Pouť otce a syna – Antonína a Michaela Kratochvílových – je námětem celovečerního dokumentárního filmu Andrey Sedláčkové “Můj otec Antonín Kratochvíl”. Oba svou cestu v průběhu natáčení zároveň fotografovali a výsledné dílo představili na společné výstavě v Leica Gallery PraPouť otce a syna – Antonína a Michaela Kratochvílových – je námětem celovečerního dokumentárního filmu Andrey Sedláčkové “Můj otec Antonín Kratochvíl”. Oba svou cestu v průběhu natáčení zároveň fotografovali a výsledné dílo představili na společné výstavě v Leica Gallery Prague.gue.
Jeho černobílé fotografie vždy budily emoce. Expresivní, sugestivní, zneklidňující zprávy o lidskosti i její odvrácené tváři. Antonín Kratochvíl (*1947, Lovosice) fotil desítky válečných konfliktů, humanitárních katastrof, ale i světových celebrit. A fotil je stejně – jako sociální portrét. Čtyřnásobný držitel prestižní ceny World Press Photo byl časopisem American Photo zařazen mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie… Co je to za člověka, který i v běsu válek dělá umělecká díla? Chtěli jsme o něm natočit film.
Jeho tvorba, motivace, způsob vidění, výběr témat i originální styl odráží kromě vrozeného talentu i jeho mimořádný neobvyklý osud. Prožil život od třídního zavržence přes utečence, bezdomovce, zločince, vojáka cizinecké legie až po světoběžníka a hvězdu svého oboru. Turbulence jeho osudové energie však brzy zasáhla i přípravy filmu, když se Antonín Kratochvíl ocitl na jaře roku 2017 v kritickém zdravotním stavu v nemocnici a kdy se po několika týdnech v kómatu probral a učil znovu chodit. A o několik měsíců později přišel další zvrat. V rámci kampaně Me Too ho nařkla bývalá americká kolegyně ze sexuálního obtěžování. Antonín Kratochvíl veškerá obvinění odmítl, ale kauza skončila jeho odchodem z proslulé fotografické agentury Sedm, kterou s dalšími šesti slavnými fotografy v roce 2001 zakládal.
Páteří našeho filmu však zůstává širší obraz – příběh rodiny, kterou fatálně rozdělila železná opona. A příběh talentu, který se bez ohledu na okolnosti manifestoval napříč třemi generacemi fotografů, od Antonínova otce Jaroslava po Antonínova syna Michaela.
Antonín Kratochvíl emigroval z Československa v roce 1967 a zanechal zde i svého ještě nenarozeného syna. Poprvé se mohli s Michaelem setkat až po dlouhých devatenácti letech. Michael přitom o svém otci neměl dlouho ani tušení. Doma mu o něm dokonce říkali, že je mrtvý. Michael, dnes také fotograf, zkoumá otcovu tvorbu i jeho životní peripetie, setkává se s jeho kolegy a přáteli, které dřív neznal. A otevírá témata z minulosti, kterým se oba dosud snažili spíš vyhýbat.
V průběhu natáčení jsme se s producentem filmu Martinem Hůlovcem ze společnosti Punk Film a režisérkou Andreou Sedláčkovou s oběma fotografy domluvili, že budou své putování samostatně dokumentovat, portrétovat sebe navzájem i reportážně zachycovat místa, která v rámci natáčení navštíví. Cestu do apokalyptického Černobylu, kde Antonín pořádal své fotografické workshopy, či z rodinného výletu k uprchlickému táboru Traiskirchen v Rakousku, kterým před více než padesáti lety sám Antonín procházel, po speciální zákoutí v New Yorku, kde nacházel tu správnou hru světel a stínů pro své slavné portrétní fotografie… Výsledné dílo představují Antonín a Michael Kratochvílovi na této unikátní společné výstavě.
-
- 2020 – 6. 9. 2020
