Výstava Kabinety – mistrovská díla uměleckého řemesla 16. a 17. století z českých sbírek představuje exkluzivní výběr vzácných kabinetů ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Národního památkového ústavu i z oblastních a soukromých sbírek. Vystavené práce reprezentují významné historické rodové stírky Schwarzenbergů, Lobkowiczů, Valdštejnů, Auerspergů a dalších. Poprvé byly tyto kabinety shromážděny na jednom méístě a některé z nich dokonce vůbec poprvé opustily svou domovskou lokaci.
Kabinety 16. a 17. století
Kabinety 16. a 17. století patřily k nejzajímavějším v historii uměleckého řemesla. Jejich náročná výzdoba mohla vzniknout jen díky součinnosti mnoha specialistů, například ebenistů, rytců, řezačů kamenů, zlatníků, sochařů nebo malířů.
Prvotním posláním tohoto typu nábytku bylo sloužit jako schrána pro uschování drahocenných předmětů a svým výrazně uměleckým charakterem nebyl kabinet nikdy obyčejným užitkovým nábytkovým kusem. Jeho kořeny lze sledovat již ve vyspělých kulturách starověku. Expozice je rozdělena na několik oblastí.
Španělsko a Severní Itálie
Kabinety z této oblasti se vyznačují řezbou a inkrustací kostí. Časná podoba evropského kabinetu se zrodila ve středověkém Španělsku na území ovládaném Maury, kde se stýkala západoevropská kultura vrcholné gotiky s islámským světem. Neméně významnou oblastí, kde se formovala podoba evropského kabinetu byla severní Itálie – Benátsko a Lombardie. Specifický dekor vznikal mozaikovým vkládáním do masivu či inkrustováním do masivu drobnými dílky slonoviny, tvrdých dřev a kovu ke kterým v 16. století přibyla želvovina a perleť. Předním centrem umělecko-řemeslné výroby se stal Milán. Na přelomu 16. a 17. století v Miláně pracovalo několik předních dílen specializovaných na výrobu kabinetů intarzovaným ebenem a slonovinou.
Antwerpy, Florencie a Jižní Německo
Kabinety z Antwerp se vyznačují malovanými miniaturami a dýhováním želvovinou. Jedním z významných center výroby kabinetů se stávaly dvorní dílny velkovévodů medicejských ve Florencii.
Chebská reliéfní intarzie
Pozoruhodným fenoménem při výrobě kabinetů 17. století se staly práce chebských řezbářů a truhlářů zdobené tzv. chebskou reliéfní intrazií. Tato ojedinělá technika kombinovala tradiční intarzii a reliéfní klíženou dřevořezbu. Počátky této techniky jsou spojeny s činností Adama Ecka, příslušníka rodu řezbářů původem z Norimberku. Eck od třicátých let 17. století provozoval v Chebu prosperující dílnu, kde realizoval prestižní zakázky. A práce v reliéfní intarzii se specializovaly další řezbářské rody.
V jednotlivých vitrínách si můžete prohlédnout velmi zajímavé kabinety: například numismatický kabinet zdobený drahými kameny, kabinet s marketerií v ebenu a slonovině, kabinet s domácím oltářem, kabinet s marketerií s alegoriemi řemesel značený raženou značkou města Ausburg a materiálu eben a slonovina s rytým dekorem. Hodiny s hudebním automatem ukrývají varhanní stroj, spinet s nátahem a měchy. Kabinety nejsou vystaveny nejen ve vitrínách, vidíte je také na několika obrazech na stěnách.
Projekce jednotlivých exponátů
V sousední místnosti se můžete v klidu posadit a prohlédnout si jednotlivé exempláře detailně v projekci na stěně, kde jsou otáčeny ze všech stran a postupně se otevírají dvířka a vysunují jednotlivé zásuvky, takže získáte představu o možnostech využití všech vnitřních prostor.
Můžeme si sami zkusit sestavit z dílků intarzii. Máme zde možnost si zblízka prohlédnout nástroje a nářadí. Představeny a popsány jsou také jednotlivé techniky jako je soustružení, mělká reliéfní řezba, inkrustace, intarzie, florentská mozaika, štuková dekorace či temperové zlacení.
Ceremoniální stůl z Florencie
V této místnosti zaujme ukázka chebské reliéfní intarzie, která se vytváří vrstevním a sesazováním dřevěných dýh a různých barev a textur. Používaly se tuzemské ovocné dřeviny jako je hrušeň, jabloň, švestka, topol, ořech a výjimečně exotické dřeviny.
Dalším nepřehlédnutelným exponátem je ceremoniální stůl z Florencie zdobený ebenem, slonovinou, mramorem, lapisem lazuli, jaspisem a achátem.
Výstava Kabinety – mistrovská díla uměleckého řemesla 16. a 17. století z českých sbírek potrvá do 17. března.
Více informací naleznete ZDE
Foto: Cysnews
Do třetího patra, kde je výstava instalována, můžete pohodlně dojet výtahem. Určitě se však vyplatí potom pro cestu dolů sestoupit po schodišti, pro jeho nádhernou výzdobu.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Založení Uměleckoprůmyslového musea v Praze v roce 1885 odpovídalo prudkému rozvoji české společnosti, a především rozvoji její průmyslové výroby gradující v poslední třetině 19. století. Po vzniku obdobných ústavů, především Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, dále např. v Brně, Opavě, Olomouci a Liberci (1873) se pražské muzeum stalo jedním z řady muzejních institucí tohoto druhu existujících v provinciích Rakousko-uherské monarchie. V Království českém to byla první instituce těsně, místně i metodicky spojená s Uměleckoprůmyslovou školou.
V letech 1897–1900 byla postavena novorenesanční muzejní budova podle návrhu architekta Josefa Schulze.Na obou stranách průčelí budovy se v prvním patře mezi okny nacházejí reliéfy řemesel a v druhém patře znaky měst, které se daným řemeslem proslavily.
Jsou tam tato řemesla: tkalcovství, košíkářství, vyšívání a krajkářství, zlatnictví a klenotnictví, platnéřství, zámečnictví, zvonařství, cínařství, brusičství, řezbářství, tisk, výroba a výzdoba knih, kamenictví, sklářství, hrnčířství, výroba porcelánu.
Nad řemesly jsou znaky měst: Rumburk, Zbraslav, Domažlice, Mladá Boleslav, Staré Město Pražské, Jindřichův Hradec, Hradec Králové, Horní Slavkov, Turnov, Kutná Hora, Plzeň, Nové Město Pražské, Hradčany, Vimperk, Beroun, Loket. Reliéfy řemesel a znaky měst jsou dílem sochařů Antonína Poppa a Bohuslava Schnircha.
Výzdoba schodiště patří k nejhonosnějším místům budovy. Na podestě prvního patra jsou dvě malovaná okna (vitráže),dvě ženské postavy jsou alegorií uměleckého průmyslu a umění. Na podestě druhého patra okna znázorňují alegorii obchodu a umění. Ve druhém patře je na bočních stěnách schodiště šest polí s nástěnnými malbami od akademického malíře Ferdinanda Herčíka, které znázorňují aktéry šesti uměleckých řemesel s jejich múzami a výrobky: 1. Zlatnictví se stříbrným nádobím a šperky; 2. Kresbu a grafická umění předvádí skupina umělců a umělkyň na rampě Pražského hradu, 3. Kovářství s platnéřstvím a mečířstvím reprezentuje rodina kováře mistrem, učedníkem a batoletem, na protější stěně to jsou: 4. Keramická pec obsluhovaná hrnčířem a na vypálení svého nádobí čekají keramička a keramik, 5. V sochařském ateliéru umělci předvádějí hotovou sochu ženy, 6. Skláři v huti s píšťalami vytvářejí skleněné nádoby. Schodiště má zábradlí ze sliveneckého a kararského mramoru. Je zakončené bronzovými lucernami, které daroval František Křižík.
Zdroj: Wikipedie
