Sedm medailí z velkých akcí .Jako kluk hrál fotbal, chodil na atletiku a závodil na kole. V roce 1960 ho však jeden kamarád přivedl do smíchovské loděnice, kde ho nejvíc lákal skif. Dlouho potom jezdil s Petrem Krátkým na dvojskifu.
Jaroslav Hellebrand
„V roce 1965 i o dva roky později jsme si z evropských šampionátů přivezli bronzové medaile, ale když můj parťák po olympiádě v Mexiku emigroval, tak jsem se vrátil na skif. A v roce 1970 na mistrovství světa v Kanadě se mi podařilo díky třetímu místu najít cestu na stupně vítězů, což byl pro mě životní úspěch,“ netají i po mnoha letech své tehdejší pocity, ale zároveň s úsměvem dodává příběh, který s tímto triumfem souvisel.
„Půjčil jsem si tam starší loď, která už dost pamatovala, byla to prostě babička. Když potom jeden novinář napsal, že nebýt babičky, mohl jsem dosáhnout ještě lepšího výsledku, tak potom lidé chodili za mojí opravdovou babičkou s dotazy, co mi to provedla.“
Jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili ze světových šampionátů získal do své sbírky v polovině sedmdesátých let jako člen posádky párové čtyřky. V té době už měl za sebou účast na olympijských hrách v letech 1968 a 1972.
„V Mexiku jsme s Krátkým skončili dvanáctí a stejnou příčku jsem obsadil na skifu i v Mnichově. Podle představ se nedařilo, zato do třetice to vyšlo. V Montrealu si naše párová čtyřka – posádku tvořil s Vochoskou, Peckou a Lacinou – dojela pro bronz. Přitom start se nám vůbec nepovedl. Museli jsme dohánět manko, ale nakonec jsme byli moc rádi, že jsme na stupních vítězů nechyběli a podařilo se nám splnit původní medailové představy,“ vzpomíná vynikající závodník, který během své kariéry získal na velkých mezinárodních akcích sedm cenných kovů.
Hezké vzpomínky má své působení v Dukle.
„V lepším klubu jsem být nemohl. Měli jsme báječné podmínky, výborného trenéra, možnost zahraničních startů, a tedy i kontakt se svými největšími soupeři. Po skončení závodní činnosti jsem se mimo jiné věnoval paraglidingu. Při jednom letu se však padák poškodil, já spadl z výšky třiceti metrů. Vážně jsem si poranil páteř a už dvacet let trávím většinu času na vozíku. Bydlím na Smíchově se skvělou manželkou a na nic si nestěžuji,“ dodává jubilant, jenž se ještě v roce 2005 zúčastnil MS paraskifařů a skončil čtvrtý.
text a foto: Iva Roháčková
