Hrad Radyně se nachází na vrchu nad městem Starý Plzenec. Byl postaven za vlády Karla IV. V letech 1356- 1361. Podle pověsti si jej však nechal od skřítků postavit loupeživý rytíř Radouš. Pokud vystoupáte na hradní věž, naskytnou se Vám nádherné výhledy na Starý Plzenec, na Plzeň i na brdské hřebeny a za dobré viditelnosti i Šumava.
Cesta na hrad
Z parkoviště jsme došli ke hradu po pohodlné asfaltové cestě. Je také možné se vydat po červené turistické značce podél Radoušovy stezky. Cesta vede po lesní cestě a na jednotlivých tabulích si přečtete podrobnosti a veršovánky vážící se k legendě o Radoušovi. Došli jsme pod hrad a zde se můžete občerstvit v Restauraci Pod Radyní. V sousedství restaurace se nachází velmi pěkně vybavené Centrum služeb pro turisty. Zde kromě získání informací, map, letáků a upomínkových předmětů jsme se zastavili v místnosti, která souží jako herna, kde se Vaše děti můžou převléci za princezny a krále, čeká tu na ně spousta zajímavých úkolů a mohou si třeba vyzkoušet i práci archeologa. Venku za budovou je k dispozici venkovní dětské hřiště s pískovištěm. V oddělené stavbě jsou umístěny toalety.
Hrad Radyně
Vydali jsme se po cestě kolem odpočinkového místa a došli jsme k lávce vedoucí ke vchodu do hradu. Zde se nachází pokladna. Vydali jsme se nejprve na nádvoří a odtud do kulaté věže. Potom jsme vstoupili do hranolové věže, která byla upravena na rozhlednu. Z ní je vidět Plzeň, hrad Přimda a za dobré viditelnosti i Šumava. Hned po vstupu jsme měli dojem, že jsme vešli do hodovní síně. Byl zde prostřený stůl a bílá kamna sloužící k přípravě jídel. Na malých informačních tabulkách jsme se mohli dočíst o stravování a nápojích ve středověku. Po strmém dřevěném schodišti jsme vystoupali do prvního patra. I odtud jsou z oken nádherné výhledy do okolní krajiny. Na panelech umístěných na stěnách jsme se dočetli o proměnách a funkci hradu v různých historických obdobích. Další schodiště vedlo do místnosti, kde byly umístěny erby a model hradu. A odtud již jsme vystoupali na plošinu rozhledny. Měli jsme štěstí na počasí a výhledy odtud byly skutečně nádherné.
Královský hrad Radyně
Královský hrad Radyně byl postaven v letech 1356–1361 za vlády českého krále a císaře Římské říše Karla IV. Hrad byl nazván na počest císaře Karla Skorne (Karlova koruna). V českém prostředí se původní jméno Karlskorne nepřijalo, a tak po smrti Karla IV. byl hrad nazýván Radyní podle jména kopce a buližníkové skály, na níž byl vybudován. Stavitelem hradu byl nejpravděpodobněji Michal Parléř z rodiny pražského dvorního architekta Petra Parléře. Výstavbu organizačně zajišťoval Vít Hedvábný.
Jako správci hradu purkrabí byli dosazováni většinou příslušníci drobné šlechty z Plzeňska. Jejich povinností bylo sledovat a zajišťovat bezpečnost obchodní cesty z Norimberka přes Řezno do Prahy, vykonávat soudní pravomoc nad přímými poddanými panovníka a pravděpodobně měli i pravomoc soudit a popravovat zločince.
Úřední funkci prvního královského purkrabího na hradě byl pravděpodobně za odměnu pověřen Zdislav Chlup, který úspěšně vedl výstavbu hradu. Posledním byl asi hejtman Racek, za jehož vlády, asi v polovině 16. století, hrad vyhořel.
V dalších letech hrad postupně vlastnily tyto šlechtické rody: páni ze Šternberka (1496–1561), Kokorovcové z Kokorova (1561–1710), Černínové z Chudenic (1710–1816) a pak Valdštejnové (1816–1920).
V roce 1920 koupila plzeňská obec hrad i lesy od Valdštejnů. Hradu se ujal nově založený Spolek pro záchranu Radyně a Hůrky. V současnosti je v péči města Starého Plzence a během několika let prošel postupnou rekonstrukcí.
Zřícenina hradu Radyně ve výši 567 m nad mořem vévodí širokému okolí. Z jejích věží je krásný výhled nejen na celé Plzeňsko, ale i velmi daleko do všech stran.
Za příznivého počasí je vidět Šumava i vrcholky Alp. V letních měsících nabízí hrad bohatý kulturní program a historické akce s oživenými prohlídkami. Radyně dnes patří k nejpřitažlivějším výletním místům v regionu, zvlášť pro svůj výhled a romantiku starobylých zdí.
Více informací naleznete ZDE
Pověst o Radoušovi
Před dávnými časy žil loupeživý rytíř Radouš. Protože měl oslí uši, kančí zuby a bradku jako kozel, lidé se mu smáli. Jednoho dne se toulal v lese a spatřil spícího starce s prastarou knihou pod hlavou. Radouš opatrně muži knihu sebral a utekl na kopec. V bezpečí knihu otevřel a začal z ní číst. Jakmile vyslovil první větu, zjevili se kolem skřítkové.
„Čeho si žádáš, náš pane,“ ptali se skřítkové Radouše. Ten si přál, aby mu mužíčci postavili nedobytný hrad.
Mužíci okamžitě začali s prací. Hbitě nosili kameny z nedalekých skal a zanedlouho před ním stál mohutný hrad, který Radouš pojmenoval po sobě – Radyně.
Z Radouše se stal mocný pán, ale ke štěstí mu ještě chyběla žena. Poslal tedy skřítky do města, aby mu přivedli nejkrásnější pannu, kterou si pak vzal za ženu. Zanedlouho se jim narodilo dítě. Protože mělo oslí uši, kančí zuby a bradku jako koza, nezdálo se Radoušovi z jeho rodu. Jestliže měl Radouš dědictví, které se zdědilo po ženě, nevěřil mu.
Byla ale dobrá doba, neboť Radouš byl šťastný, ale přesto ho strašila jeho povaha. Jednoho dne Radouš odešel a sháněl potravu. Když se vrátil, byli jeho žena i dítě pryč. Od té doby chodil smutný a v hněvu se ponořil do svých sklepů. Často však vyšel z hradu. Jednoho dne snědl a oběsil se. Prokletím byl proměněn vyčesán v dlouhé vlasy a černým psem se položil o sklepení hradního pokladu.
Od těch dob obchází Radyní a tluče svým dlouhým vlasem a drápy tlapami po sklepení a hlídá poklad, který tu zaklel temný pán Radouš.
Zdroj: Turistické informační centrum
Celá pověst o Radoušovi je přehledně znázorněna na Radoušově stezce vedoucí ke hradu. Protože jsme si k návštěvě hradu vybrali období Velikonoc, zaujala nás také zmínka o Radenových pokladech, co kdyby zrovna na Velký pátek…….
Radenovy poklady
Báječné radyněnské poklady, ukryté v podzemních sklepeních, nashromáždil prý zakladatel hradu Raden, rytíř bohatý, hrůzu však vzbuzující, neboť měl šeredné, znetvořené uši. Zle bylo s dívkou, která se mu zalíbila. Stala-li se jeho ženou, tu děcko, jež mu povila, mělo tutéž zrůdnost jako rytíř sám. A Raden, šíleje z toho hrůzou a vztekem zabil pak svoji ženu i dítě. Za to ho měla stihnout věčná pekelná muka. Avšak ke konci svého života se dal krutý rytíř na pokání, činil mnohé bohulibé skutky, a proto byl vzat na milost. Jen tím je potrestán, že byl zaklet do svého hradu a po smrti tu musí blouditi, dokud někdo z příbuzenstva neusedne na papežský trůn.
K této službě dán mu na Radyni druhý zloduch černý Hanuš, který s ním a černým psem radyňské poklady střeží. Kdo prý se chce toho pokladu zmocnit, musí nakreslit kolem sebe svěcenou křídou kruh a pak podél něho položit na zem řetězy. Černou slepici, kterou musí si vzít s sebou vyhodí z kruhu psovi, který poklad hlídá. Pes chňapne po slepici a začne ji sápat. Tehdy je třeba využít nestřežené chvíle a nabrat si zlata. Jamile však pes přestane žrát, musí hledač pokladů utéci, chce-li si život zachovati. A protože bylo jen málo těch šťastných, jimž se podařilo psa oklamat, dosud v lůně hory pod troskami hradu velký poklad spočívá a štěstí chystá svému nálezci.
My jsme ale hledat poklad nezkoušeli.
Naučná Skalní stezka
Od rozcestníku pod hradem se můžete vydat také po modré značce na okružní naučnou skalní stezku. Její délka je přibližně 3,3 kilometru. Seznámí s geologickými zajímavostmi této oblasti i s místní historií a krajinou pod zříceninou hradu Radyně. Projdete kolem skalních útvarů, bývalého lomu i přírodní památky Andrejška. Jedním ze skalních útvarů je Svatební stěna tvořená starohorními buližníky. Podle pověsti zde skokem ukončila svůj život nešťastná dívka, které rodiče domluvili svatbu se starším mužem.
Naučná stezka Stará Plzeň a kupci
Výlet na hrad Radyně je rozhodně zajímavý, kromě prohlídky hradu si zde naleznete i další turistické cíle stojící za návštěvu. Můžete se třeba vydat ze Starého Plzence po naučné stezce Stará Plzeň a kupci. Zavede vás na vrch Hůrka, kde stával Přemyslovský hrad Plzeň. Délka naučné stezky je 3,5 km. Je značena bíle orámovaným zeleným čtvercem se dvěma šikmými bílými pruhy. Pod ním je umístěn symbol podkovy. Cesta vede kolem rotundy Sv. Petra a Pavla na hradiště Hůrka se základy kostela sv. Vavřince i kostela sv. Kříže. Naučná stezka se zaměřuje na období raného středověku. Zabývá se životem kupců na kupecké stezce vedoucí z Řezna.
Slovanské hradiště Hůrka (Stará Plzeň)
Původní areál slovanského hradiště Hůrka, později přemyslovského hradu (Stará) Plzeň patří s rotundou sv. Petra a Pavla mezi nejvýznamnější historické památky regionu. První písemná zmínka o hradu Plzeň „iuxta Pilsini urbem“ pochází z roku 976. Text v překladu znamená „v blízkosti hradu Plzně“ a váže se k porážce Bavorů, kteří táhli proti knížeti Boleslavu II., u řeky Úslavy. Vrch byl osídlen již v dobách pravěkých dávno před příchodem Slovanů. Od 10. do 13. století hradiště plnilo funkci obchodního a církevního centra pod správou rodu Přemyslovců. Důležitost byla také umocněna jeho polohou na kupecké tzv. solné stezce do Barovska.
Foto a video: Cysnews.
