Hodinová vycházka po Litoměřicích ukázala spoustu zajímavých míst

Vydali jsme se elektromobilem do severočeského města Litoměřice. Naše první zastávka byla na čerpací stanici Benzina poblíž obce Siřejovice. Připojili jsme automobil k dobíječce a čas, po kterou dobíjel energii jsme vyplnili krátkým výletem k nedaleké zřícenině někdejšího větrného mlýna, která se nachází několik set metrů od čerpací stanice.

Windsor, někdy zvaný též Větrák

Windsor, někdy též Větrák, je zřícenina větrného mlýnu a pozdějšího loveckého letohrádku, která se nachází poblíž obce Siřejovice na Litoměřicku v bezprostřední blízkosti dálnice D8 z Prahy do Drážďan.

Zřícenina větrného mlýna u Siřejovic

Původní větrný mlýn holandského typu byl postaven roku 1843 z místní světlé opuky a z cihel. Stavba měla kruhovou dispozici s přibližnou výškou 12 a průměrem 8,5 metru. Větrný mlýn byl používán ke mletí až do roku 1870, kdy se změnil majitel, který ho přestavěl na výletní letohrádek v novogotickém stylu. Nový majitel však záhy zbankrotoval a od té doby zajímavá stavba až do dnešních dob chátrá. Dochovalo se pouze poškozené obvodové zdivo. Památka je veřejně volně přístupná po celý rok a je viditelná z dálnice D8.

Zdroj: Wikipedie

Prohlídka historického centra města Litoměřice

Poté, co jsme si prohlédli tuto zajímavou stavbu a náš vůz doplnil energii, pokračovali jsme v cestě do Litoměřic. Zde jsme si vybrali parkoviště U Hvězdárny, kde je umístěna další dobíječka pro elektromobily. Toto parkoviště je poblíž hradu Litoměřice. Za parkovištěm se nachází park Václava Havla. Park byl založen v roce 2008 a prvního českého prezidenta zde připomíná busta. Prošli jsme na Mírové náměstí. Zde se nachází několik historicky zajímavých domů. Informace o některých z nich si můžete přečíst na informačních deskách na každém z nich. Zmínit můžeme například Dům u pěti panen Tento původně gotický dům byl barokně přestavěn stavitelem O.Broggiem. Údajně se jedná o vlastní dům tohoto stavitele, který v něm žil a pracoval. Na průčelí je ztvárněno pět dívčích obličejů, podle nichž dostal dům svůj název. Dům Kalich – tento pozdně gotický dům z 1. poloviny 16. století renesančně přestavěl v letech Ambrosio Balli pro měšťanskou rodinu Mrázů z Milešovky. Jejich erb je vytesán na vstupním portálu.

 

Litoměřice Radnice na Mírovém náměstíavěž kostela Všech svatých

Mírovému náměstí vévodí budova Radnice a kostel Všech svatých.  Původní radnice, která vznikla na základech dvou gotických domů, byla zbudována ve 14. století. Svoji renezanční podobu dostala v první polovině 16. století. Radnice se vyznačuje specifickým fasádním zdobením zejména kolem podloubí a u vysokých štítů, naši pozornost upoutala také zelená střešní věžička. Nepřehlédnutelný je též dům U Černého orla s výraznou fasádou se sgrafiti. Je jedním z nejvýznamnějších měšťanských renesančních domů. Pro rodinu Housků z Adlersburku jej postavil italský stavitel Ambrož Balli na místě dvou původních gotických domů. Jeho první majitel, Dionýs Houska , nechal dům postavit za účelem ochrany královského poselstva a samotného vladaře. V roce 1575 zde byl ubytován císař Maxmilián II. . Roku 1650 se stal dům rytířským sídlem Oulíků z Třebenic a byl obdařen titulem „Králův Hrádek nad Labem“. Destička „SALVA GUARDA“ (tzn. bezpečný průvod) umístěná nad vchodem znamená, že dům měl zvláštní ochranu panovníka.

 

My jsme se vydali ulicí s názvem Máchovy schody kolem Divadla K.H. Máchy, před nímž se nachází básníkův pomník. Prošli jsme se po terasovitých hradbách městského opevnění odkud se nám naskýtal krásný výhled na Katedrálu Sv. Štěpána.

V parčíku nás zaujala busta José Rizala. Představuje národního hrdinu Filipín, básníka a prozaika, jednoho z prvních očních chirurgů v celé jihovýchodní Asii, národního buditele a nejvýznamnější postavu filipínského hnutí za nezávislost a osvobození od španělské koloniální nadvlády. V r. 1885 prováděl oftalmologickou praxi v Paříž i, poté v německém Heidelbergu. V té době se seznámil se svým velkým evropským přítelem, profesorem Ferdinandem Blumentrittem z Litoměřic, jedním z mála evropských filipinistů. O dva roky později ho a jeho rodinu v Litoměřicích i navštívil.    Sílu přátelství José Rizala a litoměřického středoškolského profesora Ferdinanda Blumentritta dokládá i skutečnost, že v noci před popravou napsal José Rizal pouze dva dopisy svým nejbližším – první své matce a druhý  profesoru Ferdinandu Blumentrittovi. Proto parkány zdejších hradeb, kde je umístěna Rizalova busta darovaná filipínskou vládou, nesou jeho jméno. Jménem Rizalova nejbližšího přítele Ferdinanda Blumentritta je pojmenován místní park.

Po schodišti jsme z hradeb sestoupili k portálu bývalého železničního tunelu. Pod historickým městem kdysi vedla tunelem trať Rakouské severozápadní dráhy. Tunel, který byl otevřen v roce 1874, byl dlouhý 300 metrů a sloužil až do roku 1958. Dnes je nepřístupný.

Portál železničního tunelu

Káva s párou

Od tunelu jsme se zadívali na protější stranu a všimli jsme si žluté budovy s nápisem Káva s párou. Zvědavost nám nedala, sešli jme kousek cesty od portálu tunelu z kopce a vyšli do zahrady, kde nebyl překvapením konec. Jedním z nich byl skutečně věrně provedený model Litoměřic a navíc, zřejmě proto, že se nacházíme v blízkosti bývalého nádraží, je zde i modelová železnice. V kavárně, která se nachází právě ve zmíněné budově někdejšího nádraží, si můžete koupit žeton a s jeho pomocí spustíte modelovou železnici a tři parní vláčky se rozjedou a vy můžete sledovat jejich jízdu včetně odfukování parní lokomotivy. Při sledování jízdy modelových vláčků máte zároveň výhled na portál železničního tunelu , Jezuitskou kolej i kostel Zvěstování Panny Marie. V parčíku poblíž modelu Litoměřic s modelovou železnicí se nachází kaple sv. Jana Křtitele. Tato stavba s bílo-červenou fasádou upoutá z dálky. Nás však kromě vláčků modelové železnice čekalo ještě další překvapení. Před vchodem do kavárny Káva s párou stojí historická parní lokomotiva Krauss München z roku 1897.  Kolem lokomotivy jsou rozestavěny stolečky, kde si můžete na čerstvém vzduchu vypít kávu. Vyšli jsme ze zahrádky a všimli jsme si tabulky s nápisem „Pára pro vaše auto“ a pod cedulkou se ukrývala nabíjecí stanice pro elektromobily.  Odtud je také výhled na železniční koleje. Příběh vzniku kavárny se dozvíte na webových stránkách kavárny www.kavasparou.cz.

Káva s párou

 

 

Naše vycházka pokračovala ulicí Máchovou kolem Památníku K.H. Máchy .Na budově nás upoutala pamětní deska, kde stojí psáno, že v tomto domě K. H. Mácha zemřel.

Karel Hynek Mácha přišel do Litoměřic v druhé polovině září 1836, aby si místo advokátního koncipienta u advokáta Josefa Filipa Durase. Bydlel v pronájmu v domě čp. 177 na Janských schodech, který patřil ševci Franzi Lorenzovi. V domě byla kromě obuvnického krámu vinárna. Máchův byt byl v prvním patře a skládal se z předsíně a dvou pokojíků. V Litoměřicích kolem 20. října Mácha onemocněl, ale již 23. se účastnil hašení požáru. Nemoc se vrátila na začátku listopadu, 5. se Máchovi přitížilo a 6. listopadu 1836 zemřel. Pohřben byl v Litoměřicích 8. listopadu, v den, kdy se měl oženit s Eleonorou Šomkovou.

Zdroj: Wikipedie.

Stoupali jsme od Máchova památníku vzhůru a naskýtal se nám krásný pohled na Vyhlídkovou věž Katedrály Sv. Štěpána. Zaujalo nás propojení Katedrály s vyhlídkovou věží. Zastavili jsme se v parčíku Dómského náměstí. Ulice s názvem Dómská nás dovedla do ulice Michalské na kterou navazuje ulice Krajská. Kolem Pivovarského sálu a Pivovarské dílny jsme se vrátili na parkoviště u Jezuitské hvězdárny. Jedná se o nejzachovalejší část městského opevnění s cimbuřím. V hranolové věžici byl roku 1705 zřízen vyhlídkový pavilon –  zvaný též „Jezuitská hvězdárna“. Parkánová zeď byla zbořena při výstavbě Domu kultury a poté nově vyzděna. V objektu se nachází muzeum marionet.

Za pouhou hodinu než naše auto doplnilo energii jsme během krátké procházky viděli spoustu krásných míst a zajímavostí nacházejících se v samotném centru města. Ještě hodně míst jsme projít nestihli, takže naše návštěva v Litoměřicích určitě nebyla poslední.

Katedrála Sv.Štěpána

Litoměřice

Litoměřice (německy Leitmeritz) jsou město na soutoku Labe a Ohře. Litoměřicko je pro svou úrodnou polohu známé také jako Zahrada Čech.  Královským městem se staly v rozmezí let 1219 a 1228. Historické jádro města je již od roku 1950 městskou památkovou rezervací, v níž je zahrnuto celkem 44 ulic a devět náměstí. Ve městě sídlí biskupství litoměřické diecéze.

Město si brzy po svém založení vydobylo čelní postavení v severozápadní části Čech nejen díky královskému statutu a četným privilegiím, kterým se městu postupem času dostalo, ale především díky své poloze. Litoměřice se již ve středověku staly významným správním a náboženským centrem Čech.

Litoměřice náleží mezi nejstarší česká města. Vznik města ale předcházela existence raně středověkého přemyslovského správního hradu a jeho aglomerace. Toto hradiště se nalézalo na Dómském pahorku jihovýchodně od jádra středověkého města. Bylo rozděleno na vlastní hrad a předhradí, jehož část byla kolem roku 1057 vyhrazena pro kapitulu při kostele sv. Štěpána v místě, kde se nyní nachází barokní katedrála sv. Štěpána. Vznik tohoto královského města spadá mezi roky 1219 a 1228.. V letech 1257–1421 se ve městě nacházel křižovnický klášter. Královské město si od 13. do 17. století udrželo dominantní postavení mezi městy celé severní poloviny Čech. Důkazem je množství práv a privilegií, jimiž je různí čeští panovníci, včetně Karla IV., obdařili. Nejzávažnější bylo právo skladu a právo mílové, jimiž se mohlo pyšnit opravdu jen málo českých měst. Právo skladu znamenalo, že každý obchodník, který plul po Labi (např. do Pirny či Drážďan), musel své zboží v Litoměřicích vyložit a tři dny na zdejším trhu nabízet. Teprve potom mohl ve své cestě pokračovat. Stávalo se velmi často, že tak jeho cesta v Litoměřicích skončila. V oněch dobách Litoměřice byly jedním z nejdůležitějších říčních přístavů na Labi. Právo mílové měla na severu Čech pouze tři města, mimo Litoměřic ještě Žatec a Most. V okruhu jedné české míle nesměla být provozována výdělečná činnost (řemeslo, hospoda apod.), kterou provozovali měšťané. Velikost české míle kolísala, mívala až 10,5 kilometrů.V roce 1655 se město stalo centrem nově zřízené litoměřické diecéze.

Pamětihodnosti

Pozoruhodné je centrální Mírové náměstí, kde stojí architektonicky cenné domy. Některé z gotických domů ve městě patří mezi nejstarší trvale obývané domy v rámci celé České republiky.

Litoměřická radnice byla postavena ve stylu saské renesance, proto na ní najdeme řadu prvků blízkých gotice. Nyní v ní sídlí místní vlastivědné muzeum. Dům „Kalich“, zvaný též „Pod Bání“, patřil Mrázům z Milešovky, kteří byli v 16. století nejbohatšími lidmi ve městě. Jako většinu litoměřických renesančních staveb jej postavil Ital Ambroggio Balli. Na střeše domu se nachází zvláštní vyhlídková terasa známá jako litoměřický kalich, která kdysi sloužila svým pánům k odpočinku i schůzkám při víně. Dům má nyní empírovou průčelní fasádu, zjednodušenou v 50. letech 20. století. V současnosti zde sídlí Městský úřad v Litoměřicích. Další renesanční dům „Černý orel“ sehrál významnou roli v době povstání panstva proti Ferdinandovi I. v 16. století. Postavil jej taktéž A. Balli. Na rozdíl od domu Pod Bání si uchoval původní vzhled se skvostnými sgrafity. Dům „U Pěti panen“ postavil okolo 1725 Octavio Broggio, čelní tvůrce litoměřického baroka pro jednoho ze svých polírů. Patří mezi naše nejkrásnější barokní měšťanské domy.

Kostel Všech svatých v rohu náměstí je původně gotický, nyní barokní, má renesanční stanové střechy. Postavil jej opět Octavio Broggio, tentokrát se svým otcem Guiliem. U kostela stojí zachovaná gotická městská věž. Kostel Zvěstování Panny Marie představuje vrchol tvorby Octavia Broggia. Je barokní a původně ho vlastnili Jezuité. V jeho blízkosti stojí barokní budova jezuitského semináře a koleje od téhož stavitele. Minoritský, od roku 1785 dominikánský klášter, a s ním spojený kostel sv. Jakuba je barokní stavbou opět od Octavia Broggia. Kapucínský kostel svaté Ludmily je dílem Jana Kocha z Ústí nad Labem z roku 1656. Kostel svatého Vojtěcha je zmiňován poprvé již roku 1363. V letech 1703 až 1708 jej barokně přestavěl Octavio Broggio, patrně podle návrhu svého otce Giulia z roku 1689.

Katedrála sv. Štěpána je barokní z let 1664 až 1668 – postavil ji z Prahy povolaný stavitel Domenico Orsi a na stavbě se zřejmě podílel i Giulio Broggio). Biskupství v Litoměřicích sídlí od roku 1655. Součástí biskupství na Dómském pahorku je rovněž barokní biskupská rezidence Giulia Broggia, barokní kanovnické domky se secesní kulisovou fasádou a věž katedrály, postavená již v novobarokním slohu v letech 1883 až 1889 litoměřickým stavitelem Franzem Sanderem podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Ferstela.

 Městské divadlo Karla Hynka Máchy patří mezi naše první kamenná divadla, vzniklo již roku 1822. Budova divadla je empírová.

Z novostaveb jsou ve městě architektonicky cenné například budova základní školy v ulici Boženy Němcové, Hospic svatého Štěpána a dům Johannahof v Palachově ulici. Technicky a architektonicky cenný je jak starší Tyršův most přes Labe tak i nový most Františka Chábery.

Zdroj: Wikipedie

 

Foto :JB Cysnews

YouTube
Share