Česká televize odvysílala začátkem ledna první díl minisérie Božena – skutečný příběh nejslavnější české spisovatelky Boženy Němcové ve čtyřech televizních filmech. Inspirováni filmem jsme se vydali do míst, kam autorka umístila děj své nejznámější knihy Babička. Vydali jsme se do Babiččina údolí tedy na místo, které bývalo častým cílem školních výletů tentokrát však v ročním období poněkud netradičním – v zimě.
Babiččino údolí
Dojeli jsme na okraj České Skalice a zaparkovali jsme na parkovišti nedaleko jezu Zlíč na řece Úpě. Vybrali jsme si lednový den, který přinesl sněhovou nadílku, takže procházku údolím provázela zimní idylka. Šli jsme po pohodlné cestě vedoucí po zelené turistické značce podél říčky Úpy. Sníh nám krásně křupal pod nohama a v dálce jsme zahlédli Ratibořický zámek, někdejší sídlo vévodkyně Zaháňské. My jsme pokračovali v cestě až se před námi objevila další stavba, kterou byl Rudrův mlýn. Do dnešní podoby přestavěn v 18. století. Uvnitř je možno zhlédnout historické technické vybavení a obydlí mlynáře a jeho rodiny. V knize Babička hrdinka knihy Barunka se svými sourozenci a babičkou často chodívala naslouchat vyprávění pana otce a spřátelila se s jeho dcerou Mančinkou. V roce 1842 prodali Ludrovi mlýn náchodskému panství. V roce 1950 byl mlýn rekonstruován tak, aby odpovídal původnímu stavu a vyprávění Boženy Němcové. Před mlýnem v místní aleji stojí socha Panny Marie, kterou nechal postavit mlynář Antonín Luder s manželkou.
Vodní mandl a další památky
Nás zaujala budova vodního mandlu. Využití náhonu mlýna k pohonu vodního mandlu. Mandl je technickou památkou z 19. století. Je zde umístěna expozice s technickým zázemím, mandl je funkční a na prohlídku navazuje výstava o plátenictví.
Od mlýna jsme pokračovali alejí, na jejímž konci nelze přehlédnout sousoší Babička s dětmi. Bylo slavnostně odhaleno v roce 1922 a představuje Babičku s dětmi. Děti se vrací z návštěvy mlýna – Barunka, Adélka, Jeník a Vilém, při procházce hledají děti na nebi své hvězdy, babička dětem vysvětluje, že každý má svou hvězdu, lidé bohem vyvolení mají hvězdy krásné, lidé jako Viktorka mají hvězdy zakalené.
Od pomníku jsme přešli po lávce říčku a zaujala nás budova turistického informačního centra a pohádkový kuželník. Cestou jsme minuli budovu Panského hostince.
Jedná se o původní ratibořickou hospodu, která přešla do panských rukou v roce 1858. V tento rok majitel Dominik Celba prodal hostinec rodu Schaumburg-Lippe. Dnešní úpravy budovy pochází z 20. století. Právě zde obsluhovala známá Kristla z Babičky, která milovala Jakuba Mílu. Dnes samotný hostinec není provozován. Jako náhrada za hospodu je na druhé straně silnice vystaven bufet, který slouží jako občerstvení pro návštěvníky a jako místo pro pořádání kulturních akcí.
Viktorka – herecký dům
Cestou do kopce poblíž parkoviště stojí Viktorka – herecký dům. Je v něm umístěna restaurace a muzeum herectví. Vrátili jsme se k říčce a pokračovali jsme po červené turistické značce Cestou Boženy Němcové. Zanedlouho jsme došli až na Staré Bělidlo.
Tato roubená chalupa byla postavená mlynářem Ludrem v roce 1797 u náhonu nedaleko Viktorčina splavu. Po roce 1945 bylo doplněno o lidový nábytek a zařízení dle vyprávění románu Babička. Původní bělidlo však stálo u starého zámeckého skleníku a bylo strženo již v roce 1820. Právě v něm žili Panklovi i s Babičkou, později se přestěhovali do sklepního bytu o dvou místnostech pod ratejnou v areálu panského dvora. V novém domě již s babičkou nebydleli. Magdalena Novotná, jak se babička jmenovala, se neshodla se svojí dcerou Terezkou, proto krátce žila s mladší dcerou Johankou v ratibořickém dvoře, později v Dobrušce a nakonec ve Vídni, kam odešla s Johankou a kde také v roce 1841 zemřela.
Staré Bělidlo
Vedle bělidla byla ještě postavena panská prádelna. Snažili jsme vyluštit nápis ve štít stavení. Naproti roubené chalupě jsme uviděli ve svahu čtyři včelíny, ke kterým ve filmovém zpracování Babičky běžela Barunka, aby včeličkám oznámila smutnou zprávu, že babička zemřela.
Kousek od Starého bělidla jsme zaslechli hlasité hučení vody ve Viktorčině splavu. Tento jez, který byl na Úpě postaven už v polovině 19. století a několikrát od té doby změnil podobu, je místem, na kterém se odehrála tragická událost v díle Boženy Němcové. Právě zde hodila Viktorka své dítě do vody a od té doby sem chodila zpívat.
Že se i dnes jedná o místo nebezpečné svědčí výstražné cedule na břehu, vybavené záchrannou vestou pro případ pomoci, pokud by někdo spadl do hučící řeky.
Rýzmburk
Od splavu jsme pokračovali po červené turistické značce, která nás dovedla k Bílému mostu přes řeku Úpu. Odtud nás žlutá turistická značka vedla po silnici vzhůru k vyhlídkovému altánu pod zříceninou hradu Rýzmburk. Ze silnice žlutá značka vedla po úzké pěšině pod ohradou, kde se pásly koně a krávy. Z altánu se nám naskýtal krásný výhled na okolní zasněžené lesy a údolí řeky. Přímo u altánu se nachází hotel Rýzmburk.
Na skalním ostrohu nad řekou Úpou byl ve 14. století postaven hrad k ochraně stezky z Čech do Slezska a Polska. V držení hradu se vystřídalo mnoho pánů a rodů – například páni z Dubé nebo Bedřich Kounic a naposledy rod Smiřických. V 17. století ho srovnala se zemí císařská vojska a také Švédové. Když se stavěl Ratibořický zámek, tak část stavebního materiálu byla užita z chátrajícího Rýzmburku. Dnes jsou zbytky základů hradu zarostlé lesním porostem. V roce 1798 na skalním ostrohu vyrostl Rýzmburský altán, který nechal postavit vévoda Petr Kurónský, otec Kateřiny Zaháňské. Uprostřed altánu byl umístěn tlustý jedlový špalek, který připomínal pověst o silném Ctiborovi.
Zdroj: https://www.ratiborice-babiccinoudoli.cz/
Ratibořický zámek.
Vrátili jsme se po silnici zpět k Bílému mostu a kolem Starého Bělidla k sousoší Babičky s dětmi. Odtud nás červená turistická značka dovedla ke skleníku. Poté jsme procházeli zasněženým anglickým parkem kolem jezírka až k Ratibořickému zámku.
Panské sídlo je v Ratibořicích listinně doloženo ve 14. století. Tvrz už ke konci 15. století nebyla obývána a v 16. století postupně zpustla. Spolu s Rýzmburkem statek roku 1582 zakoupili Smiřičtí ze Smiřic a připojili jej k náchodskému panství. Po bitvě na Bílé hoře panství získali Trčkové z Lípy, ovšem Adam Erdman Trčka z Lípy byl roku 1634 zavražděn v Chebu spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna. Císař Ferdinand II. téhož roku náchodské panství postoupil knížeti Ottaviu Piccolominimu. Lorenzo Piccolomini si pak v letech 1702–1708 v Ratibořicích po vzoru italských letohrádků vystavěl barokní zámeček jako letní lovecké sídlo. Lorenzo zemřel už v roce 1712 a na zámku poté sídlily kněžny-vdovy z jeho rodu.
Roku 1792 koupil náchodské panství Petr Biron, vévoda kuronský a zaháňský. Po jeho smrti zdědila Náchod s Ratibořicemi roku 1800 nejstarší dcera Kateřina Vilemína, vévodkyně zaháňská a kuronská . Ratibořice si zvolila za stálé letní sídlo, které přebudovala ve stylu klasicismu a empíru. V okolí zámku založila přírodně krajinářský park, postupně rozšiřovaný do dalších částí údolí Úpy. Mezi veřejností získala Kateřina Vilemína Zaháňská proslulost především jako paní kněžna z románu Babička od Boženy Němcové.
Po smrti Kateřiny Vilemíny panství odkoupil roku 1840 hrabě Octavian Lippe-Biesterfeld a už roku 1842 kníže Jiří Vilém ze Schaumburg-Lippe. Octavian si však vymínil, že na zámku bude sídlit až do své smrti. Potomkům knížete Jiřího Viléma potom Ratibořice patřily až do zestátnění v roce 1945.
Zdroj: Wikipedie
Vrátili jsme se zpět na parkoviště a pokračovali jsme autem do České Skalice. Nachází se zde Muzeum Boženy Němcové a také Jiřinkový sál, kde se Barbora Němcová stala v roce 1837 královnou plesu a který inspiroval Bedřicha Smetanu k napsání Jiřinkové polky.
Zastavili jsme se u Barunčiny školy, roubené budovy do níž byla v letech 1824–1833 zapsána Barbora Panklová a později i její sourozenci. Barunčina škola je na ulici nesoucí jméno Boženy Němcové nedaleko Husova náměstí.
Foto: JB Cysnews
