Česká atletika se během posledních let dostává do pozice sportů, které na vrcholných podnicích jako jsou mistrovství Evropy a mistrovství světa zůstávají na spodních pozicích v hodnocení národů. To vyvrcholilo na poslední mistrovství v Dohá, kdy jsme nepřivezli jedinou medaili a pouhá dvě finálová umístění.
Kde hledat příčiny
Kde hledat příčiny a jakým způsobem je možné vrátit slávu české atletice a její vynikající trenérské škole? Protože již není čas čekat na zázrak na olympiádě v Tokiu, a protože samotný Český atletický svaz nenašel v sobě žádnou sebereflexi, byť hodnotil na schůzi představenstva MS jako neúspěšné, zatím nevidíme žádnou další cestu nápravy.
Atletika je sport, který se hodnotí pouze podle výkonů, nehodnotí se zde krása provedeného výkonu, ani jak závodník bojoval na trati, proto musíme být tvrdí a nekompromisní, protože to nikdo jiný neudělal. Je třeba se zamyslet nad tím, kde je chyba a systémově udělat velké změny. Protože kdyby české atletické špičky odmítly reprezentovat z jakéhokoliv důvodu na soutěžích družstev, dle tabulkových výkonů atleti na druhých a třetích místech v jednotlivých disciplínách by nebyli schopni konkurovat evropským družstvům. V mnoha disciplínách nejsme schopni ani postavit konkurence schopného závodníka ze špičky a propady disciplín, jako jsou skoky, jsou více než nabíledni.
Jak dál ?
Jak je možné, že Český atletický svaz mnoho let systematicky a metodicky vede trenéry k přípravě atletů a není schopen vygenerovat výsledky, tedy atleta, který bude konkurence schopný.
Velké množství projektů „Jsem atlet“, „Atletika pro děti“ , „Atletika pro rodiny“ jsou ze současného pohledu nesmyslné a nic pro atletiku nepřinášejí. Naopak, odčerpávají peníze na regeneraci a přípravu mladých atletů, kteří by mohli reprezentovat Českou republiku na vrcholných závodech.
V posledních několika letech jsme s redakcí navštívili mnoho stadionů českých i moravských atletických oddílů. S podivem jsme zjistili, že na řadě z nich je zázemí odpovídající osmdesátým létům minulého století, mnohé stadiony, a to i velkých městech bojují s konkurencí jiných sportů a podpora ze strany vedení české atletiky je mizivá. Současně jsme podpořili několik vrcholných atletických závodů a atletů sponzorským atletickým darem. Domnívali jsme se, že tak pomůžeme české atletice a dostane se nám ocenění ze strany vedení české atletiky. Opak byl pravdou. Dlouhodobá ignorace ze strany vedení ČAS a ani když jsme šest atletů, kteří reprezentovali Českou republiku na Mistrovství družstev jsme nebyli pozváni na vyhlášení Atleta roku, nejsme trvale zváni na tiskové konference a nemáme možnost se akreditovat na mistrovství světa. To je odměnou redakce a týmu za to, že podporuje rozvoj české atletiky.
Je možné, a již jsem to od několika kolegů slyšel, že přijde dlouhodobý odklon finančních zdrojů od sponzorů, protože sponzoři chtějí mít výsledky a chtějí být vidět. To bohužel na minulém mistrovství světa nebylo, a i my jsme sledovali propad sledovanosti na našem zpravodajském webu www.cysnews.cz
Mistrovství světa v atletice 2019 Doha – Startovní listiny českých atletů a výsledky
Závěrem:
Je třeba vrátit atletice a atletům radost ze sportu, možnost jasných nominačních kritériích při mezinárodních závodech, věnovat finanční prostředky na rozvoj výkonnostní a vrcholové atletiky a rozvoj dětí nechat jiným subjektům. Toto není na dlouhou dobu, během jednoho olympijského cyklu se může mnohé změnit. Za čtyři roky mnoho atletů, kteří uvidí podporu, se mohou výkonnostně radikálně zlepšit. Za těmito řádky jsou fakta, můžete si to ověřit v dlouhodobých tabulkách, ve výsledcích a sami trenéři na stadionech. Nepíši tento článek proto, abych zviditelnil svoji osobu, ale abych pomohl české atletice. Věřím, že budeme moci opět sledovat naše atlety při finálových závodech, třeba tak, jako vítězný běh Jakuba Holuši při pražském mistrovství Evropy v hale.
Jak hospodaří Český atletický svaz – Ekonomické informace 2018
