Cílem naší cesty byl zámek Zelená Hora, který tvoří dominantu nad městem Nepomuk. Z náměstí Augustina Němejce jsme se vydali po modré turistické značce po naučné stezce pod Zelenou Horou. Cestou jsme minuli Zelenohorskou poštu . Zde se v hospodářských budovách bývalé barokní poštovní dostavníkové stanice se nyní nachází Muzeum veteránů.
Naučná stezka Pod Zelenou Horou
Pokračovali jsme dále a na pravé straně cesty nás zaujala socha světce z roku 1748 a jejím autorem je údajně majitel usedlosti Vyskočilka Václav Pop. Poblíž sochy je studánka sv. Jana Nepomuckého. Došli jsme k restauraci Na Vyskočilce, naproti níž se nachází malý rybníček s posezením, kde cedule upozorňuje kolem jdoucí, že se jedná o soukromý pozemek. Přestože jsme sem dorazili za poměrně husté sněhové přeháňky, všimli jsme si na loučce v trávě vedle cesty pamětního kamene pro český národ s letopočtem 1805.
Rozcestí u Restaurace Na Vyskočilce
Na rozcestí u Restaurace Na Vyskočilce jsme se zastavili u barokního sousoší Piety z 18. století. Poté jsme se vydali po asfaltové cestě vedoucí od sousoší Piety a s úžasem jsme hleděli na salutující figuru majora Halušky. Několik metrů za ní jsme viděli plechová vrata připomínající vstup do vojenského objektu. Na zámku Zelená Hora se roce 1992 natáčel film Černí baroni na motivy stejnojmenné knihy Miloslava Švandrlíka. Tento film představuje tzv. „pétepáky“ – příslušníky Pomocného technického praporu tvořeného lidmi označovanými jako třídní nepřátelé komunismu v Československu padesátých let 20. století. Mezi ně se patřili intelektuálové, lidé „buržoazního původu“, sedláci, věřící – režimu nepřátelské „reakcionářské“ živly. Jejich veliteli byli nevzdělaní zato politicky aktivní důstojníci.
Zámek Zelená Hora
Vstup do zámku Zelená hora však byl uzavřen a neměli jsme možnost se na místa, kde probíhalo natáčení podívat. Vrátili jsme se na rozcestí a pokračovali po modré turistické značce. Cestou jsme sledovali informace na tabulích jednotlivých zastavení naučné stezky.
Jedno zastavení bylo věnováno také obci Klášter, která vznikla na rozvalinách bývalého cisterciáckého kláštera z 12. století. Naučná stezka nás do této obce dovedla. Část cesty vedla podél řeky Úslavy. Došli jsme k silničnímu mostu u rozlehlého Klášterského rybníka. My jsme však do obce Klášter nepokračovali. Vrátili jsme se na modrou turistickou značku . Našim cílem bylo přiblížit se k zámku a lesní pěšinka stoupající do stráně nás dovedla pod zámek, takže jsme přes hradbu zahlédli kostel Nanebevzetí Panny Marie. Raně barokní zámek nechali postavit na místě původního hradu Šternberkové v letech 1669-71. Postupem let se majitelé střídali. V letech 1945-1990 prostory využívaly oddíly pomocného technického praporu. Obcházeli jsme kolem hradby a zaujal nás železný kříž v její blízkosti. Poblíž můžeme vidět betonové sloupky jako pozůstatek někdejšího plotu a zrezivělé tabule upozorňující na vojenský prostor.
Dvůr Šternberk
Klesali jsme dolů na cestu a zastavili jsme se u zchátralých budov Dvora Šternberk. Obezřetně jsme objekt obešli, a když jsme nahlédli přes vstupní bránu, následovalo překvapení, když jsme před sebou uviděli Kefalínův Ráj vepřů z filmu Černí baroni. Dvůr Šternberk byl založen v 16. století pod hradním vrchem. Zahrnuje pivovar s poplužním dvorem, konírny a sýpku z roku 1669. Sýpka a bašta jsou částečně vidět z přístupové cesty do zámku, objekty jsou zcela nepřístupné. (Dvůr byl vystavěn za vlády Václava Vojtěcha ze Šternberka, po něm obdržel také své jméno. V minulosti zde byly například stáje, věhlasný pivovar či byty pro služebnictvo.) Sestoupali jsme na asfaltovou cestu u čistírny odpadních vod a tato cesta nás dovedla zpět na rozcestí u Restaurace Na Vyskočilce.
Náměstí Augustina Němejce v Nepomuku
Vrátili jsme se stejnou cestou do Nepomuku. Protože bylo odpoledne a na naší cestě nám docela vyhládlo, zastavili jsme se u výdejního okénka hotelu U zeleného stromu . Jídlo, které jsme si odnesli, v zafoliovaných krabičkách, bylo velmi chutné.
Z terasy hotelu je krásný výhled na náměstí Augustina Němejce. Tento zdejší rodák byl synem nepomuckého řezníka a právovárečného měšťana Josefa Němejce. Vyučil se hodinářem, v letech 1883-1884 již však studoval malířství u prof. Františka Sequense na Akademii výtvarných umění v Praze, jeho studium pokračovalo na akademii v Mnichově. Po svých studiích působil jako malíř a pedagog v Plzni. Obrazy Augustina Němejce představovaly hlavně život prostých lidí na Plzeňsku. Za obraz Beznadějná láska získal na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze 1891 roční stipendium v Paříži. Jeho dílo je možné vidět ve stálé expozici v Městské galerii v Nepomuku. V době naší návštěvy však byla muzea a galerie v důsledku opatření v souvislosti Covid19 uzavřeny, ale mohli jsme si prohlédnout sochy před budovou i výstavku malovaných oblázků.
Piaristická kolej, která je dominantou náměstí, byla založena v roce 1707. V letech 1862 – 1868 vznikla podle návrhu J. Straky na místech původních domů nová budova koleje. V roce 1865 začal ústav fungovat jako poslední piaristická fundace v Čechách. Kolej definitivně zanikla v roce 1950. Do roku 1995 zde sídlila základní škola. V současné době slouží budova jako depozitář Západočeského muzea v Plzni a částečně i pro potřeby městského muzea.
Městský úřad sídlí v domě pojmenovaném po Janotu Rommerovi, zelenohorském hejtmanovi, který dům vlastnil ve 20. letech 17. století. Od roku 1911 je dům majetkem města.
Dominantou spodní části náměstí je Kostel postavený podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Podle legendy stával na jeho místě rodný dům sv. Jana Nepomuckého. Každý rok se zde konají bohoslužby, které jsou cílem mnoha poutníků.
Nepomuk
Je město v Plzeňském kraji známé jako rodiště svatého Jana Nepomuckého.
Nejstarší písemná zmínka o Nepomuku souvisí se založením nedalekého cisterciáckého kláštera v roce 1144. Již dříve existující osada Nepomuk, původně zvaná Pomuk, se postupně stala trhovou vsí a centrem správy, řemesel a obchodu pro rozlehlou klášterní doménu. Ve 13. století bylo uděleno Nepomuku hrdelní právo. Tradice klade do míst dnešního města dvě starší osady – Přesanice a Pomuk. Vlastní konstituování Nepomuka, jakožto osídlení městského typu, souvisí pravděpodobně se vznikem stříbrných dolů a rýžováním zlata, jehož pozůstatky jsou ve zdejší krajině dodnes patrné. V okolí hlavního náměstí se nachází síť středověkých štol a podzemních chodeb.
K velkému rozvoji města došlo v 17. až 19. století v souvislosti se svatojánskými poutěmi. Jan Nepomucký se narodil v Nepomuku kolem roku 1340. Stal se veřejným notářem a generálním vikářem pražské arcidiecéze a jako jeden z nejvyšších hodnostářů se ocitl v centru tehdejších sporů mezi církví a králem. V roce 1393 byl po mučení svržen z Karlova mostu do Vltavy. V převážně nekatolických Čechách 15. a 16. století existoval kult Jana Nepomuckého jen v okruhu kněžstva svatovítské katedrály. Masově se začíná šířit až v 17. století a teprve v roce 1729 jej papež Benedikt XIII. oficiálně kanonizoval. Se stovkami svatojánských soch a kostelů se setkáváme nejen v Česku, ale i za hranicemi. Jako patron vod ochraňuje mnoho mostů. Svatý Jan Nepomucký se stal nejvýznamnějším barokním světcem.
Pamětihodnosti
Nepomuk se může pochlubit řadou historických památek. Patří mezi ně poutní kostel svatého Jana Nepomuckého, budova arciděkanství s malým Svatojánským muzeem a stará Zelenohorská pošta, postavené podle plánů slavného barokního stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera, gotická bazilika svatého Jakuba, secesní spořitelna, množství drobných kapliček a soch ale i řada dalších dochovaných budov.
Kostel svatého Jana Nepomuckého
V jihozápadní části náměstí stojí poutní chrám svatého Jana Nepomuckého. Podle legendy stával na jeho místě světcův rodný dům. V 17. století zde páni ze Šternberka nechali vystavět kostel svatého. Jana Křtitele, který byl v roce 1734 nahrazen barokním chrámem slavného stavitele K. I. Dientzenhofera. Socha svatého Jana na oltáři pochází z roku 1848, varhany z roku 1912. Dodnes se zde konají poutě k výročí narození a umučení svatého Jana.
Svatojánské muzeum
Muzeum v budově arciděkanství založil roku 1930 arciděkan Jan Strnad, oficiální název zněl „Církevní museum svatojánských a jiných církevních památek“. Roku 1950 však bylo muzeum zrušeno. Teprve v devadesátých letech 20. století se podařilo navázat na kulturní odkaz P. Strnada. V přízemních prostorách arciděkanství byla instalována nová expozice svatojánských památek a 21. 3. 2015 bylo Svatojánské muzeum slavnostně otevřeno. Pyšní se mj. svatojánskou knihovnou a badatelnou.
Městské muzeum a galerie
Expozice muzea vás seznámí s odkazem svatého Jana Nepomuckého, tvorbou malíře Augustina Němejce, místního rodáka, s prostředím života měšťanských a lidových vrstev a uvidíte i řadu dalších zajímavých exponátů.
Kostel sv. Jakuba
Původní románský kostel na Přesanickém náměstí, založený mnichy cisterciáckého kláštera ve 12. století, byl na konci 13. století přestavěn v gotickém slohu do podoby trojlodní baziliky. Zvláštností je barokní věž, postavená nezvykle v ose presbyteria koncem 18. století Vedle kostela stojí budova arciděkanství s mansardovou střechou, přestavěná po požáru roku 1746 podle plánů K. I. Dienzenhofera. V kostele byl pokřtěn sv. Jan Nepomucký.
Zelenohorská pošta
Cestou z náměstí A. Němejce k Zelené hoře se na samém okraji historického jádra města rozkládá mohutná budova staré Zelenohorské pošty. Budova byla postavena na místě starší usedlosti roku 1672 zelenohorským hejtmanem D. F. Táborským z Hirschfeldu jako rodové sídlo. Do roku 1843 zde byla dědičná pošta. V rekonstruovaných poštovních stájích se dnes nachází muzeum historických motocyklů.
Zámek Zelená Hora
Na místě hradu původně stával pouze opevněný kostel postavený nejspíše v sedmdesátých či osmdesátých letech třináctého století. Hrad, který se stal předchůdcem zámku, nechal postavit až po husitských válkách Hynek Krušina ze Švamberka. Dne 28. listopadu 1465 se zde konalo setkání českých pánů, kteří byli v opozici k českému králi Jiřímu z Poděbrad, a zformovali zde tzv. zelenohorskou jednotu. Dnešní zámek stojí na místě hradu, který byl v letech 1669–1696 přestavěn rodem Šternberků na barokní zámek, v jehož areálu býval poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Od roku 1726 byl ve vlastnictví Martinicům a pak od roku 1784 Colloredo-Mansfeldů. V letech 1852 až 1931 byl zámek ve vlastnictví rodu Aueršperků, poté jej zakoupili manželé Plavcovi a roku 1938 se stal majitelem Karel Blažek. Protože nezaplatil státu převodní poplatky, připadl zámek do majetku státu. Do roku 1947 byly pro veřejnost otevřeny zámecké sbírky. Po roce 1948 sloužil armádě a byl sídlem pomocného technického praporu. V roce 1990 areál opustila československá armáda a v roce 1992 zámek převzala obec Klášter, která ho postupně rekonstruuje.
Zajímavosti
- Madoně Šternberské z bývalého poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie byla zasvěcena 36. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena jezuity v letech 1674–1690. Originál sochy ze Zelené Hory je dnes ve Vídni ve františkánském kostele svatého Jeronýma nedaleko Dómu svatého Štěpána.
- V roce 1817 byl na zámku údajně nalezen Rukopis zelenohorský. To však nebylo veřejně známo až do roku 1859, do té doby se proto podle obsahu rukopis nazýval Libušin soud.
- Na zámku se odehrává děj proslulého a úspěšně zfilmovaného románu Miloslava Švandrlíka Černí baroni
Zdroj: Wikipedie
Foto: JB Cysnews
