Rozsáhlé komplexy subalpínských mokřadů patří mezi nejpozoruhodnější biotopy Krkonoš. Největší rašeliništní komplexy náhorní planiny východních a západních Krkonoš – Úpské rašeliniště a Pančavská louka – byly v roce 1993 zařazeny mezi nejvýznamnější mokřady světa v rámci tzv. Ramsarské úmluvy. Právě z iniciativy Ramsarské úmluvy (www.ramsar.org) se slaví 2. únor jako Světový den mokřadů.
Význam mokřadů v krajině
„Téma mokřadů a jejich významu v krajině nabylo v poslední době na aktuálnosti, a to zejména ve spojení s tématem globálních změn klimatu,“ říká ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. „My si význam tohoto ekosystému pro přírodu Krkonoš i pro lidi v Krkonoších i v podhůří, velmi dobře uvědomujeme. Jen v posledních letech jsme realizovali či ještě realizujeme celou řadu projektů, které souvisely s podporou mokřadů přímo v terénu,“ říká Böhnisch. Jednalo se například o projekty Stabilizace významných lesních ekosystémů KRNAP (2010–2014), Stabilizace vodního režimu vybraných lokalit Krkonošského národního parku (2014–2015), Ochrana a udržitelné využívání mokřadů České republiky (2014–2017) a Revitalizace mokřadů na vybraných plochách území KRNAP – I. a II. etapa (2017–2023).
Projekt Revitalizace mokřadů
Právě v rámci posledního, stále probíhajícího, projektu Revitalizace mokřadů vznikl podkladový materiál s aktuálními datovými a prostorovými údaji o mokřadních společenstvech v horských lesích. Na jeho základě jsme vytipovali plochy vhodné k revitalizaci poškozených ekosystémů a na nich budujeme přehrážky. Jejich zanášením a zarůstáním postupně dojde k likvidaci v minulosti nevhodně vybudovaných odvodňovacích systémů a k následné obnově mokřadního stanoviště. Mezi lety 2019 a 2021 jsme instalovali na 12 lokalitách 829 malých a 182 velkých přehrážek. Celkem máme v plánu do konce obou etap projektu vybudovat na dalších lokalitách více než 600 malých a 200 velkých přehrážek, které zpomalí odtok vody a přispějí tak ke zlepšení funkce koloběhu vody v krajině. V rámci revitalizovaných ploch také máme monitorovací místa pro sbírání dat, která nám umožní srovnání počátečního stavu ploch a jejich postupný vývoj po zásahu. Revitalizované mokřady budou významnou podporou při probíhající obnově lesních ekosystémů zejména v těch částech národního parku, které byly v minulosti poškozeny imisemi.
Projekt Revitalizace mokřadů na vybraných plochách území KRNAP je podpořen prostředky z Operačního programu životní prostředí.
Nejvýznamnějším typem mokřadů v Krkonoších jsou bezesporu rašeliniště. Vrchoviště–rašeliniště na hřebenech Krkonoš jsou součástí krkonošské arkto-alpínské tundry a výrazně je ovlivňuje chladné klima. Roční průměrné teploty se pohybují kolem 0 °C, roční úhrn srážek dosahuje zhruba 1 500 mm a souvislá sněhová pokrývka zde leží od začátku listopadu do konce dubna. Takové klimatické podmínky jsou srovnatelné s horskými oblastmi Norska a Švédska. To vysvětluje, proč se v těchto polohách Krkonoš vyskytuje tolik severských a vysokohorských druhů. Největšími poklady krkonošských rašelinišť jsou například drobný keříček ostružiník moruška, malinký ptáček slavík modráček tundrový, suchopýry pochvatý a úzkolistý, šídlo horské známé jako létající drahokam nebo vyslanec severské tundry, bylina všivec sudetský.
Rašeliniště v Krkonoších
V Krkonoších jsou k vidění dva typy rašelinišť. Úpskému nebo Pančavskému rašeliništi se říká vrchoviště. Lesní rašeliniště najdete na Černé hoře.
Charakteristickou rostlinou rašelinišť jsou rašeliníky. V Krkonoších jich roste kolem 20 druhů. Bez rašeliníků by nebylo rašeliniště, ale tahle rostlinka je zajímavá ještě z několika dalších důvodů. Zatímco většina rostlin během svého života doroste do nějaké velikosti a pak ukončí růst, rašeliník pořád přirůstá. Rašeliniště ale nevyroste až do nebe. Rašeliník totiž ze spodu zase uhnívá a vytváří tak mazlavou rašelinu. Kromě živin z hornin, na nichž rašeliniště vzniklo, a ze vzduchu, které sem vítr nafouká, přijímají rašeliníky potravu právě ze svých rozkládajících se těl. Druhou zvláštností je schopnost rašeliníků zadržovat vodu. Dokážou pojmout až dvacetinásobek svého objemu. Právě proto je v rašeliništích pořád vlhko a trvá opravdu dlouho, než by rašeliniště úplně vyschlo.
