Vydali jsme se do města Telče jehož historické jádro je městskou památkovou rezervací a je zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNCESCO. Zaparkovali jsme na parkovišti u čerpací stanice Benzina poblíž penzionu Antoň, a využili jsme zde dobíjecí stanice ČEZ. Hosté penzionu obědvající na zahráce sledovali, jak jsme připojovali auto kabely k dobíjecí stanici. Než se naše auto dobilo, vydali jsme se do centra města. Šli jsme kolem Štěpnického rybníka. Je zde možnost půjčit si loďku. Protože bylo teplé letní počasí, viděli jsme na rybníku spoustu lodiček.
Historické centrum města
V ulici Na Baště vedoucí kolem rybníka k Dolní bráně a náměstí Zachariáše z Hradce bylo spoustu stánků, kde nás zaujal stánek Kvásková kuchařka
Pokračovali jsme na náměstí Zachariáše z Hradce. Protože byla doba oběda, posadili jsme se na zahrádku hotelu U Černého orla a objednali si z místního menu. Po obědě jsme si prohlédli domy na náměstí. Zaujala nás budova radnice s fasádou zdobenou sgrafitovým kvádrováním. Na budově je vyznačena míra jednoho sáhu a tabulka s informací o nadmořské výšce. Prošli jsme dále kolem Telčského domu a kostela sv. Ducha s vyhlídkovou věží k ulici Na Parkáně. Zde se nachází budova bývalé synagogy, která byla vystavěna v roce 1904 podle návrhu Karla Wagnera z Jihlavy. Začátkem druhé světové války nacisté zničili interiér modlitebny, po válce byla zcela přestavěna. V současnosti je zde galerie Gamoneum. Prošli jsme Horní bránou a směřovali ulicí Masarykovou kolem sokolovny k železničnímu nádraží. Lákala nás totiž jízda vlaku taženého parní lokomotivou Kafemlejnek, která se o víkendu konala v rámci Telčského parního léta. Další jízdy parního vlaku se pojedou ještě následující víkend 14. a 15. srpna 2021.
Viděli jsme poslední přípravy, zbrojení a leštění lokomotivy před depem. Protože do odjezdu vlaku zbývala hodina času, vrátili jsme se na náměstí Zachariáše z Hradce. Náměstí odpoledne opravdu žili. Zahrádky restaurací byly plné, na náměstí a v Dolní bráně hráli muzikanti. Náměstím procházela skupina hudebníků oznamující kolemjdoucím začátek představení pro děti v rámci akce Prázdniny v Telči.
Prošli jsme kolem kostela Jména Ježíš na náměstí Jana Kypty, kde se nachází kostel Sv. Jakuba Staršího s vyhlídkovou věží . Odtud nás cesta dovedla k Zámku Telč. Protože se již blížil čas odjezdu parního vlaku, prošli jsme znovu cestou přes náměstí Zachariáše z Hradce na nádraží, kam již přijížděla parní lokomotiva s několika vagony. Cestující i přihlížející si dýmající lokomotivu čekající na odjezd prohlédly a fotografovali. Když se historický vláček vydal na svou cestu do Třešti, vrátili jsme se na parkoviště k automobilu a vydali se do penzionu Kratochvílův mlýn, kde jsme měli rezervované ubytování.
Historie města
Podle místní pověsti bylo město založeno již v roce 1099.[3] První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1315. Významným datem je rok 1339, kdy Telč dostal do vlastnictví Oldřich III. z Hradce z rodu Vítkovců. Jeho rod pak významně přispěl k rozvoji Telče. Vybudoval zdejší hrad a kostel, opevnil město a postavil též gotické domy kolem tržiště. Roku 1386 zničil požár západní polovinu náměstí i s kostelem a radnicí. V roce 1423 dobyli město husité. V polovině 16. století se získával zdejší panství Zachariáš z Hradce a Telči nastává opět doba rozkvětu. Za třicetileté války trpělo město i celý kraj zlovůlí švédských i císařských vojsk. Roku 1712 zdědil zdejší zboží František Antonín Lichtenštejn-Kastelkorn. Byl to poslední člen této rodinné větve a zemřel bezdětný v roce 1761. Panství Telč zdědil bratranec Alois Arnošt hrabě Podstatský z Prusinovic za podmínky, že jméno a erb Lichtenštejnů-Kastelkornů a Podstatských z Prusinovic sloučí jako Podstatský-Lichtenštejn. V 18. století nastává vzestup měšťanského stavu. Počátek 19. století je ve znamení industrializace. Postavením železnice z Jihlavy do Telče 1898 a jejím propojením přes Slavonice do rakouského Schwarzenau skončila i komunikační izolace města.
Pamětihodnosti
Historické jádro Telče, Vnitřní Město, patří k nejcennějším městským památkovým rezervacím na Moravě a v roce 1992 bylo zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Na památkové hodnotě města se podílí i předměstí Staré Město, jehož historická část (okolí kostela Matky Boží) je městskou památkovou zónou, a v neposlední řadě i skutečnost, že i nová výstavba ve 20. století na okrajích města respektovala hodnotné městské panoráma, které není narušeno převýšenou panelovou zástavbou. Dominantou a také nejvýznamnější architektonickou památkou města je renesanční telčský zámek. Telčský zámek patří mezi klenoty moravské renesanční architektury. Jeho přitažlivost je tím větší, že se zde díky citlivému přístupu majitelů k dědictví minulosti zachovaly ve velmi dobrém stavu původní interiéry. Mezi další významné památky Vnitřního Města patří farní kostel sv. Jakuba Staršího, barokní jezuitský kostel Jména Ježíš, kostel sv. Ducha s pozdně románskou věží nebo barokní morový sloup. Památkově chráněny jsou rovněž jedinečně dochované měšťanské domy, zejména na náměstí Zachariáše z Hradce, například Telčský dům, dům U Šeniglů a další. Zachovala se část hradeb ze 14. století, v Krátké ulici i románská hradební bašta. Ve Starém Městě je kromě kostela Matky Boží památkově chráněn například i objekt bývalé jezuitské koleje, zvaný dnes Lannerův dům. V Podolí je nejvýznamnější památkou barokní kostel sv. Anny. Ke kapli svatého Karla Boromejského vede z Telče Křížová cesta. K památkám na zdejší židovské osídlení patří i zdejší synagoga a židovský hřbitov.
Zdroj: Wikipedie
Cesta k penzionu Kratochvílův mlýn
Cesta k penzionu Kratochvílův mlýn v obci Červená Lhota (nejedná se o zámek, kde se natáčela pohádka Zlatovláska) vedla po okresních silnicích přes obec Okříšky do obce Čihalín. Odtud jsme sjížděli dolů po úzké silnici, kde se dvě auta mohla minout díky ohleduplnosti a trpělivosti řidičů. Projížděli jsme kolem pastvin obehnaných elektrickými ohradníky, kde se pásly krávy, na jedné louce jsme dokonce viděli pár čápů.
Dojeli jsme k mlýnu, kde sedělo několik hostů na venkovní terase a užívalo si pěkného letního počasí. U mlýna jsou travnatá hřiště a dětské hřiště. Velmi se nám líbilo tiché, příjemné místo na břehu řeky Jihlavy. Večer před spaním jsme poslouchali klapání mlýnského kola dokud jsme neusnuli.
Protože jsme cestou měli možnost v Třebíči vidět mlýn větrný, poznali jsme během jednoho dne hned dva typy mlýnů.
Historie Kratochvílova mlýna
Kratochvílův mlýn (německy: Otrubo Mühle, nizozemsky: Watermolen van Kratochvil) je vodní mlýn v Česku, nachází se na řece Jihlavě mezi obcemi Červená Lhota a Číhalín v okrese Třebíč v kraji Vysočina.
V roce 1742 mlýn patřil vrchnosti, ta jej pronajala Janu Svobodovi, tehdy fungovala při mlýně i rámová jednolistá pila, později i kotoučová. Mlýn byl poháněn čtyřmi vodními koly na spodní vodu o průměru 3,55, 3,95, 3,48 a 3,26 metrů. Roku 1747 byl mlýn pronajat Františkovi Jansovi, v roce 1854 byl pronajat Kubištům a od roku 1892 rodině Kratochvílů.
Budova Kratochvílova mlýna sloužila až do roku 1953 jako mlýn se dvěma motory pro mletí obilí a řezání dřeva. Mlýn chátral a v roce 1978 byl prodán truhlářské dílně (Bytex). Původní mlýn byl zbourán a na jeho základech byl postavena ubytovna pro pracovníky truhlářské dílny. Po revoluci v roce 1989 upadla truhlářská dílna do konkursu a někdejší plány instalací dvou turbín nebyly dokončeny. V mlýně byla instalována prozatím jediná turbína, ale tu jeden z pozdějších majitelů prodal jako kovový šrot. V roce 2012 se začalo s přestavbou mlýna na ubytovací zařízení sloužící primárně pro nizozemské turisty.
Zdroj: Wikipedie
Foto: JB Cysnews
