MARYŠA - Emil František Burian

Když se 16. dubna 1940 brněnským Zemským divadlem při světové premiéře rozezněla opera Maryša významného českého režiséra, komponisty a zakladatele divadla D34 Emila Františka Buriana (1904–1959), bylo tehdejší publikum dle dobových recenzí nadšené. Jak by ne – česká látka, český tvůrce a jeho nové dílo v těžké době.

„Myslím, že mám tu čest být prvním za svou generaci, který se pokouší o takzvanou národní operu. Po vykonané práci, a byla to práce obsáhlá, chápu, že se do toho málokomu chce. Z jedné strany Smetana, z druhé strany Janáček i Dvořák pokukují po člověku z té výšky, a ty seď se sklopenýma očima nad notovým papírem […], vzpomíná na svou práci sám tvůrce.“

Burian zatčen po úspěchu opery

Hned v listopadu téhož roku byla opera pro velký úspěch uvedena v dalším nastudování v Ostravě a 8. března 1941 se uskutečnila její další premiéra v Olomouci. Na tu Burian nedorazil – čtyři dny na to byl zatčen gestapem a vězněn v pracovních táborech do konce války.

Maryša: Od pražské premiéry po inscenační přestávku

V roce 1946 se Maryša dočkala svého dlouho očekávaného prvního pražského nastudování v Národním divadle. Následovala inscenační proluka, jelikož Maryša jako vrcholné hudebně-avantgardní dílo E. F. Buriana mohla jen těžko být titulem, který by zapadal do koncepce socialistického realismu, byť je tematicky svázaná s moravským venkovem. Znovu se na českých scénách objevuje až v 60. letech a v roce 1963 byla uvedena v také v Liberci. V časopisu Hudební rozhledy se píše:

„Vynikající výsledek tohoto nastudování Burianovy Maryši vlastně by ani neměl překvapit. Jsme už v posledních letech zvyklí, že do Liberce jezdíme na operní představení, která mají svůj osobitý punc a svou uměleckou kvalitu. Maryša přece není lehké ani jednoduché dílo.“ Naposledy nastudovalo tento titul Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni v roce 1974.

Maryša v libereckém triptychu

Nyní se po více než padesáti letech vrací na česká jeviště, tentokrát jako závěrečná část libereckého dramaturgického triptychu: Eva – Jenůfa – Maryša, který kromě Maryši zahrnuje operu Eva Josefa Bohuslava Foerstera (prem. 1899, v Liberci 2014) a Janáčkovu Její pastorkyňu (prem. 1904. v Liberci 2016). Všechny titulní role ztvárnila členka operního souboru DFXŠ Lívia Obručník Vénosová.

Tragédie českých žen v operním realismu

Uvedené opery mnohovrstevnatě zpodobňují tragické příběhy žen dle libret vycházejících z českých realistických dramat. Základní konflikt je ve své obecnosti pro všechna zmiňovaná díla totožný: spočívá v rozporných morálních hodnotách vesnického prostředí a hlavní hrdinky, která touží žít svobodně a v lásce. Z muzikologického hlediska je pak pozoruhodné, jakým způsobem se v průběhu dekád proměňoval hudební jazyk, s nímž skladatelé k těmto příběhům přistupovali.

Režisérka Linda Hejlová Keprtová o Maryše:

„Maryša je několik desítek let vnímaná jako symbol nerovnosti mezi mužem a ženou. To je silné téma, byť se může někomu zdát již přežité. Bohužel není. A to ani v civilizovaném světě. Každopádně příběh Maryši je a stále bude o lidských charakterech, o lidské duši, kterou nelze znásilnit a zavřít do krabičky. Je to příběh o obrovské vnitřní svobodě, odvaze a odhodlání. Zároveň vnímám příběh Maryši jako téma generační. Morálka, pravidla, řád – to vše se v rodinách dědí z generace na generaci – a to i v naprosto pokřivených podobách. A někdy se té zakleté spirále musí říct dost. Možná se to musí utnout takto brutálně, aby naše děti mohly žít lépe.“

Hudební a výtvarné vedení

Hudební nastudování Burianovy Maryši bylo svěřeno dirigentovi Zbyňku Müllerovi. Režie se ujala ředitelka divadla Linda Hejlová Keprtová a scénu a kostýmy připravila Marie Blažková. Její výtvarný koncept je cíleně postaven na udržitelnosti – scéna a kostýmy jsou vyrobeny z kulis a kostýmů uložených v divadelních fundusech, aniž by byla jakkoli snížena umělecká kvalita výtvarné složky inscenace. Maryša je v tomto ohledu pilotním projektem DFXŠ.

V inscenaci vystupují všichni členové souboru opery DFXŠ:

Lívia Obručník Vénosová v titulní roli, Věra Poláchová Kavanová jako Lízalka, Petra Vondrová jako Strouhalka a Dušan Růžička jako Hospodský. Libereckému publiku se představí také Michal Lehotský v roli Lízala, který je od sezony 2024/2025 nově kmenovým sólistou operního souboru DFXŠ.

Jako Vávra vystoupí hostující basbarytonista Pavel Klečka, roli Horačky zazpívá mezzosopranistka Hannah Esther Minutillo, Rozáru ztvární libereckému publiku dobře známá sopranistka Veronika Kaiserová a Stařenku mezzosopranistka Blanka Černá. V roli Francka se představí maďarský basista Bence Szabó, který v roce 2024 oslnil porotu a odbornou veřejnost na 58. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

Dirigent Zbyněk Müller o Maryše:

„Hudební jazyk Maryši je velmi svérázný a jde přesvědčivě ve službách jevištního dramatu. Jako dirigent jsem zvyklý pracovat s orchestrem mimo jiné na kultivovaném, ušlechtilém zvuku, a tak mě při zkouškách na Maryšu zprvu znepokojoval poměrně malý počet míst, kde je právě takový zvuk žádoucí. Burian s nimi – a obecně s lyrikou – velmi šetří; najdeme je převážně ve scénách, kde zpívá Maryša. Výrazové těžiště je však u tohoto díla jinde – v tvrdosti, neústupnosti a konfliktu. Burian k tomu zaměstnává velký orchestrální aparát, rozšířená dechová a bicí sekce je používána způsobem, který akcentuje syrovost a neotesanost.“