V desítce nominovaných na Atleta roku jsou čtyři oštěpaři, čtyři běžkyně, koulař a tyčkařka

Kristiina Mäki

Kristiina Mäki prožila po návratu z mateřské pauzy životní sezónu. Na mistrovství Evropy družstev v rumunské Kluži pomohla českému týmu k postupu cennými body za druhé místo v běhu na 5000 metrů. Na patnáctistovce se jí podařilo kvalifikovat na olympijské hry v Tokiu, kde se postarala o nejpříjemnější překvapení české atletické výpravy. Pouhých sedm měsíců po porodu syna Kaapa se dokázala probít do olympijského finále v novém národním rekordu 4:01.23. Dosavadní rekordní zápis Ivany Walterové z roku 1986 vylepšila o 61 setin. Nakonec si z Tokia odvezla třinácté místo. Na pozitivní vlně se vezla i po návratu z Japonska. Při Diamantové lize v Bruselu si zaběhla časem 4:23.38 osobní rekord na 1 míli a následně v Záhřebu posunula hodnotu vlastního národního historického maxima na trati 2000 metrů na 5:36.06.

Barbora Malíková

Čtvrtkařce Barboře Malíkové se letos vskutku dařilo. Na mistrovství České republiky ve Zlíně získala v pouhých devatenácti letech již svůj třetí titul na trati 400 metrů, který navíc ozdobila novým osobním rekordem 51.23. Právě díky tomuto výkonu se kvalifikovala na olympijské hry v Tokiu. Ještě předtím ji však čekal mládežnický vrchol, kterým bylo mistrovství Evropy do 23 let v estonském Tallinnu, kde ve finále předvedla parádní souboj se svou reprezentační kolegyní Ladou Vondrovou. Nakonec z toho byla stříbrná medaile za vyrovnaný osobák 51.23. Následně pak byla finišmankou zlaté štafety na 4×400 metrů. Její olympijská premiéra skončila v rozběhu a v celkovém hodnocení obsadila 34. místo.

Diana Mezuliáníková

Běžecké disciplíny jsou u nás na vzestupu a dalším zářným příkladem je Diana Mezuliáníková. Na HME v Toruni skončila její cesta ještě v rozběhu, ale pod otevřeným nebem měla parádní sezónu. Na mistrovství Evropy družstev v Kluži byla jedním ze základních kamenů úspěšného postupu, když byla třetí na patnáctce a čtvrtá v běhu na 800 metrů. Úspěšně nás pak reprezentovala i na olympijských hrách v Tokiu, kde si hned dvakrát zaběhla nový osobní rekord, který posunula až na 4:03.70 a dokázala postoupit do semifinále a skončila sedmnáctá. Životní formu si udržela i po hrách. Na mítinku v rakouském Andorfu útočila v závodě na 1000 metrů na národní historické maximum někdejší půlkařské mistryně světa Ludmily Formanové, za kterým zaostala časem 2:35.84 jen o 78 setin.

Nikola Ogrodníková

Oštěpařka Nikola Ogrodníková zaznamenala svůj nejdelší hod sezóny hned v jejím úvodu na Zlaté tretře v Ostravě, kde skončila druhá za 65.13. Tímto výkonem také figuruje na šesté příčce letošních světových tabulek. Na mistrovství Evropy družstev v Kluži připsala na konto českého týmu plný bodový zisk, když v tomto závodě nenašla přemožitelku. S velkými nadějemi pak odlétala na olympijské hry v Tokiu, kde patřila mezi favoritky na finálový postup. Ten se bohužel nekonal, když nakonec skončila šestnáctá. Skvělého výsledku dosáhla v curyšském finále Diamantové ligy, kde si vyházela třetí místo.

Tomáš Staněk

Koulaře Tomáše Staňka už můžeme považovat za halového specialistu. Z halového mistrovství Evropy v polské Toruni přivezl již čtvrtý cenný kov z mezinárodního vrcholu pod střechou v řadě. Poprvé se však jednalo o medaili nejcennější. V evropském finále si poradil se silnou konkurencí v čele s domácími hvězdami a díky výkonu 21.62 se stal halovým mistrem Evropy. Vysoký standard si ovšem i přes zdravotní potíže držel i v průběhu letní sezóny. Na mistrovství Evropy družstev v Kluži výrazně pomohl vítězstvím ve své disciplíně českému týmu k postupu zpět mezi elitu. Ve Zlíně získal svůj pátý titul domácího šampiona a nechyběl ani na olympijských hrách v Tokiu. Při své druhé účasti pod pěti kruhy skončil před branami finále na sedmnáctém místě.

Barbora Špotáková

Oštěpařka Barbora Špotáková ukázala i ve svých 40 letech, že rozhodně nepatří do starého železa a stále dokáže konkurovat těm nejlepším. Na mistrovství České republiky ve Zlína si vyházela úctyhodné čtrnácté zlato. Dokázala opanovat také mítink Diamantové ligy v Monaku. Svůj jedenadvacátý triumf na mítinku nejprestižnějšího atletického seriálu si zajistila sezónním maximem 63.08. V Tokiu pak chtěla usilovat o svůj čtvrtý olympijský cenný kov v řadě. Hod 60.52 bohužel na finálový postup nestačil a Barbora obsadila čtrnácté místo. Ve finále Diamantové ligy v Curychu pak skončila čtvrtá.

Amálie Švábíková

Tyčkařka Amálie Švábíková už poněkolikáté ukázala, že se umí skvěle připravit směrem k vrcholu sezóny. Na mistrovství Evropy družstev v Kluži podpořila český tým pátým místem. Na evropský šampionát do 23 let pak odjížděla jako obhájkyně stříbrné medaile z před dvou let. V Tallinnu byla ještě úspěšnější, když se jako jediná úspěšně přenesla přes 450 centimetrů a stala se mistryní Evropy v této kategorii. Navázala tak na svůj zlatý úspěch z mistrovství světa juniorů v Tampere 2018.

Jakub Vadlejch

Největší olympijskou radost nám přinesl v Tokiu oštěp mužů a lví podíl na tom měl Jakub Vadlejch. Kvůli zdravotním problémům svými starty před hrami šetřil, ale směrem k olympijskému svátku se připravil parádně. Právě v olympijském finále zaznamenal svůj nejdelší hod sezóny 86.67, což znamenalo zisk stříbrné medaile. Nestačil pouze na indického vítěze Neeraje Chopru. Jakubovi se dařilo i v rámci Diamantové ligy. V Lausanne byl druhý za 85.73 a v curyšské finále si vyházel díky výkonu 85.22 třetí místo. Na mistrovství ČR ve Zlíně bral svůj pátý titul. Celkem čtyřikrát přehodil v sezóně 85 metrů.

Vítězslav Veselý

Čeští příznivci prožili na olympijských hrách v Tokiu dvojnásobnou medailovou radost. Kromě Jakuba Vadlejcha totiž vystoupal na stupně vítězů také osmatřicetiletý Vítězslav Veselý. Muž, který je sám sobě trenérem, prokázal své bohaté zkušenosti, a to nejlepší si nechal na olympijské finále. V něm předvedl svůj nejdelší oštěpařský pokus za posledních šest let, když se jeho náčiní zapíchlo na 85.44 a získal tak svůj druhý olympijský bronz. Narozdíl od toho londýnského si ho ovšem konečně mohl vychutnat přímo na stadionu. Patřil také mezi největší opory českého týmu na mistrovství Evropy družstev v Kluži, kde byl druhý. Na mítinku Diamantové ligy v Lausanne byl pátý a následně obsadil ještě šesté místo v Paříži. Postup do curyšského finále mu pak unikl jen těsně.

Lada Vondrová

Přesto, že je čtvrtkařce Ladě Vondrové pouhých dvaadvacet let, zkušeností už má na rozdávání. Na halovém mistrovství Evropy v Toruni jí unikl smolně postup do semifinále jen o setinky. Vše si ale vynahradila v průběhu letní sezóny. Na mistrovství Evropy družstev v Kluži podlehla pouze hvězdné Nizozemce Femke Bolové a byla druhá. Na evropský šampionát do 23 let pak přijela obhajovat stříbro. Před dvěma lety v Gävle přišla o zlato až na cílové šachovnici, ale tentokrát si už zlato vzít nenechala. Ovšem i v Tallinnu to bylo velké drama až do samotného konce. Tentokrát jí byla největší soupeřkou Barbora Malíková a obě závodnice proměnily finálový závod v českou exhibici. Ta měla šťastný konec pro Ladu, která zvítězila v novém osobním rekordu 51.19. Druhé zlato pak přidala se štafetou na 4×400 metrů. Spokojena mohla být také se svým vystoupením na olympijských hrách v Tokiu, kde dokázala postoupit do semifinále v dalším vylepšení osobáku 51.14. Celkově pak byla třiadvacátá.