Na cestě od moře v Chorvatsku jsme překročili hraniční přechod na silnici E652 vedoucí od Slovinského města Tržič. Projeli jsme Loibl tunelem, za kterým je hraniční přechod s celnicí. Od hranic jsme sjížděli serpentinami silnice Loiblpass Strasse. Silnice se prudce klikatila, což vyžadovalo velkou dávku řidičského umění. Naskýtaly se nám odtud výhledy na okolí soutěsky. Nebyl to jediný úsek cesty mimo dálnici, který nám přivedl do zajímavých míst.
Cesta od Slovinských hranic do Klagenfurtu
Projeli jsme vesnicí Unterbergen poblíž města Ferlach. Řeku Drau jsme přejeli po mostě , který je součástí Loibelpass Strasse. Na druhém břehu řeky můžete zastavit na silniční odpočívce, kde je malé parkoviště. Odtud jsme pokračovali po Rosentaler Strasse do obce Maria Rain. Po chvíli jsme již vjeli do největšího města spolkové země korutany Klagenfurtu am Wörthersee. Město leží 20 km od hranic se Slovinskem. Při průjezdu městem jsme uvízli v malé koloně, důvodem popojíždění byla oprava jedné z hlavních silnic. Ve městě sídlí několik hokejových klubů. Všimli jsme si směrovek k zimnímu stadionu a na cestě nás také zaujalo nákupní centrum se stejným názvem jako centrum nacházející se v Praze na Pankráci – Arkády zde se jmenují City-Arkaden. Projížděli jsme kolem rozsáhlých parků pojmenovaných po významných osobnostech Schillerpark, Goethepark a Schubertpark. Opouštěli jsme město pop silnici Sankt Veiter Strasse a zahlédli jsme na kopci siluetu zámku Annabichl. Postavil jej šlechtic George Khevenhüller pro svou druhou manželku Annu von Thurzo. Jejich dcera byla Maria von Khevenhuller. Zámek má malou kapli zasvěcenou svaté Anně a zahradu. Majitelkou hradu byla nějakou dobu arcivévodkyně Marie Anna Rakouská.
Klagenfurt am Wörthersee
Leží na řece Glan u jezera Wörthersee, v nadmořské výšce 446 ma je šestým rakouským největším městem. Mezi jeho nejvýznamnější pamětihodnosti patří:
- Katedrála svatého Petra a Pavla byla postavena v roce 1581 původně jako protestantská modlitebna zasvěcená Nejsvětější Trojici. Byla největším protestantským kostelem v Rakousku. V roce 1600 byl během protireformace uzavřen a o čtyři roky později předán jezuitům, kteří jej zasvětili svatému Petru a Pavlu. Jezuitům patřil do roku 1773, kdy byl řád zrušen. V roce 1787 biskup povýšil kostel na katedrálu gurské diecéze.
- Cisterciácký klášter Viktring z roku 1142. Působil zde Jan z Viktringu, sekretář českého krále Jindřicha Korutanského. Za josefínských reforem byl klášter v roce 1786 zrušen, později sloužil jako textilní továrna a od roku 1976 je zde gymnázium.
- Minimundus je park u jezera Wörthersee o rozloze 26 000 m², ve kterém je 159 modelů známých staveb, lodí a vlaků v měřítku 1:25. Byl otevřen v roce 1958 a výtěžek ze vstupného je určen pro potřebné děti v Rakousku.
Zdroj: Wikipedie
Cesta z Klagenfurtu do městečka Klaus and der Pyhrnbahn
Pokračovali jsme v cestě směrem k městečku Klaus and der Pyhrnbahn, kde jsme měli zajištěný nocleh. Cestou jsme viděli pěkné upravené městečka a vesnice, statky, ohrady se stády krav a ovcí. Na kopcích nás zaujalo několik hradů. Viděli jsme zříceninu hradu Taggenbrunn.
Hrad Taggenbrunn
Hrad byl nedávno zrekonstruován a nyní slouží jako místo konání Taggenbrunner Festivalu. Je zde také restaurace a umělecká výstava. Byl postaven na pozůstatcích keltsko-římského hradebního sídliště (6. století př. n. l.) v první třetině 12. století Taggenem von Pongau jménem Salcburské arcidiecéze. Taggenbrunn byl poprvé zmíněn v listině v roce 1142 (Rahuinus de Takkenbrunnen), jako hrad (Castrum Takenbrunne) byl výslovně jmenován v roce 1157. Hrad byl roku 1258 zničen a roku 1268 znovu postaven. Při povstání Ulricha von Heunburga proti vévodovi Albrechtovi I. a vévodovi Meinhardovi Korutanskému v roce 1292 byl syn korutanského vévody Ludwig zajat a krátce vězněn v Taggenbrunnu V roce 1308 byl Otto von Liechtenstein-Murau jmenován guvernérem Korutan a Salzburg učinil Taggenbrunn svým sídlem: Korutany byly ovládány z Taggenbrunnu.
V roce 1479 otevřel arcibiskup Leonhard von Keutschach dveře Uhrům, s nimiž bojoval proti císaři Fridrichu III. byl spojenec, pevnost Taggenbrunn, která byla následně zničena císařskými vojsky. Taggenbrunn zůstal v císařském držení až do roku 1494. V tomto okamžiku Fridrichův syn Maxmilián I. předal Taggenbrunn zpět salcburské arcidiecézi. Zámecký komplex byl rozšířen na moderní opevnění v letech 1497 až 1503 za arcibiskupa Leonharda von Keutschach, který byl také nejvýznamnějším stavitelem a zasloužil se o konečné rozšíření pevnosti Hohensalzburg do dnešní velikosti. V blízkém okolí byla také postavena sýpka, pečovatelský dům a bažinný dům, které se dochovaly v původní podobě dodnes. Konstrukčně zajímavá je zejména sýpka, která je jednou z posledních své velikosti v okolí a je zachovalá. Těžké střešní břidlice stále spočívají na původní střešní konstrukci.
Salcburští správci a úředníci sídlili na Taggenbrunnu až do roku 1692. V roce 1858 koupil Taggenbrunn Antonie von Reyer, v roce 1883 se Taggenbrunn stal majetkem rodiny Paulitschů a v témže roce přešel na rodinu Kleinszigů.
V roce 2011 koupil Taggenbrunn podnikatel Alfred Riedl (hodinky Jacques Lemans). Od té doby rodina Riedlů rekonstruuje zámek Taggenbrunn a okolní budovy. Degustační dům byl obnoven za tři roky a otevřen v dubnu 2015. Kolem zámku Taggenbrunn bylo nyní vytvořeno asi 45 hektarů vinařské oblasti. V zámku je hodinářství a bistro spojené s výstavními místnostmi.
Taggenbrunner Festival v obnoveném Burgssaalu se poprvé konal v roce 2019 a zaměřuje se především na klasickou hudbu, jazz a operní produkce.
Zdroj: Wikipedie
Cesta údolím s mnoha hrady
Minuli jsme město Althofen. Zde se nachází muzeum rakouského chemika Carla Auer von Welsbach. Nad městem se nachází kamenný hrad. Na cestě jsme viděli celou řadu hradů a zřícenin. U jednoho z nich nás zaujal vysoký tubus, ve kterém jsme předpokládali umístěný výtah. Také jsme viděli hrad Dürnstein v blízkosti města Neumarkt ve Štýrsku. Část cesty vedla podél říčky Triebenbach do městečka Trieben. Zde jsme již najeli na dálnici A9, která nás dovedla do městečka Klaus na der Pyhrnbahn.
Zámek Klaus a přehrada Steyr
Elektrárna na přehradě Klaus je v provozu od roku 1975. Počátky zámku Klaus sahají do 12. století. V komplexu se nachází také volnočasové centrum mládeže a vzdělávací centrum. Komplex se nachází na skalnatém výběžku v Steyrtal, na úpatí hory Brennet, nejjižnějšího úpatí Kremsmaueru.V době naší návštěvy bylo ve volnočasovém centru pod zámkem velmi živo. Probíhaly zde soutěžě několika dětských týmů a rodiče měli pro vítěze připravené odměny.
My jsme se vydali od zámku Klaus lesní cestou z malého parkoviště k horskému kostelu, který kdysi býval farním kostelem. Je zasvěcen sv. Janu Křtiteli a patří do děkanátu Windischgarsten v diecézi Linz. U kostela je malý hřbitov v jehož rohu je dřevěná vyhlídka na zámek i na přehradu.
Ubytování v penzionu Hof zur Steinwand v Michelsdorfu
Ubytovali jsme se v příjemném penzionu Hof zur Steinwand v obci Michelsdorf. Paní majitelka byla velmi vstřícná a cítili jsme se zde dobře. Přespali jsme zde a po vydatné a chutné snídani jsme se vydali směrem na Linz a potom už jsme mířili do Čech.
Foto: Cysnews
