Při návštěvě Třebíče jsme projížděli městskou částí Borovina a uprostřed zástavby domů nás překvapily dřevěné lopatky větrného mlýna, které se objevily na konci ulice. Zaparkovali jsme nedaleko větrného mlýna, který se před námi náhle vynořil, abychom si tento objekt prohlédli a měli jsme štěstí. Dveře byly otevřené a při vstupu do místnosti, která byla muzejní expozicí s dřevěným modelem mlýna a pokladnou zároveň, jsme se dozvěděli, že 25. června 2021 byl po rekonstrukci tento mlýn otevřen pro veřejnost.
Větrný mlýn Třebíč
Vystoupali jsme po dvou krátkých strmých dřevěných schodištích a vešli jsme do místnosti, odkud se nám nejen naskýtal přes lopatky větrného mlýna výhled na město, ale informační tabule na stěnách místnosti nám prozradily řadu technických zajímavostí i informace z historie mlýna.
Z druhého patra jsme sestoupili o patro níže a zde nás v útulně zařízené místnosti přivítala dřevěná postava staříka sedícího s lahví pálenky vedle postele s odpočívajícím dřevěným kocourem. Tato dřevěná socha představuje posledního obyvatele mlýna.
Po prohlídce interiéru mlýna jsme si objekt ještě prohlédli zvenku a zastavili jsme se u dvou informačních tabulí. Zajímavostí pro nás bylo, k jakému účelu byl mlýn využíván. Každou první neděli v měsíci se navíc lopatky mlýna roztočí.
Foto: JB Cysnews
Provozovatelem je Městské kulturní středisko Třebíč
Adresa, kde mlýn naleznete:
Dvorského č.p. 190/55, Kanciborek, Třebíč
Český větrný unikát
Bratři Budischowští, stavitelé mlýna, tehdy vůbec netušili, že jejich myšlenka na pořízení vlastního mlecího zařízení se v průběhu let promění v český větrný unikát. Třebíčský větrný mlýn je totiž jediná stavba v Česku, která využívala energii větru výlučně na drcení kůry. A to přes půl století. Síla větru nakonec ustoupila modernímu využití energie a na řadu přišel parní stroj. Ten drtil tříslo už přímo v borovinské továrně. Mlýn utichl, jeho impozantní stavba čekala na své další využití.
Větrný mlýn v Třebíči drtil stromovou kůru na tříslo, které bylo nezbytnou surovinou pro práci koželuhů. Nejvíce tříslovin potřebných k vyčinění kůží obsahuje kůra dubová. Použití třísla dodává kůži potřebné vlastnosti, jako je stálost, pružnost, tuhost a voděodolnost. Kůra na tříslo se získávala z 15-20letých stromů. Loupala se ze stojících kmenů, nebo se strhávala z pokácených stromů. Kůru bylo zapotřebí usušit, proto se ze sloupnutých dlouhých kusů stavěly panáky podobné snopům slámy. Vysušením ztratila kůra až padesát procent své váhy
Mlýn sloužil svému původnímu účelu více než pět desítek let, klapot lopatek větrného kola zastavil v devadesátých letech 19. století až nástup parního stroje do borovinské koželužské továrny. Od té doby větrník postupně chátral a v roce 1929 opuštěný objekt odkoupila obec.
Původní technologické vybavení na mletí třísla nebylo možné kompletně obnovit. Přesto však došlo s využitím původních materiálů a výrobních postupů k realizaci impozantních funkčních větrných lopatek, ukotvených v půdní prostoře objektu a poháněných elektromotorem. Ostatní podlaží mlýna budou využita pro realizaci muzejních expozic s tematikou historie a průběžného využívání unikátní technické památky, tedy především mletí třísla a sociálního bydlení.
Více informací naleznete ZDE
