Na repertoáru Národního divadla zůstane dalších 60 inscenací. Bohatá nabídka zahrnuje nejen české klasiky, ale i špičková díla světového repertoáru.
Opera Národního divadla a Státní opera zahájí sezonu 2025/2026 Mozartovou operou Idomeneo v režii Calixta Bieita ve Státní opeře. Nabídne publiku zajímavé tituly, jako je Ostrčilova Legenda z Erinu v režii Jiřího Heřmana v Národním divadle, Dido a Aeneas v režii Alice Nellis ve Stavovském divadle nebo Dialogy karmelitek v režii Barbory Horákové Joly ve Státní opeře. Dětské publikum potěší opera Václava Trojana Kolotoč v režii Magdaleny Švecové.
U příležitosti 150. výročí otevření festivalového divadla v Bayreuthu zahájíme Zlatem Rýna v Národním divadle Wagnerův cyklus Prsten Nibelungův. Dirigovat bude Robert Jindra, režírovat Sláva Daubnerová. Kromě toho uvedeme Wagnerova Parsifala ve Státní opeře, režie se ujme Andreas Homoki.
Činohra Národního divadla se bude muset na dva roky obejít bez Nové scény, kde zahájíme generální rekonstrukci. Soubor se pod vedením režijního dua SKUTR zaměří na silné příběhy a proměny lidského společenství. Repertoár rozšíří Ovidiovy Proměny, Ibsenova Heda Gablerová, adaptace románu Mary W. Shelley Frankenstein, adaptace filmové novely Josefa Škvoreckého Farářův konec nebo Dürrenmattův Meteor. Specialitou bude dystopická inscenace Nečekané VÍTĚZSTVÍ POLSKO-ČESKÉ UNIE ve III. světové válce, koprodukce s krakovským divadlem J. Słowackého.
Balet Národního divadla přinese několik premiér: balet Liliom Johna Neumeiera, komponovaný večer Avant-Garde: Cutting Edge choreografů Roberta Bondary, Marca Goeckeho a Jiřího Kyliána a Balanchinův večer s názvem Who Cares? Věříme, že všechny potěší záměr přidat další uvedení oblíbeného baletu Louskáček – Vánoční příběh. Titul budeme hrát jak v Národním divadle, tak ve Státní opeře.
Laterna magika bude po dobu rekonstrukce Nové scény uvádět své inscenace ve Stavovském divadle a v La Fabrice. Tam Radim Vizváry představí komorní příběh o radostech a starostech seniorů V parku. Multimediální projekt Baron Prášil Miřenky Čechové a Petra Boháče, který propojuje film, loutky a živou hudbu, uvedeme ve Stavovském divadle.
Balet Národního divadla – Sezona 2025/2026
„Naší uměleckou vizí je i nadále poskytovat divákům pestrý repertoár, který propojuje tradici s moderními trendy. Věříme, že rozmanitost našeho programu, který zahrnuje jak klasiku, tak i progresivní současná díla, přináší tanečníkům i publiku nezapomenutelné zážitky,“ říká umělecký ředitel Baletu ND Filip Barankiewicz k nové sezoně.
Balet Národního divadla v sezoně 2025/2026 uvede několik pozoruhodných premiér, včetně nových děl od renomovaných choreografů. Jako první se představí balet Liliom v choreografii Johna Neumeiera, který bude uveden 23. a 24. října 2025 ve Státní opeře. Tento emotivní příběh lásky, inspirovaný hrou Ference Molnára a hudbou Michela Legranda, představí unikátní kombinaci klasické a jazzové hudby.
Dne 12. března 2026 se uskuteční premiéra komponovaného večera Avant-Garde: Cutting Edge, který spojí dvě světové premiéry Roberta Bondary a Marca Goeckeho s mistrovským dílem Jiřího Kyliána 27’52”. Tento večer představí díla tří významných choreografů a nabídne fascinující taneční výrazy.
Vrcholem sezony bude večer věnovaný legendárnímu tvůrci Georgi Balanchinovi, s názvem Who Cares?, který bude v premiérách uveden 18. a 19. června 2026. Tato inscenace zahrne dvě jeho klíčové choreografie – Brahms-Schoenberg Quartet a Who Cares?, které reprezentují nadčasovou krásu a fenomén neoklasického baletu.
Repertoár Baletu Národního divadla i v sezoně 2025/2026 nabídne oblíbené klasické tituly, jako Labutí jezero, Coppélia, stejně jako velké příběhy: L’Histoire de Manon Kennetha Macmillana, Romea a Julii Johna Cranka, originální Šeherezádu Maura Bigonzettiho. Diváci všech věkových kategorií se mohou těšit na pohádkový balet Slunečník, Měsíčník a Větrník – Příběh tří princezen Viktora Konvalinky.
V Národním divadle zachováváme tradici uvádění divácky oblíbeného Čajkovského baletu Louskáček – Vánoční příběh v choreografii Youriho Vàmose. Titul navíc nabídneme v přidaných představeních i ve Státní opeře, půjde o totožnou choreografii i režii, lišit se bude pouze novou původní výpravou, kterou vytvoří Martin Černý a Barbora Maleninská. Těšíme se na oba Louskáčky, srovnávat budeme jejich odlišnou vizualitu v rámci stejného choreografického rukopisu a vánočního kouzla, které spolehlivě již dvacet sezon svým divákům přináší.
Repertoár Baletu pro sezonu 2025/2026 tvoří:
- Liliom (chor. John Neumeier)
- Avant-Garde: Cutting Edge (chor. Robert Bondara, Jiří Kylián, Marco Goecke)
- Who Cares? (chor. George Balanchine)
- Louskáček – Vánoční příběh (chor. Youri Vàmos)
- Beyond Vibrations (chor. Krzysztof Pastor, Hans van Manen, Marco Goecke)
- Sarkasmy (chor. Andrej Kajdanovskij, Hans van Manen, Eyal Dadon)
- Labutí jezero (chor. John Cranko)
- Coppélia (chor. Ronald Hynd)
- L’Histoire de Manon (chor. Kenneth MacMillan)
- Romeo a Julie (chor. John Cranko)
- Šeherezáda (chor. Mauro Bigonzetti)
- Slunečník, Měsíčník a Větrník – Příběh tří princezen (chor. Viktor Konvalinka)
Činohra Národního divadla – Sezona 2025/2026
Dramaturgický plán Činohry Národního divadla pro 143. sezonu je specifický už tím, že se poprvé bude muset obejít bez Nové scény, jejíž rekonstrukce bude v létě zahájena. Tento fakt přináší i výrazně větší tlak na kapacitu zbylých domů a potřebu hledat náhradní prostory. Většinu inscenací Nové scény proto do června 2025 čeká derniéra, reprízy inscenací Wernisch a Privatizace se v omezeném počtu přesunou do kulturního prostoru La Fabrika. Umělecké vedení ovšem chystá i jeden neotřelý projekt, který se uskuteční v suterénu Národního divadla.
Zatímco pro první sezonu pod vedením uměleckého dua SKUTR byly typické vztahové hry a příběhy, v nichž do popředí často vystupovalo téma vášní, ať už v osobní, či sociální rovině, v sezoně druhé došlo k posunu k aktuálnějším tématům, reflexi pohybů v současné společnosti, mimo jiné motivované také pocitem války probíhající téměř na dosah. Třetí sezona vycházela z předpokladu, že válečný konflikt, který zachvátil Evropu, časem skončí a překlopí se do otázek, co dělat, za jakou cenu žít dál, jak řešit téma viny a odpuštění. Právě proto nesla podtitul „Hledání naděje v rozvrácené zemi“ a skutečně – vize rozvrácené a znovu konsolidované krajiny se objevuje ve všech titulech právě probíhající sezony.
Šestice titulů budoucí sezony se svým způsobem vrací zase na začátek, mnohem více se totiž vztahuje k člověku jako takovému, často i jednotlivým individuálním osudům. „Všemi našimi projekty se vine jakýsi motiv proměny – proměny osobnosti a proměny lidského společenství. V rámci nadcházející sezony chceme mimo jiné reflektovat a zkoumat, jak jsme se na pozadí neklidné doby, s válkou v sousedství či pár let po pandemii změnili – o čem přemýšlíme, s čím se vyrovnáváme, čím se trápíme. Zda jsme ochotni se proměnit, zda je to za všech okolností správné. Budeme si klást i nepříjemné otázky, jestli není někdy lepší trvat na dosavadních hodnotách a kdy je zase dobré udělat opak,“ přibližují umělečtí ředitelé Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský.
Imaginativní horor Frankenstein, nejznámější román Mary W. Shelley z roku 1818, na jeviště Stavovského divadla přivede Petra Tejnorová. Ačkoliv jde o literární klasiku, většina lidí má román spojen s obrazem hrozivého monstra, stvořeného šíleným profesorem Frankensteinem. Přitom jde o román plný nádherných obrazů přírody, zabývající se nadčasovými filozofickými výzvami – odpovědností vědy a vědců samotných či konfliktem zklamaných očekávání a radikální upřímnosti. Na pozadí románu navíc pulzuje i tehdejší klimatická krize způsobená masivním výbuchem indonéské sopky Tambory.
Svár rozumu a víry, tedy boj mezi touhou „všechno pochopit“ a „potřebou věřit“, přináší také filmová novela Josefa Škvoreckého a Evalda Schorma Farářův konec, kterou pro Národní divadlo adaptuje Jan Mikulášek. Jde o tragikomické podobenství odehrávající se v neurčité době a na neurčitém místě, nicméně s velmi určitým vyzněním. Dotýká se totiž dalších otázek, které dnes intenzivně řešíme – nepochopení mezi městem a venkovem, agresivní atomizace sociálních bublin, schopnosti přiznat si, že nejsme neomylní, že jsme na leccos v průběhu života změnili názor, že jsme se v mnohém zmýlili.
Třetí inscenace, Ovidiovy Proměny, nese výše zmiňované motivy už v samotném názvu. Tento všudypřítomný princip bytí provází člověka od počátku věků, v Ovidiově veršovaném eposu se nám navíc vyjevují skrze poetická, a přesto velmi konkrétní a srozumitelná podobenství proměny fyzické i metafyzické, ale i intimní a celospolečenské. Apelují na naše vnímání evropských tradic, ale i obecných způsobů hledání pravdy, vyvíjejících se v průběhu času či zákoutí vlastní duše. Pro tvůrčí duo SKUTR, které se ujme inscenování Proměn, je tento antický text také ideální nástroj k obnažení aktuálních významových kontextů archetypálních příběhů.
S hlavní hrdinkou dramatu Henrika Ibsena Heda Gablerová není zprvu těžké se ztotožnit, téměř všichni jsme někdy zažili pocit, že se nám představy o budoucím ideálním životě zničehonic rozpadají pod rukama. Co když v nás ale přízraky minulosti probudí temnotu, zlost a tvrdost? Ikonická hra vzbudila silné emoce již v době svého vydání v roce 1890 – a my věříme, že podobně bude na diváky účinkovat i v současné režii Viktora Bodó, divadelní osobnosti celoevropského významu.
Autorský text Marie Wojtyszko a Jakuba Krofty, Nečekané VÍTĚZSTVÍ POLSKO-ČESKÉ UNIE ve III. světové válce, tedy koprodukční projekt Činohry ND a Národního divadla J. Słowackého v Krakově, se dystopicky zamýšlí, co by se stalo, kdyby Rusko obsadilo Ukrajinu a pobaltské státy, Maďaři a Slováci vystoupili z EU a dobrovolně se k Ruské federaci připojili. Jak by Češi a Poláci strážili evropské hodnoty, kdyby na podobný boj zůstali úplně osamoceni? Lze posílit historické vazby Polska a Čech a dokázat, že ve skutečnosti šlo vždy o jeden národ? Politici ani vojáci takový narativ vytvořit nedokáží, natož ho s úspěchem prodat. Důkazu existence Polsko-České unie se proto musí ujmout osobnosti ze světa kultury…
Svět umění a kultury zobrazuje i text Friedricha Dürrenmatta Meteor, tentokrát ovšem velmi ironicky, jako poněkud nabubřelou a do sebe zahleděnou bublinu. Když totiž slavný spisovatel a uctívaný nobelista vstane z mrtvých a nečekaně zazvoní u dveří svého starého ateliéru, začne být na obtíž nejen svému okolí, ale především sám sobě. Umírá a probouzí se opakovaně, jenže svět kolem něj se s každým dalším probuzením nenápadně proměňuje. S touto velmi přesvědčivou analýzou pomíjivosti slávy i marného lidské pachtění tváří v tvář věčnosti se do Činohry Národního divadla vrátí Michal Vajdička.
Činohra samozřejmě dále rozvíjí i své zahraniční aktivity, kromě organizace festivalu Pražské křižovatky, který přiváží pro české publikum špičky evropského i světového divadla, upevňuje také své místo v mezinárodní divadelní síti, například coby jeden z devatenácti členů platformy Prospero NEW, kde se ocitá ve společnosti divadelních domů, jako jsou berlínská Schaubühne a belgický NT Gent, festivalů Wiener Festwochen, Sibiu a Festival d‘Avignon a mnoha dalších. Cílem této iniciati-
vy je podpořit umělce, kteří jsou již uznávaní ve své zemi, a pomoci jim dosáhnout širší evropské viditelnosti. Pro Českou republiku jde o jedinečnou příležitost podpořit domácí činoherní režiséry a režisérky na jejich cestě do Evropy a představit je nejen prestižním evropským divadlům a festavalům, ale hlavně evropským divákům. Motivací pro tyto aktivity je důvěra v sílu evropské integrace, a přestože se v dnešní době objevují různé tendence tuto myšlenku oslabit, v Činohře ND je dlouhodobě podporovaná. Nejde jen o prestiž spolupracovat se zahraničními partnery, ale o hluboké přesvědčení, že divadlo má moc spojovat a podněcovat diskuzi o společné evropské budoucnosti.
Právě s vědomím těchto hodnot je umělecké vedení Činohry ND znepokojeno politickou situací ve střední a východní Evropě, a tak se snaží podporovat kolegy, kteří jsou vystaveni perzekucím nebo hybridním hrozbám. V březnu se proto můžete těšit na dvě speciální představení uvedená na Nové scéně v rámci dramaturgické linie Setkání národních divadel. Spolu s Činohrou Slovenského národního divadla, s níž Činohra Národního divadla udržuje přátelský vztah dlouhodobě, se představí Lotyšské národní divadlo. Oba soubory reprezentují státy, které jsou momentálně pod ruským tlakem,a obě inscenace, které v Praze přivítáme, na současné hrozby po svém reagují. Program setkání se bude odehrávat na Nové scéně, lotyšskou inscenaci The Soft Power uvedeme 12. března 2025 ve 20.00 a slovenského Psa na cestě 15. března 2025 ve 20.00
Laterna magika – Sezona 2025/2026
- sezona Národního divadla přináší Laterně magice významnou změnu, která otevírá dveře k novým příležitostem a dobrodružstvím. Vzhledem k plánované rekonstrukci Nové scény se na čas přesuneme do nových prostor – Stavovského divadla, divadla La Fabrika a dalších externích sálů. Tato změna nás inspiruje a zároveň motivuje, abychom připravili program plný překvapení a mimořádných uměleckých zážitků.
Pro sezonu 2025/26 připravujeme dvě premiéry. První z nich, V parku, bude autorskou inscenací v režii uměleckého šéfa Laterny magiky Radima Vizváryho, který k ní říká: „Komorní příběh propojíme s poetikou filmu, abychom s laskavým humorem nahlédli na život seniorů – jejich radosti, strasti a nečekané momenty. Velmi si vážím toho, že se v hlavních rolích představí legendy Laterny magiky Zuzana Hrzalová a Josef Kotěšovský.“ Inscenace plná poezie, humoru a něhy bude mít premiéru v listopadu 2025.
Druhá premiéra, věnovaná legendární literární postavě Barona Prášila, bude dílem Miřenky Čechové a Petra Boháče. Tento výpravný multimediální projekt na jevišti Stavovského divadla propojí filmové projekce, hyperrealistické loutky a živou hudbu, aby oživil fantaskní příběhy, které osloví především rodinné publikum. Baron Prášil se divákům poprvé představí 9. a 10. dubna 2026.
Zároveň pokračujeme v uvádění oblíbených inscenací, jako jsou Poe, Valérie a týden divů, Zázrak (s)tvoření, In Our Hands, Pluto a BatoLaterna. Nově se chceme ještě více přiblížit vám, našim divákům, prostřednictvím rozšířené zájezdové činnosti, a přivézt tak Laternu magiku i tam, kde ji dosud nebylo možné vidět.
Věříme, že i navzdory nové adrese a změně prostředí zůstane Laterna magika jedinečným spojením inovace, poetiky a nevšedních uměleckých vizí. Doprovoďte nás na cestě, která je nejen výzvou, ale i příležitostí pro další tvůrčí rozvoj.
Opera Národního divadla a Státní opera – Sezona 2025/2026
„Příští sezona nabízí velkou rozmanitost: raně barokní operu, znovuobjevení neznámé české opery, operu pro děti na hlavní scéně, novou mozartovskou inscenaci a rozsáhlé oslavy 150. výročí uvedení Wagnerovy tetralogie v Bayreuthu. Zároveň pokračujeme i v uvádění významných oper z druhé poloviny 20. století,“ konstatuje Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery.
Sezonu 2025/2026 zahájí nová inscenace Mozartovy opery Idomeneo, která odráží konflikty vycházející z Mozartova vztahu s otcem. Skladateli se daří vytvářet ohromující silně emocionální scény, velkolepé sbory a chorální části předznamenávají jeho proslulé Requiem. Calixto Bieito, režisér, který má na kontě řadu úspěchů ve většině nejvýznamnějších světových operních domů, se do Prahy vrací už počtvrté.
Skladatel a dirigent Otakar Ostrčil je pro řadu lidí neznámý, v pražských operních dějinách jde ale o osobnost mimořádného významu. Hudební ředitel Opery Národního divadla Robert Jindra se rozhodl znovu uvést jeho operu Legenda z Erinu, poutavý příběh zapovězené lásky, zrady a pomsty zasazený do dávného Irska. Dílo se bude v Národním divadle hrát poprvé od roku 1923, a to v režii Jiřího Heřmana.
Opera Vincenza Belliniho Norma proslula mezi širokým mezinárodním publikem díky výkonům Marie Callas – všechny pěvkyně, které se role zhostí, jsou dnes s Callas srovnávány. Ve Státní opeře se role Normy ujme Marigona Qerkezi, sopranistka, která si rychle vybudovala značné mezinárodní renomé. Dvě koncertní provedení bude dirigovat Hermann Bäumer, od nadcházející sezony nový hudební ředitel Státní opery.
Opera Henryho Purcella Dido a Aeneas se rovněž zaměřuje na legendární ženskou postavu. Operu uzavírá Didonin slavný nářek, když vypije číši jedu v zoufalství nad tím, že ji Aeneas opustil. Režisérkou bude Alice Nellis, s níž už Národní divadlo spolupracovalo mimo jiné na inscenaci Prodané nevěsty, dirigentem Michael Hofstetter, odborník na starou hudbu. Hlavní role Dido se zhostí Arnheiður Eiríksdóttir.
V roce 2026 uplyne 150 let od okamžiku, kdy Richard Wagner otevřel své festivalové divadlo v Bayreuthu, původně postavené k uvádění tehdy dosud nedokončeného Parsifala. Festival zahájila první úplná inscenace slavného cyklu Prsten Nibelungův. Opera Národního divadla a Státní opera oslaví toto výročí postupným uvedením kompletní tetralogie Prsten Nibelungův (2026–2028) a také novou inscenací Parsifala (2026). Zlato Rýna bude mít premiéru v únoru 2026, Parsifal jen o pár týdnů později. Hudební ředitel Opery Národního divadla Robert Jindra, velký Wagnerův obdivovatel a znalec, se ujal dirigování celé tetralogie, takže v létě 2028 se naše dva operní domy podělí o tři kompletní provedení celého cyklu. Režisérkou Prstenu bude Sláva Daubnerová. Andreas Homoki, který nedávno slavil velký úspěch s curyšskou inscenací Prstenu, bude režisérem Parsifala. Hudebního nastudování Parsifala se ujme Markus Poschner, který má na svém kontě dirigentské zkušenosti z Bayreuthu.
Poslední premiérou v budově Národního divadla bude opera určená pro děti Kolotoč Václava Trojana, světově proslulého skladatele filmové hudby. Pokračovat budeme také v dětských projektech jako Opera nás baví a operních dílnách.
Ve Státní opeře pak jako poslední premiéru uvedeme Dialogy karmelitek, jímavý příběh jeptišek, které zemřou za svou víru. Opera Francise Poulenca je jedním z nejslavnějších děl v poválečných operních dějinách – šokující, silné vyprávění o zneužití moci a fanatismu, ale také o spravedlnosti, zápalu a sounáležitosti.
Zdroj : ND
