových. Cestou Lázeňskou ulicí jsme se zastavili u busty královny Judity u lví fontány a v blízkosti lázeňského domu Beethoven nás zaujala socha saského kurfiřta a polského krále Fridricha Augusta I. Potom už před námi byl lázeňský park s fontánou u rozária. V tomto ročním období zde růže nekvetly, ale procházka parkem ke Krušnohorskému divadlu byla příjemná. Prošli jsme kolem lázeňské kolonády, která byla vybudována mezi lety 1981 a 1986 podle návrhu architekta a designéra Otakara Binara. Došli jsme ke kluzišti a stánkům na vánočním trhu v blízkosti obchodního centra Galerie Teplice. Odtud jsme pokračovali k vánočnímu stromu na náměstí Svobody před budovou staré radnice.
Více informací naleznete ZDE
Vodojem Nová Ves
Při příjezdu do Teplic nás na první pohled zaujala silueta stavby nad městem. Byli jsme zvědavi, co vlastně tato stavba je. Vydali jsme se z centra města na konečnou trolejbusové linky č. 101 zastávku Nová Ves. Odtud nás široká asfaltová cesta dovedla k vodojemu, který je právě onou siluetou nad městem, která vzbudila naši zvědavost. Bohužel počasí nám výhledy do okolí nedopřálo, protože jsme dorazili k vodojemu za mlhy, ale zastavili jsme se u pomníku Hanse Kudlicha. Nedaleko je turistický rozcestník. Můžete se vydat po modré turistické značce, která vás zavede do centra města na Zámecké náměstí.
Obří teplický vodojem o celkovém objemu 6 315 m3 a výšce 63 metrů byl vystavěn v letech 1987–89. Zdrojem vody měla být Flájská přehrada v Krušných horách s úpravnou v Meziboří. Vodojem měl původně sloužit 22 tisícům obyvatel sídliště Nová Ves. Zcela nová čtvrť měla být určena především lidem z obcí Proboštov a Chabařovice, které měly ustoupit těžbě hnědého uhlí. Po změně politického režimu v listopadu roku 1989, kdy byl dokončený i vodojem, však byla výstavba sídliště i likvidace obcí zastavena, a stavba tak nikdy nesloužila svému účelu.
Dno horní nádrže s objemem dva tisíce kubíků je ve výšce 31 metrů nad terénem, jeho střecha je ve 43 metrech. Dolní nádrž má vnější průměr 41 metrů a objem čtyři tisíce kubíků. Její dno se nachází ve výšce 12 metrů a střecha 23 metrů nad terénem. Nádrže byly při stavbě do požadované polohy vyzdviženy pomocí hydrauliky.
V současné době je vodojem v jakémsi záložním stavu. Je tedy udržován tak, že kdyby bylo potřeba, lze jej použít pro zásobování pitnou vodou.
Vedle vodojemu stojí pomník Hanse Kudlicha, který byl autorem návrhu pro zrušení roboty v roce 1848. Pomník byl postaven v roce 1888 právě na místě současného vodojemu. Kvůli stavbě vodojemu byl pomník v roce 1987 rozebrán a uložen v depozitáři. Na současné místo se pomník vrátil až v roce 1992.
Zdroj: https://www.jednoustopouceskem.cz
Trolejbusem na opačný konec města
Vrátili jsme se na zastávku trolejbusu a dojeli jsme linkou 101 na konečnou a sice do obchodního centra Olympia ve čtvrti Srbice. Na parkovišti před obchodním centrem naleznete několik dobíjecích stanic pro elektromobily. Při jízdě na trase linky trolejbusu č. 101 jsme minuli Kamenné Lázně, kde se nachází restaurace Café Restaurant Sissi, budovu klasicistního lázeňského domu z let 1838-1839 zvaného Hadí lázně, který dnes již není využíván. Minuli jsme také specializované lázeňské zařízení zvané Nové Lázně. Projeli jsme pod Doubravskou horou a blížili jsme se ke čtvrtím Šanov a Trnovany. Vystoupili jsme na konečné zastávce Olympia. Při cestě nákupním centrem nás zaujala připomínka těžní jámy Emanuel hluboké 187 m, která se nacházela v prostorách nynejšího nákupního centra až do roku 1946. Protože nám po této vyhlídkové projížďce vyhládlo, rádi jsme si zašli na chutný oběd do Pizzerie Trappola v nákupním centru.
Doubravská hora
Doubravská hora je osamělý znělcový vrch v Českém středohoří na okraji města Teplice. Svahy kopce jsou chráněny jako přírodní památka Doubravka a na vrcholu stojí upravené zříceniny středověkého hradu Doubravská hora, restaurace a hora je oblíbeným výletním místem. Ve druhé polovině 15. století vznikl na vrcholu gotický hrad. Během třicetileté války byl přestavěn na bastionovou pevnost, několikrát obléhán a dobyt. V 19. století byla do zřícenin hradu vestavěna restaurace a jedna z věží upravena jako rozhledna. Od 20. století se hradní budovy využívají mimo jiné k radioamatérskému vysílání.
Zdroj: Wikipedie
Lázně Teplice
Léčivé vlastnosti teplických pramenů byly známé už ve vrcholném středověku. Už ve Vincentiově zprávě o založení místního kláštera se uvádí, že byl založený ad aquas calidas, čili u teplých vod. Výběr zasvěcení kláštera svatému Janu Křtiteli byl dán i skutečností, že je tento světec patronem vody.
V 16. století se teplické lázně pozvolna dostávaly do povědomí za hranicemi Čech. Například Paracelsus je zařadil mezi deset nejvýznamnějších lázní v Evropě. Jejich rozkvět nastal po roce 1543, kdy panství Teplice koupil Volf z Vřesovic od rodu Třeštíků z Hyršova a započal s jejich zásadní přestavbou. Hlavní pramen, dnes nazývaný Pravřídlo, se tehdy jmenoval Aukrop a ležel na předměstí poblíž Lázeňské brány. V roce 1579 teplické lázně poprvé navštívil saský kurfiřt August.
Zhoubný požár města 1. června 1793 znamenal katastrofu i pro lázně. Kromě Krupské, Dlouhé a Židovské ulice shořely všechny lázeňské budovy ve městě a na předměstí. Zhruba za půldruhé hodiny lehlo popelem kolem dvou set budov. Pro lázně to znamenalo jejich kompletní novou výstavbu.
Ve druhé polovině 19. století se provoz lázní dostával do určitého konfliktu s rostoucí industrializací města. Lázeňská zóna začala být obklopována průmyslovými podniky. Přesto návštěvnost lázní stále stoupala.
Teplické lázně hostily v minulosti množství osobností, které se zapsaly jak do českých, tak i evropských dějin. Jedním z prvních známých návštěvníků v 17. století byl Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, jeden z aktéru defenestrace z 23. května 1618. Další významnou postavou, která v 17. století navštívila Teplice, byl učený jezuita Bohuslav Balbín. Pravidelnými lázeňskými hosty byli v 17.–19. století saští kurfiřti. Mezi evropské panovníky, kteří se v Teplicích léčili, patří mj. car Petr Veliký. V roce 1764 zde pobývali budoucí císaři Josef II. a Leopold II., pravidelně sem v letech 1812–1839 zajížděl pruský král Fridrich Vilém III. V roce 1804 zde absolvoval léčbu švédský král Gustav IV. V roce 1812 se v Teplicích během lázeňského pobytu poprvé setkal Ludwig van Beethoven s Johannem Wolfgangem Goethem.
Pokud jde o příjezdy významných osobností kulturního života, prožívaly teplické lázně dobu největšího rozkvětu v 1. polovině 19. století. Z hudebníků – kromě zmíněného Beethovena – lázně navštívili mimo jiné Fryderyk Chopin, Robert Schumann, Franz Schubert, Richard Wagner, Carl Maria von Weber, Josef Slavík, Václav Jan Tomášek, Vojtěch Jírovec či František Škroup. Rovněž mnozí představitelé národního obrození zde pobývali: Josef Dobrovský, Josef Jungmann, Václav Hanka, Josef Kajetán Tyl, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, František Ladislav Čelakovský, Pavel Josef Šafařík a další. Významní hosté do Teplic přijížděli i ve 2. polovině 19. století. Díky tomu se pro ně vžil název Malá Paříž.
Zdroj: Wikipedie
Foto: Cysnews
