Již od počátku křesťanství byly také v Anglii Velikonoce považovány za významné období celého liturgického roku. Zejména během středověku byl Svatý týden spojený s četnými církevními obřady.
Historie
Oslavy vrcholily o víkendu, kdy duchovenstvo pořádalo procesí, vigilie a pašijové hry.Výjimku tvořilo období anglické reformace, kdy se protestanští reformátoři zejména z řad Puritánů zaměřili na radikální obnovu církve a r. 1647 dosáhli mimo jiné i zrušení oslav Velikonoc. Ačkoliv se r. 1660 velikonoční svátky do kalendáře anglikánské církve znovu vrátily, nikdy již v této zemi nenabyly svého původního impozantního významu.
Období 40-ti dní před Velikonocemi nazývané Lent je především vzpomínkou na dobu, kterou Ježíš poté, co byl Janem Křtitelem pokřtěn, strávil na poušti, kde odolával pokušení ďábla. Obzvláště v minulosti znamenal tento čas pro obyvatele dlouhé dny odříkání se světských rozkoší, bylo dbáno na dodržování přísného půstu včetně zákazu konzumace masa, vajec a výrobků z mléka. Zakázáno bylo pořádání her a sportovních utkání, vyžadovala se také sexuální abstinence. Lze tedy předpokládat, že po uplynutí svátku nastaly obzvláště bujaré oslavy.
Průmyslová revoluce v 19. století přinesla pro pracující značnou redukci volných svátečních dní a pouze Velký pátek velikonoční spolu s Vánocemi 25.12. byly stanoveny jako oficiální dny volna.
Dnešní Angličané si už během roku mohou užívat o mnoho více volných svátečních dní než tomu bylo v minulosti.V letošním roce připadá v Anglii státní svátek na pátek 15. dubna a pondělí 18. dubna. Školní prázdniny trvají 2 týdny a termíny se liší podle jednotlivých hrabství.
Velikonoční vajíčka
Také tradice zdobení vajíček jako symbolu života, sahá v Anglii do dávné minulosti. Písemné anály dokládají, že roku 1290 anglický král Edward I. nechal omalovat a obalit do zlatých lístků 450 vajec, kterými podaroval členy královského dvora. Později také Jindřich VIII. dostal darem od papeže velikonoční vejce zabalené do stříbrné schránky. Stalo se zvykem o Velikonocích rozdávat vejce chudině a potřebným.
Dnes jsou darovaná vajíčka čokoládová, zabalená v pestře malovaném obalu. Původně se používala tmavá čokoláda, přičemž první čokoládová vejce začala vyrábět r. 1873 firma Fry´s (britská továrna na čokoládu, založená v 18. stol. v Bristolu). V současnosti je největším producentem čokolády značka Cadbury v Birminghamu, která byla v roce 2013 deníkem The Daily Telegraph zařazena mezi nejúspěšnější britské výrobce a exportéry.
Zvyk „hledání vajíček“ je mezi dětmi velmi oblíbený a má původ v Německu. Tato tradice se rozšířila zejména za doby vlády královny Viktorie a jejího manžela hannoverského prince Alberta. Veselou zábavou se tato tradice stala zejména pro děti, která hledají schovaná vejce v domě a na zahradě.
Pro část anglických rodin jsou stále ještě Velikonoce především náboženským svátkem a návštěva slavnostně vyzdobeného kostela je pro ně mimořádnou událostí.
Doma se potom všichni schází při zdobení velikonočních vajíček a jejich „lovu“ v neděli ráno. Děti věří, že vajíčka během noci přinesl velikonoční zajíček a poschovával je po domě nebo v trávě na zahradě, aby na ně počkala, až se probudí.
Sport a hry
Již během anglosaské doby byly velikonoční svátky brány jako příležitost k odpočinku a k pořádání kolektivních her. K těm nejoblíbenějším pařilo „kutálení vajíček“. Při této veselé taškařici musel každý účastník své vařené vajíčko pozorně koulet s dlouhého příkrého svahu dolů do údolí. Vítězem se stával ten, jehož vajíčko nejenom že dosáhlo určeného cíle, ale zůstalo celé a nepoškozené.
Ukázka kutálení vajíček v Prestonu (hrabství Dover) je zachycena ve filmu Electric Edwardians z r. 1901. Film skýtá skvělé nahlédnutí do života běžného Angličana za vlády Edwarda VII.. Období, kdy byl Edward VII. u moci (1901-1910) je v britské historii připomínáno jako edvardowská éra, klidná a bezstarostná. Na pozadí Velké války to opravdu vypadalo jako idylický čas.
Většina těchto tradic však bohužel během války vymizela.
Počínaje Modrým pondělím se celý týden pořádaly sportovní utkání a různé hry. Často se pořádaly soutěže v lukostřelbě, velké oblibě se těšily míčové hry, závody na koních, nebo tanec. Do r. 1767 se v hrabství Leicestershire pořádal hon na zajíce, při kterém byly místo skutečných zajíců jako návnady používány mrtvé kočky předem namáčené v anýzovém roztoku, kterou poté lovečtí psi stopovali. Oblíbenou zábavou pro obyvatele londýnského East Endu byl lov na jelena v lese „the Epping Forest“ severně od Londýna. Ačkoliv byla tako kratochvíle velmi oblíbená, byla zakázána r. 1847.
V některých částech země měli lidé o Velkém pátku namířeno na hromadné akce, které historik Steve Roud trefně nazval jako „davové šílenství ve skákání“ (do sudů, přes švihadlo). Nejaktivněji se tato zábava provozovala ve městech Cambridge a Brighton.
Mezi tradiční velikonoční sporty, které se dodržují dodnes, patři např. divoká kolektivní hra zvaná „Horňáci a Dolňáci“.
Každý rok se pořádá během velikonočního víkendu ve Workingtonu (hrabství Cumbria), a to již od r. 1779. Hra má přesná pravidla, hráči bojují o kožený míč a snaží se ho donést z vesnice do přístavu vzdáleném asi 2 km. V minulosti to bývala velmi tvrdá hra, při níž docházelo k vážným zraněním, nezřídka i smrti utonutím.
Další oblíbenou zábavou je „bitka“ o velikonoční koláč, která se každoročně koná ve vesnici Hallaton (hrabství Leicestershire). Podle přesně daných pravidel proti sobě stojí a bojují zástupci dvou vesnic. Hraje se s dřevěnými vejci, kterým je ráno v kostele dáno požehnání a o které se poté celý den zápasí. Tato divoká hra je naposledy zmiňována r. 1796 a pravděpodobně se z ní v následujících letech vyvinul dnešní fotbal.
V severovýchodní Anglii se muži převlékají do pestrobarevných kostýmů a k obveselení početného publika předvádějí na ulicích zábavné a vtipné kousky, hrají a zpívají. Za odměnu dostávají od diváků malovaná vajíčka. Ve městě Heptonstall (hrabství West Yorkshire) tato veselá představení patří k těm nejznámějším.
Velikonoční bochánky
Na Velký pátek se pekly speciální koláče na horní straně označené křížem a v 18. stol. se prodávaly na ulicích Londýna. Lidé věřili, že velikonoční bochánky vydrží stále čerstvé, mají schopnost léčit nemoci a přinášet štěstí. Z tohoto důvodu si lidé bochánky zavěšovali ve svých domech a věřili v jejich zázračnou moc. Nyní již toto chutné pečivo doma vyrábí málokdo, dají se koupit v supermarketech po celé Anglii.
text a foto : Zuzana Janovská
