Při našich cestách vlakem do Ústí nad Labem nás vždy zaujal hrad Střekov, který je vidět na skále nad řekou Labe dříve, než vlak dorazí co cíle cesty – na hlavní nádraží v Ústí nad Labem. Proto jsme se tentokrát rozhodli se na hrad vypravit. Vystoupili jsme na hlavním vlakovém nádraží a odtud nás autobus dovezl do zastávky Pod Hradem. Je také možné dojet vlakem do stanice Ústí nad Labem – Střekov a odtud ke hradu vede pohodlná cesta po červené turistické značce.
Prohlídka hradu Střekov
Stoupali jsme po silnici ke hradu od autobusové zastávky Pod Hradem. Jakmile jsme hrad na kopci zahlédli, byl to příjemný pohled, protože skála z tmavého trachytu byla hustě porostlá trsy žluté tařice. Hrad je přístupný v návštěvních hodinách od dubna do října. Kromě toho se zde konají také různé kulturní akce. Prohlídku můžete absolvovat buď individuálně, že si v pokladně zapůjčíte text s informacemi a orientujete se podle číselného označení jednotlivých objektů na přehledných tabulkách umístěných na jednotlivých stavbách. My jsme se rozhodli pro prohlídku s průvodcem a svého rozhodnutí jsme nelitovali. Mladá, sympatická průvodkyně nám podala velmi zajímavý výklad doplněný různými otázkami, kdy návštěvníci měli odhadnout, k čemu sloužili některé typy mečů, nebo co představovaly pozůstatky kamenné podkovy v jednom z objektů. Během zhruba půl hodinové prohlídky jsme se tak ani na chvilku nenudili.
Rytířský sál
Prohlídka začala v nejmladším objektu hradu, kde jsme po několika schodech sestoupili do Rytířského sálu. Nachází se v nejmladší stavbě hradu, která byla dokončena kolem roku 1530. Původně se jednalo o jednopatrovou budovu, ze které zůstaly kolem roku 1850 zachovány jen obvodové zdi. Prostor byl roku 1886 opraven a zastřešen. Zde nás průvodkyně stručně seznámila s historií hradu. Hrad nechal založit pravděpodobně král Jan Lucemburský, aby sloužil k ochraně labské plavby. Stavbou pověřil pražského měšťana Pešíka z Veitmile, kterému hrad udělil v léno. Pešík hrad vlastnil jen velmi krátce, protože král Střekov se clem na Labi a vsí Budkov udělil v manství Janovi z Vartenberka. Vartenberkům hrad patřil až do počátku patnáctého století. Potom se na Střekově vystřídala řada majitelů. Nejdelší dobu zůstal v majetku Lobkoviců, kteří jej vlastnili v letech 1563–1945 a znovu se stali jeho majiteli v roce 1992. Příslušníci rodu na hradě nesídlili, ale až do třicetileté války jej udržovali obyvatelný. Během ní byl hrad několikrát dobyt a vypálen. Jako pevnost hrad sloužil ještě během sedmileté války. Částečnou obnovu a úpravu hradního areálu přineslo až období romantismu. Tehdy se hrad stal vyhledávaným cílem významných osobností i výletníků. V Rytířském sále si mohli prohlédnout nejen řadu zbraní a rytířských zbrojí, ale zaujaly nás také portréty členů rodiny Lobkoviců. Vévodí jim portrét Polyxeny z Lobkowitz a jejích rodičů matky Marie Manruque de Lara y Mendoza a otce Vratislava z Pernštejna. Na dalším portrétu je zobrazen Zdeněk Vojtěch Popel Lobkowicz. V roce 1563 získal hrad Václav Popel Lobkowicz a krátce po něm Polyxena z roudnické větve rodu. Jejich majetkem zůstal hrad až do r. 1953. Rytířskému sálu vévodí dlouhý stůl s řadou židlí. Pokud byste se rozhodli uzavřít sňatek zde na skále vysoko nad řekou Labe, je to právě Rytířský sál, který slouží ke svatebním obřadům.
Hradní terasa
Z Rytířského sálu jsme vyšli ven a po upraveném kamenném schodišti jsme stoupali k hradní terase. Ta pochází z první fáze výstavby hradu. Celý prostor byl tehdy zastřešený a tvořil reprezentativní obývanou místnost hradu. Dnes se z terasy naskýtají nádherné výhledy do okolí. Pod sebou jsme viděli i Masarykova zdymadla, která byla postavena v letech 1923 – 36 pod vedením architekta Františka Vahaly. Průvodkyně upozornila také na termální koupaliště Brná. V provozu byly původní lázně od roku 1931 a z počátku byla zdejší termální voda využívána i pro pitné kúry. Dnes areál koupaliště zahrnuje tři bazény, hřiště na plážový volejbal, minigolf.
Masarykova zdymadla
Účelem stavby bylo především splavnit Labe v oblasti střekovských peřejí, které byly často nesjízdné. V době vzniku patřilo k největším zdymadlům v republice a k nejmodernějším v Evropě. Jedná se o předposlední stupeň na Labi, jenž stojí v cestě labské vodě na její cestě do Severního moře (poslední je labský stupeň v Geesthachtu). Plavbě slouží dvě plavební komory, malá o rozměrech 2 × 82,5 m × 13 m a velká o rozměrech 170 m × 24 m. Jejich jmenovitá poloha je v říčním kilometru 767,48. Ve vodní elektrárně, která je součástí zdymadla, jsou instalovány tři vertikální Kaplanovy turbíny o celkovém výkonu 19,5 MW. Tato elektrárna je zajímavá tím, že je využívána trvale – nejen v energetických špičkách, jak je obvyklé u převážné většiny podobných vodních děl. Zajímavostí vodního díla je rybí přechod, který byl v roce 2002 přestaven. Nyní je snížen spád, zvýšen počet komůrek a je vybaven „vábící vodou“. Dále je součástí pozorovatelna s prosklením rybího přechodu k pozorování ryb.
Zdroj : Wikipedie
Zbrojnice hradu
V místnosti, která sloužila jako prostor pro zbrojnoše jsme se na panelech umístěných podél stěn dočetli o přestavbě jednotlivých částí hradu.
Kaple
Kaple patří mezi architektonicky nejpozoruhodnější prostory hradu. Byla vybudována ve slohu míšeňské gotiky. Interiér je nesymetrický a zajímavostí je, že oltář byl umístěn na jižní straně.
Zastavili jsme se v místnosti s arkýřem, o níž se původně tvrdilo, že bývala hradní kaplí. Měla však obytnou funkci. Byl zde trámový strop a byla vybavena také otopným zařízením, po kterém se dochovaly zbytky komínového průduchu.
Věžový palác
Věžový palác stojí na místě nejstarší stavby. Byl postaven v pozdně gotickém slohu po roce 1499. Žebrová klenba, jižní okno, portál vstupu a všechny okna jsou původní – pozdně gotická. V dlažbě přede dveřmi je zachován obrys šnekového schodiště.
V prvním patře věžového paláce jsme si prohlédli několik obrazů zachycujících podobu hradu v období romantismu, kdy hrad navštívil Johann Wolfgang Goethe nebo Richard Wagner, jenž údajně inspirován hradem složil svou operu Tannhäuser. Zaujal nás portrét skladatele Richarda Wagnera. Traduje se, že byl tak bytostně spojen s romantickými představami, že se nemohl smířit s tím, že Střekov nemá svoji bílou paní. Rozhodl se to napravit a používal převlek z bílé látky a doplnil hrad Střekov o „bílého pána“.
Maloval zde Adrian Ludwig Richter či Ernst Gustav Doerell. Z českých romantiků jej navštívil Karel Hynek Mácha. Střekov při jedné ze svých cest do Čech zmiňuje Hans Christian Andersen.
Viděli jsme rodokmen rodu Lobkoviců, zastavili jsme se také u modelu představující původní známou podobu hradu. Zaujal nás také jeden obraz, který kdysi sloužil jako terč pro střelce. Poté se s námi průvodkyně rozloučila. Ocenili jsme její zajímavý výklad a potěšilo nás, že pochválila trpělivost i zvídavost dětských návštěvníků. Po skončení prohlídky mají návštěvníci možnost vystoupat do hradní věže.
Restaurace Wagnerka
Po jednom z nejvýznamnějších návštěvníků hradu je pojmenována i restaurace Wagnerka založená roku 1830 s historickými kořeny nejzachovalejšího gotického hradu v Evropě, hradu Střekov (Schreckenstein) sahajícími až do roku 1316 jako jeho součást, s nádherným výhledem na řeku Labe a Labské údolí z nadmořské výšky 260 metrů. My jsme se rozhodli pro oběd na terase s překrásnými výhledy na řeku. V případě nepříznivého počasí je samozřejmě možnost se posadit do vnitřních prostor restaurace. Byli jsme rádi, že jsme si zde místo před prohlídkou hradu rezervovali, protože terasa se plnila hosty, kteří využili hezkého počasí k občerstvení s výhledem do okolí. Jídlo bylo velmi chutné a obsluha příjemná a ochotná nám dokonce nabídla několik variant bezlepkových jídel.
Jídelní lístek a další informace o historii restaurace naleznete ZDE
Více informací o hradu, otevírací době naleznete ZDE
Sešli jsme z hradu na parkoviště a k rozcestníku, který nás nasměroval na červenou turistickou značku vedoucí k železniční stanici Ústí nad Labem – Střekov. Odtud jsme se vrátili zpět do města. Naše návštěva na Střekově však určitě nebyla poslední.
Foto: Cysnews
