Výstava nabízí v odvážném kurátorském výběru reflexi nedávné etapy i úvahy nad tím, jak si umění definujeme a jak se jeho vnímání mění v čase. Staví mimořádné objekty vedle čistě politických akvizic. Koncept je výjimečný v mnoha ohledech: 323 vystavených děl od 266 umělců pochází výhradně ze sbírek NGP. Ve Veletržním paláci tak vzniká v evropském kontextu unikátní triptych výstav. Konec černobílé doby prezentuje společně se sbírkovými expozicemi „1796-1918: Umění dlouhého století“ a „1918-1938: První republika“ na dvanáct set děl a mimořádně ucelený vhled do českého umění.
1939-2021 Konec černobílé doby
„Název Konec černobílé doby může nést mnoho obsahů. Je i heslem shrnujícím náš přístup. Snažíme se překročit jednoduchá hodnotící kritéria založená na protikladech. Období po roce 1939 je umělecky stále živé a má přímý vliv na současnost“, říká ředitel Sbírky moderního a současného umění Michal Novotný.
Novátorské je i to, že jsou vystavena výhradně díla ze sbírek Národní galerie Praha, doplněná o příklady dobových výstav a příběhy akvizic. Strategie kurátorského týmu totiž není založena na hierarchickém výběru toho nejlepšího, ale na snaze odhalit, jaké umění bylo v dané době vytvářeno a proč.
„V umění vždy existovalo více různých pojetí kvality současně. V chronologickém vývoji proto ukazujeme, jak rychle se představa kvality v tomto období proměňovala, a to i u jednotlivých umělců, kteří přehodnocovali vlastní tvorbu“ vysvětluje Novotný. Výběr tak nabízí myšlenkovou mapu, která vypovídá nejen o estetických hodnotách doby, ale také o celkovém společenském kontextu. Možnost zamyslet se nad tím, jak konstruujeme (i neúmyslně) svou realitu. Což je mimořádně aktuální téma.
Generální ředitelka NGP Alicja Knast popisuje kurátorský přístup jako velmi odvážný:
„Na jedné straně zatím chybí u řady prezentovaných umělců výzkum a teoretická opora. Mám naději, že to bude inspirativní pro všechny generace kunsthistoriků. Na straně druhé, a to je důležitější – díváme se na svou nedávnou minulost, politickou kulturu, všudypřítomnou estetiku a děláme to bez příkras. Nic neskrýváme, nic neretušujeme. Je to vlastně pohled do zrcadla a ten chce odvahu. Nová expozice Konec černobílé doby je v mnoha ohledech pro Národní galerii milníkem.“
Architektonické řešení Dominika Langa a Jana Brože
Architektonické řešení Dominika Langa a Jana Brože vytyčuje hlavní trasu, její odbočky představují rozšíření základního chronologického vyprávění. Sama instalace tak naviguje návštěvníky k odhalování různých vrstev a kreativní recepci. Někdy vedle sebe klade oficiální, dnes třeba už neakceptovatelné umění a díla zatlačená do undergroundu, jindy sledujeme vývoj umělce, objevování nových médií. Způsob vystavení je tedy také hrou s vyzněním díla.
Přestože výstavní projekt „1939–2021: Konec černobílé doby“ zkoumá české umění, mezi jeho významné exponáty patří i díla zahraničních umělců. Třeba metafora porcování Československa po Mnichovské dohodě – obraz Oskara Kokoschky Červené vejce nebo Únos Sabinek od Pabla Picassa, který instituce dostala jako symbol podpory v dramatickém roce 1968 od pařížského galeristy Daniela-Henryho Kahnweilera. Z českých umělců jsou ve výboru zastoupeni například Josef Šíma, Toyen, Jan Zrzavý, Kamil Lhoták, Pavel Brázda, Jan Špála, Ladislav Sutnar, Hugo Demartini, Zorka Ságlová, Zdeněk Sýkora, Eva Kmentová, František Skála nebo Kateřina Šedá.
Součástí nové expozice je také oddělení grafických kabinetů.
NGP poprvé představí tvorbu amerického kreslíře Saula Steinberga (1914–1999), jehož kresby, masky, koláže a asambláže jsou známé pronikavou analýzou moderní společnosti. Komorní výstava s názvem „Mezi linií a textem” prezentuje jeho deset kresebných prací ze Sbírky grafiky a kresby NGP, pocházejících z velkorysého daru nadace The Saul Steinberg Foundation, New York.
- Kurátorský tým: Michal Novotný, Eva Skopalová, Adéla Janíčková,
- Grafický kabinet: Adriana Šmejkalová
- Architektonické řešení: Jan Brož, Dominik Lang
Zdroj: Národní galerie
