Co převážilo ve vašem rozhodování?
„Bylo to náročné hlavně ze začátku sezony, takže jsem o tom přemýšlela. Chtěla jsem se rozhodnout sama, ale i názory ostatních, byly jednoznačné a hodně mě ovlivnily. Budu děkovat těm, kteří za mnou stáli, a říkali, že to ještě balit nemám.“
Našel se někdo, kdo vám to pokračování vymlouval?
„Právě, že nikdo.“
Kdy padlo definitivní ano?
„Ve středu, 16. března. Věděla jsem, že se mě na to budete ptát, proto jsem se musela rozhodnout. Byla jsem tomu nakloněná a večer jsem si řekla, že nadšení z posledních závodů mě utvrdilo v tom, že nejsem připravená skončit. Když jsem viděla Ireen Wüstovou a Svena Kramera, jak se loučí, tak jsem si říkala, že to asi není pro mě. Necítím se, že bych to měla rychlobruslení pověsit na hřebík.“
Jaké jste měla reakce na to, že budete pokračovat?
„Zatím mi nikdo nepsal, ale po této tiskové konferenci se mi asi rozdrnčí mobil.“
Znamená to, že budete mířit až k další zimní olympiádě?
„Byla bych samozřejmě ráByla bych samozřejmě ráda, ale je to moc dlouhá doba. Je mi čtyřiatřicet, takže to budu brát kousek po kousku.“
Co vaše myšlenky na letní olympiádu?
„Vzhledem k tomu, že jsem se teprve včera rozhodla o pokračování v rychlobruslení, ještě jsem vůbec neměla čas ani sílu přemýšlet o něčem jiném.“
Jaká byla letošní sezona?
„Kdyby se mě někdo zeptal dva měsíce zpět, řekla bych, že hodně těžká. Konec vše převrátil na ruby. Konec byl nakopávající, sezonu hodnotím velice optimisticky. Obzvlášť Heerenveenem jsem si vše vynahradila. To nebyly závody, ale párty na staďáku. Jsem ráda, že jsem si tam tu trojku mohla zajet a prožít si to.“
