Parním vlakem z muzea k Berounce

Prohlídku železničního muzea v Lužné u Rakovníka můžete spojit s projížďkou parním vlakem k hradu Křivoklát a do povodí Berounky.

V sobotu 8. června 2019 a v pátek 5. července 2019 pojede parní vlak z Lužné u Rakovníka do Berouna (a zpět). Historickou soupravu poveze parní lokomotiva Kremák (8. 6.) nebo Papoušek (5. 7.).

Parním vlakem z Lužné k Berounce

Z parního vlaku můžete vystoupit nejen v cílové stanici, ale také na Křivoklátě a prohlédnout si hrad, v Roztokách u Křivoklátu a vykoupat se v řece Berounce nebo jen pozorovat vodácký provoz, či třeba ve Zbečně, kde lze navštívit památku lidové architektury Hamousův statek.

Jízdní řád

Změna termínu a nasazení vozidel je vyhrazena.

Více informací naleznete ZDE

Lokomotivy řady 534.0 („Kremák“)

byly pětispřežní dvojčité nákladní parní lokomotivy s vlečným tendrem ČSD. Jednalo se o první samostatnou konstrukci firmy Škoda.

Již za první světové války se Škodovy závody v Plzni zabývaly vedle zbrojní výroby i opravami lokomotiv. V této činnosti pokračovaly i po válce a celkem takto opravily asi 600 lokomotiv. V roce 1919 bylo založeno lokomotivní oddělení a o rok později továrna vyrobila prvních 20 lokomotiv řady 270. Následovalo ještě 10 strojů řady řady 170 a deset řady 629, na něž navázala v roce 1922 dodávka dvaceti vylepšených strojů dodaných již s novým označením 354.1. Poté se Škodovy závody dohodly s ČSD na dodávkách nových lokomotiv řady 534.0 vlastní konstrukce. Na lokomotivách zkoušely ČSD i různé způsoby napájení kotle s cílem dosažení úspor paliva i vody.

Zásadní změnu přinesla série lokomotiv 534.094-108 vyrobená ČKD v roce 1937. Kotel měl shodné vnější rozměry, ale jiné vnitřní uspořádání s velkotrubnatým přehřívačem. Zejména byl posazen výše – jeho osa byla 2 900 mm nad TK. Na kotli byl vpředu nízký parní dóm uvnitř s ventilovým regulátorem. Pojezd byl shodný s předchozími sériemi a součásti byly záměnné. V tomto provedení byly i stroje 109 – 123 vyrobené v roce 1937 v Plzni a 124 – 128 dodané o rok později ČKD. Stroje 122 a 123 měly na zkoušku pneumatický servomotor rozvodu, ocelové, elektricky svařované topeniště a pneumaticky ovládaná dvoudílná pecní dvířka. V topeništi byly navíc tři klenbové trubky o průměru 76/70 mm.

Poválečné lokomotivy dostaly pojezd odvozený z válečné série řady 524.13 a nově zkonstruovaný kotel. Pro odlišení dostaly inventární čísla od 301 a výše. Jako první byla předvedena 22. prosince 1945 lokomotiva 534.0301. Na šoupátkových komorách má tabulky s nápisem: První lokomotiva vyrobená v osvobozené republice. Dodaná znárodněnými Škodovými závody dne 22. prosince 1945. Číslo 1626. ČSD lokomotivu převzaly 26. 1. 1946.

Poté, co začaly být z hlavních tratí vytlačovány řadou 556.0, uplatňovaly se dobře na vedlejších tratích, což bylo umožněno jejich nízkými nápravovými tlaky. Lokomotivy dostávaly ploché dyšny Giesl, což se projevilo na hospodárnosti provozu. Ke konci provozu byl na žádost Národního technického muzea dosazen na lokomotivu 534.0301 litinový komín s původní dyšnou ze stroje 534.0335. V této úpravě lokomotiva v Klatovech dojezdila a jako provozuschopná byla roku 1982 předána Národnímu technickému muzeu.

Lokomotiva řady 477.0 (známá také jako „papoušek“)

je posledním typem parní lokomotivy, vyrobeným v ČKD pro Československé státní dráhy. Její výroba proběhla v letech 1951–1952 a 1955 a vývoj původně probíhal pod řadovým označením 476.1. Vzhledem k překročení nápravové hmotnosti během vývoje ale došlo k přeznačení typu na řadu 477.0. Téměř celá první série 38 kusů, dokončená v roce 1952, byla ještě dodána s tímto označením, druhá série o 22 kusech dodaná v roce 1955 již nesla nové označení. Lokomotivy druhé série měly pro zlepšení jízdních vlastností a vhodnější rozložení hmotnosti oproti první sérii zmenšený vodojem o 2 m³ a upraven byl i pojezd. První série pak získala nové značení sjednocené s druhou sérií.

Stroj je tendrovou lokomotivou určenou pro rychlou osobní dopravu na předměstských tratích a také pro dopravu rychlíků, kde nahradily zejména starší předválečné stroje řady 464.0. Postupem času přecházely vlivem postupu elektrifikace železniční sítě a výrobě nových motorových lokomotiv spíše na méně důležité tratě a výkony. Po roce 1970 začalo odstavování a rušení i této řady po necelých 20 letech provozu. Poslední lokomotivy dosluhovaly mezi lety 1978–1979. Do současnosti byly zachovány tři stroje evidenčních čísel 013, 043 a 060.

Zdroj: Wikipedie