Adventní věnec je v západních křesťanských církvích pomůcka k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu, doby příprav na Vánoce.
Adventní věnec
Obvykle má podobu věnce z jehličnatých větví se čtyřmi svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka.. Svíce mohou být různě vysoké, různých barev, symetricky nebo asymetricky rozmístěné. Zdobené věnce bez svíček, které se někdy také nazývají adventní věnce jsou používány k ozdobení vchodových dveří. Klasické adventní věnce se zavěšovaly na stuhách, od počátku 21. století je nahrazují věnce, které se kladou přímo na svátečně upravený stůl. Advent má v křesťanské symbolice zvláštní význam, zahajuje nový liturgický rok.
Věnce ze zelených rostlin, stejně jako svíčky, se v Evropě symbolicky používaly už před příchodem křesťanství. Luteráni tento zvyk zavedli v šestnáctém století, ale nebyl to ještě současný adventní věnec. Tradice adventního věnce byla založena až v 19. století v Hamburku německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem. Ten se mimo jiné zabýval městskou misií a založil školu pro chudé děti. Ty se ho v předvánoční době každodenně ptaly, kdy už budou Vánoce. V roce 1839 proto vyrobil předchůdce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, na něž nalepil 19 malých červených svíček pro všední dny a 4 bílé svíce pro neděle. Každý den se zapalovala další svíčka, v neděli velká bílá, v ostatní dny malá červená.
Svíce na adventním věnci
Na první neděli adventní, je rozsvícena první svíce. Tato svíce se obvykle nazývá „svíce proroků“ na památku proroků, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Tato svíčka představuje naději a očekávání. Každý další týden v neděli, je zapálena další svíčka. Na druhou neděli adventní, je zapálena druhá svíce. Tato svíčka obvykle reprezentuje lásku. Některé tradice ji označují jako svíčka „betlémská“, která symbolizuje Kristovy jesle. Na třetí adventní neděli Gaudete (radostná) je zapálena růžová, nebo růžově svítící barevná svíčka. Tato růžová svíčka se obvykle nazývá „pastýřská“ a představuje radost. Čtvrtá, poslední fialová svíčka, je nazývána „andělská“ svíčka a představuje mír a pokoj. Je rozsvícena na čtvrtou neděli adventní.
Adventní kalendář
je zvláštní druh kalendáře ukazující 24 dní spojených s křesťanskými Vánocemi a dobou adventu. Kalendář slouží k odpočítávání dnů adventu ke Štědrému dnu. Rozšířená je papírová verze, ve které se nachází 24 políček vyplněných malou sladkostí, často čokoládou různého tvaru.
Původním cílem adventního kalendáře je připomenout dětem vánoční událost popisovanou v bibli a zpříjemnit jim čekání na vánoční dárky. Bylo v něm ale také zachyceno i samotné poselství adventní doby – doby, kdy se křesťané připravují na Vánoce, doby, kdy „očekávají“ příchod Ježíše Krista Ne náhodou se forma adventních kalendářů ustálila v podobě otevírání okýnek nebo dveří, protože vypovídají také o vnitřní otevřenosti. Je to otevřenost pro druhého člověka, pro dobré věci a v původní křesťanské tradici také otevřenost pro Boha. Adventní kalendář chce tuto původní myšlenku křesťanského adventního kalendáře podpořit. Za otevřenými okny a dveřmi domu najdou děti část příběhu o událostech, které předcházely Ježíšovo narození.
Historie adventních kalendářů
Dříve než se jejich podoba ustálila na obrázky s otevíracími okénky naplněnými kouskem čokolády nebo jinou drobností, bývaly adventní kalendáře uměleckými díly. První známý ručně vyrobený adventní kalendář pochází z roku 1851. První tištěný kalendář s malými barevnými obrázky přilepenými na lepence vyrobil v roce 1908 nápaditý mnichovský tiskař Gerhard Lang z Maulbronnu, který byl spolumajitelem tiskárny Reichhold & Lang v Mnichově, který na vlastní náklady vytiskl vystřihovací kalendář s názvem „V zemi Ježíškově“. Tento „Mnichovský vánoční kalendář“ neměl ještě otevírací okénka, ale na počátku 20. století už Lang vydal první adventní kalendář s malými otevíracími dvířky.
Na adventních kalendářích, které následovaly, byly zobrazené liturgické výjevy z bible a vypadaly jako části vesnic nebo měst s důmyslně schovanými okénky. Byly vyráběny v malých dílnách z tvrdého papíru a ve svých okénkách skrývaly obrázky, veršíky nebo citace z bible.
Adventní kalendář slavil úspěch po celém světě, jeho úspěch přerušila druhá světová válka, ale po válce zase přišel jeho rozmach. V padesátých a šedesátých letech 20. století se adventní kalendáře začaly objevovat na pultech většiny evropských zemí a každý národ si zanedlouho vytvořil svou vlastní variantu předvánočního kalendáře.
Zdroj: Wikipedie
