Bělohrad vznikl z osady Nová Ves, která se poprvé připomíná roku 1267. Byla v ní vystavěna kamenná tvrz, zvaná Koštofrank, podle bílých zdí nazývána také Bílým hradem, z čehož vznikl pozdější název Bělohrad. Původní latinský název tvrze Castellum francum byl zkomolen a uváděl se například roku 1534 jako tvrz a dvůr Kosstoffrank v Nowé Wsi, tedy Koštofrank. Tvar Bělohrad a oba předchozí zaznamenal teprve roku 1835 topograf Johann Gottfried Sommer a dovolává se odvození od Bílého zámku („Weisses Schloss“), nikoliv tvrze. Bělohrad byl v 90. letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad.
Lázně Bělohrad
Na počátku 17. století vlastnil některé části tohoto panství Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Roku 1626 získal bělohradské panství Albrecht z Valdštejna a roku 1643 přešlo panství na Viléma Laboye z Desseneuru v Nizozemsku. Za jeho vlády, kdy pronásledoval nekatolické obyvatelstvo, uprchlo mnoho lidí do exilu a panství bylo osídleno německými kolonisty. Roku 1669 přešlo bělohradské panství do majetku rodiny Valdštejnů a za jejich vlády byl vystavěn kostel Všech svatých, provedena přestavba kamenné tvrze na barokní zámek podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Roku 1722 povýšil císař Karel VI. Bělohrad na městečko, které tímto získalo i svůj vlastní znak. V polovině 19. století významným vlastníkem některých částí byl Max Dormitzer, který je považován za zakladatele dnešních lázní v Bělohradě. Velkého rozmachu lázeňství došlo až za vlády hraběnky Anny z Assenburgu, baronky z Kleistu, která panství koupila od Dormitzerů a bývá rovněž označována za zakladatelku lázní Založila areál Anenských lázní a při nich na ploše 60 ha lázeňský park Bažantnice. V roce 1901 byl navrtán Annamariánský pramen arzeno-železité kyselky. Dnešní léčebný ústav byl postaven roku 1936 a slouží k léčbě nemocí pohybového ústrojí.
Zdroj : Wikipedie
Procházka po parku Bažantnice
Vydali jsme se na výlet to Lázní Bělohrad, ležících několik kilometrů od Jičína. Zaparkovali jsme na velkém parkovišti poblíž hotelu Tree of Life Spa Resort.
Přešli jsme silnici a vstoupili jsme do rozsáhlého parku zvaného Bažantnice. V centru parku je hudební pavilon, kde se neděli konají promenádní koncerty, a v roce 2002 vybudovaný vrt s pítkem a posezením. Poblíž najdeme tenisové kurty a další sportoviště. Středem parku prochází kolem jezírek a Annamariánského pramene z roku 1901 hlavní cesta. Bažantnice má rozlohu 51 ha. Po roce 1930 byl park Bažantnice rozdělen na dvě části; Bažantnici hlavní, která začínala u lázní a kde byla umístěna železná branka, která se jako všechny ostatní každý den ráno otevírala a večer po sedmé hodině zavírala. To bylo ovšem jen po dobu letní sezóny, mimo sezónu byla Bažantnice zavřená. Branek do parku bylo celkem pět. V době naší návštěvy byl park volně přístupný. Zastavili jsme se u hudebního pavilonu, v blízkosti kterého je pramen s pítkem a posezením. Potom jsme pokračovali po dlouhé přímé cestě k Černému jezírku obehnaného dřevěným zábradlím , na jehož ostrůvku jsme si všimli kamenného kříže. Křížek umístěný na ostrůvku původně stával u cesty podél řeky Javorky.Odsud byl přemístěn do parku Bažantnice. Křížek byl původně u Javorského potoka vystavěn na paměť události z roku 1787, kdy se sedlák František Pecha nešťastně utopil v potoce Javorka poté, co se mu u povozu, na kterém vezl z mlýna mouku na trh, splašil kůň. Minuli jsme Černé jezero na protější straně cesty a došli jsme až na konec parku k Annamariánskému prameni z roku roku 1901.
Lázeňská ulice nás zavedla do Lázní Bělohrad.
Lázně Bělohrad mají dnes již vice než stoletou tradici. V roce 1872 koupil Bělohradské panství pražský průmyslník Dormitzer od hraběte Aichelburga a na levém břehu Javorky nechal postavit dřevěnou boudu se třemi koupelnami. Popravdě řečeno, koupele zde byly prováděny za účelem ryze očistným, ale přesto se zahájení koupelí stalo významnou událostí.
O skutečný vznik slatinných lázní se zasloužila pruská hraběnka Anna z Asseburgu, která roku 1885 provedla první úspěšné pokusy s léčivostí místní rašeliny. Odtud tedy pojmenování Anenské. V roce 1888 byly již lázně úředně uznány za léčivé a bylo jim povoleno užívat označení sirné slatinné lázně.
V roce 1891 byl na dnešních pozemcích vystavěn velký lázeňský dům ve švýcarském slohu. V obou jeho křídlech se podávaly koupele a toto původní uspořádání procedur zůstalo zachováno dodnes.
Začátek 20. století znamenal pro Anenské slatinné lázně další rozmach. V roce 1901 byl v Bažantnici navrtán sirnoželezitý pramen, který byl pojmenován Anna-Mariánský. Tato voda se svým složením řadí mezi železité kyselky.
V roce 1936 byl přistavěn nový komfortní hotel, dnešní hotel Grand, a MUDr. Janeček upravil bývalý hotel U lázní na Vodoléčebný a vyšetřovací ústav. Ve vile Esplanade vznikla roku 1963 léčebna nemocí pohybového ústrojí pro děti a dorost se samostatným oddělením rehabilitace a učebnami základní školy.
Až do roku 1992 byly lázně součástí lázní Poděbrady. V roce 1992 byla založena akciová společnost, která se vrátila k původnímu názvu Anenské slatinné lázně.
Zdroj: Slatinné lázně Bělohrad
Lázně Bělohrad
Po procházce parkem jsme se vrátili do centra města. K místním pamětihodnostem patří zámek. V 16. stol. vznikla na místě původní tvrze kamenná budova z bílého kamene nazvaná Bělohrad. V 17.stol. byl zámek rozšířen a v 18. stol. byl přestavěn ve stylu vrcholného baroka. V současné době je zámek veřejnosti nepřístupný, protože je v soukromém vlastnictví. My jsme se prošli zámeckým parkem, kde je umístěn památník K. V. Raise, který se nachází v budově bývalé oranžérie.
