V době vánočních svátků jsme se vydali na Pražský hrad. Při vstupu od tramvajové zastávky Pražský hrad jsme nejprve zamířili kolem Prezidentského domku k Velké míčovně. Zastavili jsme se v prostoru před Velkou míčovnou u fontány se sochou Herkula, kde byl pro děti v provozu historický kolotoč (cena jízdy 50,-), dále zde můžete živá zvířátka ze živého betléma. Zdarma je přístupné i kluziště. Pokud si zde chcete zabruslit, je třeba si vzít s sebou brusle, protože zde není k dispozici půjčovna bruslí.Projít se můžete v Královské zahradě či po vánočně vyzdobených nádvořích. Překvapí vás také Vánoční trhy na Pražském hradě.
Velká míčovna
je renesanční budova postavená v letech 1568 – 1569 stavitelem Bonifácem Wolmutem. Původně sloužila ke hraní míčových her, později jako jízdárna, konírna nebo vojenské skladiště. Severní stěna je bohatě zdobena renesančními sgrafity. Poslední velká rekonstrukce proběhla v roce 1952.Dnes je míčovna využívána na výstavy, koncerty a společenské události.
Od Velké míčovny jsme pokračovali dále do Královské zahrady k Letohrádku královny Anny zvanému Belveder. Cestou jsme si všimli 90 m dlouhého skleníku, který byl postaven podle návrhu architektky Evy Jiřičné v místě původní oranžerie ze 16. století, která byla zničena za třicetileté války.
Po procházce v Královské zahradě jsme se vrátili k Prašnému mostu . Podle legendy byl název odvozen od blízkého skladiště střelného prachu v Prašné věži nebo od prachu, který se usazoval pod střecho . Původní most byl dřevěný, zakrytý střechou a vedl od roku 1535 přes Jelení příkop. 1541 však při požáru Malé Strany shořel. V roce1589 byl postaven nový, dvouposchoďový most. První patro využíval císař Rudolf II. jako zvláštní vstup do zahrady. I tento most ale v době obléhání Prahy shořel a již nebyl obnoven. V letech 1769–1770 byl na jeho místě zbudován mohutný násep o délce asi 90 metrů s tunelem (tzv. Tereziánskou štolou) pro potok Brusnici. Tento násep se zachoval dodnes. V době působení prezidenta Václava Havla došlo k zatím poslední proměně valu, když v rámci zpřístupňování Pražského hradu veřejnosti byly obě části rozděleného Jeleního příkopu spojeny. V letech 1999–2002 byla původní štola pro Brusnici v délce 84 metrů upravena i pro pěší. Autorem tohoto návrhu je architekt Josef Pleskot, který za toto řešení získal v roce 2003 užší nominaci na Evropskou cenu za architekturu a v roce 2004 cenu Brick Award.
Zdroj: Wikipedie
Vstoupili jsme do areálu Pražského hradu tunelem pro pěší kolem Císařské konírny. Ta vznikla v roce 1583 na místě budovy starého vikářství, kterou nechal zbourat císař Rudolf II. Ve své době byly nádherné stáje vysoce oceňované. V průběhu 20. století byl prostor rozdělen a využíván jako chodba, a tělocvična. Po rekonstrukci v 80. letech 20. století, zde vznikla obrazárna. V současnosti prostory slouží k výstavním účelům.
Tunel pro pěší nás dovedl na II.nádvoří Pražského hradu. Prostor dnešního nádvoří byl ve středověku nejdříve součástí předhradí, později přetnutý hradními příkopy. V renesanci, hlavně v době Rudolfa II., vzniklo nádvoří se západní a severní zámeckou bránou, obklopené reprezentativními obytnými prostorami. Svoji dnešní podobu získalo přestavbou v 18. století. Po vzniku republiky došlo jen k menším úpravám souvisejícím s adaptací okolních budov pro výstavní a státně reprezentativní účely.
Zdroj: Wikipedie
Starý královský palác
Prošli jsme přes III. nádvoří kolem Starého probošství a Katedrály Sv. Víta. Protože dopoledne byla Katedrála sv. Víta uzavřena z důvodu konání mše svaté (svátek sv. Štěpána) a katedrála byla pro veřejnost otevřena od 12.30 hodin, prohlídku vnitřních prostor jsme začali ve Starém královském paláci. Tento palác je součástí návštěvnického okruhu A a B. Jedná se o původně dřevěné sídlo českých knížat a králů vzniklo na přelomu 9. a 10. století. Ve 12. století nechal kníže Soběslav vybudovat kamenný palác v románském slohu. V 1. polovině 14. století stavbu rozšířil Karel IV. a vznikl tak gotický palác s klenutým reprezentačním prostorem a pásem arkád. Jeho syn Václav IV. nechal postavit dvě kolmá křídla a upravit kapli Všech svatých. Poslední větší stavební úpravy provedl král Vladislav Jagellonský, přičemž vznikl i známý Vladislavský sál. Architektem byl Benedikt Ried. Nástupem Habsburků na trůn byly prostory využívány pro korunovační slavnosti a sněmy.
Hned po vstupu nás ohromily nádherné prostory Vladislavského sálu . Byl postaven v letech 1490–1502 Benediktem Rejtem a jeho rozměry jsou úctyhodné: 62 × 16 m a výška 13 m. Je zaklenut unikátní krouženou klenbou. Sál sloužil jako místo konání korunovačních hostin českých panovníků, rytířských turnajů na koních. Dnes je místem shromáždění spojených s významnými dny České republiky. Na jižní stěně je zvenčí podél sálu kamenný balkon z 20. století na místě původního dřevěného. Schody při východní stěně sálu vedou na kruchtu kostela Všech svatých. K východní části severní stěny Vladislavského sálu přiléhá dvojité křídlo. Vpravo je portál do tzv. Staré sněmovny s emporou. Tento prostor byl nově zaklenut po velkém požáru v roce 1541 Bonifácem Wolmutem v letech 1559 –1563. Vlevo je velký dvojitý renesanční portál. Jeho levý vchod vede do místnosti desek zemských, kde byly uchovávány po jejich obnovení po velkém požáru. Na jihozápadě se vstupuje z Vladislavského sálu do tzv. Ludvíkova křídla s několika původně obytnými místnostmi ve třech podlažích. Prostory Ludvíkova křídla byly nově upraveny za Rudolfa II. pro říšskou dvorskou radu . Z oken České kanceláře byli 23. května 1618 vyhozeni oba zemští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic i s písařem Fabriciem během Pražské defenestrace v roce 1618.
Zdroj: Wikipedie
Vánoční trhy na Pražském hradě
Při prohlídce Starého královského paláce nás nejvíce zaujaly prostory určené pro říšskou dvorskou radu a místnost, kde jsou uloženy zemské desky. V suterénu Starého královského paláce je možné navštívit stálou výstavu Příběh Pražského hradu. Poté, co jsme opustili Starý královský palác jsme se zastavili na vánočním tržišti na náměstí U Svatého Jiří. Zde je k vidění krásný slaměný Betlém. U stánků si můžete koupit svařené víno, trdelník či jiné pokrmy. My jsme se posilnili pečeným masem s bramborami. Pro konzumaci jídla je připraven krytý prostor s dřevěnými stoly a lavicemi za slaměným Betlémem. Odtud se naskýtá zajímavý pohled na Chrám sv. Víta i na baziliku sv. Jiří. Vánoční trhy můžete navštívit až do 6. ledna 2023.
Bazilika sv. Jiří
Dalším cílem naší cesty byla bazilika sv. Jiří. Baziliku založil Vratislav I. asi roku 920 jako druhý kostel v tehdejší oblasti Prahy a byl v něm také pohřben. Vysvěcen byl až roku 925 u příležitosti přenesení ostatků svaté Ludmily z Tetína. S výjimkou průčelí a některých prvků interiéru si kostel uchoval svůj románský charakter daný přestavbou po požáru Pražského hradu po roce 1142. Vlastní kostel je trojlodní bazilika se dvěma věžemi umístěnými výrazně východně, na konci obou bočních lodí, kde začíná čtvercové kněžiště, zakončené apsidou; pod kněžištěm je pak trojlodní krypta. Severní věž je nazývána Eva, kdežto jižní, mohutnější, pak Adam. Základní uspořádání trojlodí s úzkými bočními loděmi má zřejmě svůj původ v 10. století. Pro hlavní oltář namaloval Jan Jiří Heinsch v 80. letech 17. století obraz Nanebevzetí Panny Marie. Kaple svaté Ludmily a část nástěnných maleb pochází z 12. století. Dosud jsou zachovány nástěnné malby Nebeského Jeruzaléma a postavy Ježíše Krista, Panny Marie a sv. Jana Evangelisty na klenbě kněžiště a kaple Panny Marie a v její apsidě. K jihozápadnímu nároží kostela byla v letech 1717–22 přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, tvořící s průčelím baziliky jednolitý slohový celek. Kaple byla postavena tehdejším kapitulním stavitelem Filipem Spannbruckerem.Uprostřed hlavní lodi před vchodem do krypty jsou 3 hrobky vedle sebe. pravděpodobně kníže Jaromír , hrob je lemovaný kutou barokní mříží. Kníže Boleslav II. Pobožný nebo Oldřich. Tumba zakladatele kostela knížete Vratislava I. († 921) je vystavěna z opukových desek a má nástavec ve tvaru domečku s gotickými malbami (postavy a erby) z 15. století. Jižně od kněžiště se nalézá Kaple sv. Ludmily. Svatá Ludmila byla na Tetíně v roce 921. V roce 925 byly její ostatky převezeny do baziliky sv. Jiří. Ve třetí čtvrtině 14. století byla zřízena kamenná náhrobní tumba.
Zdroj: Wikipedie
Zlatá ulička a věž Daliborka
Uličkou Jiřskou, vedoucí podél baziliky sv. Jiří jsme došli ke Zlaté uličce. Název Zlatá ulička se používá od 70. let 16. stol. podle zlatotepců Rudolfa II., kteří zde spolu s dalšími řemeslníky a střelci bydleli. Ulička si získala přízeň mnohých českých spisovatelů, výtvarníku či básníků. V domku s vývěsním štítem s motivem sovy, křišťálové koule, karet a kočky žila před druhou světovou válkou věhlasná pražská věštkyně, kartářka a jasnovidka Matylda Průšová, uměleckým jménem Madame de Thébes. My jsme nejprve vystoupili po schodišti do prvního patra a prošli jsme si někdejší obrannou chodbou, kde se nachází expozice zbraní a brnění. Z úzkých okének střílen se nám naskýtal krásný pohled na Královskou zahradu a Belveder. Vystoupali jsme po točitém schodišti do Bílé věže. Bílá věž má pět podlaží s celkovou výškou 27,5 metru. V přízemí jsme vstoupili do ponurých prostor mučírny a odtud nás točité schodiště dovedlo do spodního vězení a hladomorny. V horních patrech se dodnes dochovalo některé původní vybavení (pec, topeniště, toalety…) a řada kreseb a nápisů vězňů ze 16. a 17. století. Poté nás schodiště dovedlo zpět do Zlaté uličky. Procházeli jsme uličkou a nahlíželi do jednotlivých domků. Viděli jsme domek kde se nalézal renesanční příbytek hradního střelce, zlatnickou dílnu, domek švadleny či kořenářky. Nenápadná pamětní deska na jednom z domečků upozorňuje na pobyt spisovatele Franze Kafky. Na konci uličky jsme sestoupili po schodišti k prostranství před Daliborkou. Věž Daliborku nechal vystavět na konci 15. století Vladislav Jagellonský. Válcová věž byla součástí opevnění Pražského hradu a sloužila rovněž jako žalář. Jméno a věhlas získala díky vězni Daliboru z Kozojed. Lidové pověsti o Daliborovi zaznamenal Alois Jirásek ve Starých pověstech českých a Bedřich Smetana v opeře Dalibor. Dalším ze známých vězňů byl mecenáš věd a umění, hrabě František Antonín Sporck, který zde byl vězněn po dobu patnácti týdnů a to pro neplacení dluhů. Z vězení ho osvobodil až zásah Karla VI. Věž byla již roku 1547 – po stavovském odboji – obsazena uvězněnými pražskými měšťany a v době pobělohorské se Daliborka stala těžkým vězením pro účastníky revolty. Dle zprávy o archeologickém průzkumu věže byly v kanále ústícím do Jeleního příkopu nalezeny zbytky lidské kostry. Vězeň na úzké cestě zahynul dříve, než se dostal k ústí. Na odstranění posledních třiceti centimetrů hlíny, která ho dělila od svobody, mu nestačily síly. Roku 1781 Daliborka vyhořela a při opravách o rok později byla snížena o jedno patro. Jako vězení už nesloužila a v roce 1883 byla zpřístupněna veřejnosti.
Zdroj: Wikipedie
Katedrála sv. Víta
Od Daliborky jsme se vrátili na III. hradní nádvoří, protože jsme samozřejmě nemohli vynechat prohlídku nejvýznamnějšího českého katolického kostela a dominanty Pražského hradu Katedrály sv. Víta. Výstavba trojlodní gotické katedrály byla započata r. 1344. Objekt byl slavnostně dokončen r. 1929. Interiér katedrály byl vánočně vyzdoben a mohli jsme si prohlédnout také Betlém.
Po prohlídce Katedrály sv. Víta jsme se vrátili k Prašnému mostu. Návštěvu Pražského hradu jsme zakončili procházkou v Jelením příkopu.
Jelení příkop
Roklí protékal původně volně potok Brusnice, který byl později regulován a zčásti sveden do potrubí.Za Ferdinanda I. byl příkop přemostěn Prašným mostem, který spojoval Hrad s Královskou zahradou. Příkop původně sloužil jen jako obranná bariéra, ale za vlády císaře Rudolfa II. sem byla vysazena vysoká zvěř, která se zde lovila, odtud pak pochází jeho název. Chov jelenů údajně skončil za francouzské okupace Prahy v roce 1742, kdy byli všichni vystříleni. Za Marie Terezie byl most překryt sypaným valem, který příkop rozdělil na horní část o rozloze přes 3 ha a dolní část o velikosti více než 5 ha.V druhé polovině 20. století byl příkop pro veřejnost uzavřený. K zpřístupnění došlo až za prezidenta Václava Havla. Na rekultivaci Horního příkopu se v 90. letech podílel architekt Petr Hlaváček. Dolní část byla poprvé zpřístupněna veřejnosti 5. června 1999. Dne 3. září 2002 byl otevřen tunel pro pěší valem Prašného mostu, postavený podle projektu Josefa Pleskota. Tak byla opět spojena horní a dolní část příkopu. Do této části lze sestoupit ze zahrady Na Baště Kyklopským schodištěm, dále z ulice U Brusnice pěšinou ve svahu, nebo také dvěma cestami přímo z Prašného mostu vpravo od vstupu na hradní nádvoří. Na dně příkopu se nachází louka a u ní bývalý domek medvědáře s medvědáriem, umělou jeskyní se dvěma zamřížovanými pseudogotickými portály a malou kamennou kašnou. Medvědárium nechal ve 20. letech 20. století zřídit T. G. Masaryk pro medvědy které dostal darem od legionářů z Ruska zaniklo v 50. letech. Naproti domku stojí pískovcová socha Ponocného, dílo Franty Úprky, dar od studentů hořické kamenické školy k 75. narozeninám milovanému prezidentovi čsl. republiky T. G. Masarykovi, jak bylo uvedeno na podstavci. Nad příkopem proti Šternberskému paláci je krásně opravená Masarykova vyhlídka, kde prezident Masaryk pod lipou odpočívával. Autorem je architekt Jože Plečnik. Vyhlídka nabízí nezvyklý pohled na areál Pražského hradu, Hradčany i na Petřín. Vede k ní cesta začínající proti domku medvědáře.
Zdroj: Wikipedie
Foto: Cysnews
Více aktuálních informací naleznete ZDE
