Balet Národního divadla uvádí premiéru baletu Liliom Johna Neumeiera. Dojemný příběh plný lásky, ale i násilí vypráví o potřebě štěstí, životních pádech a lidské touze po vykoupení a odpuštění. Inscenace bude uvedena na jevišti Státní opery 23. a 24. října v české premiéře.
Balet, jenž měl světovou premiéru v roce 2011, přenáší na scénu příběh divadelní hry Ference Molnára o nemožnosti vyjádřit lásku, lidském selhání a touze po vykoupení.
„Vždycky jsem nejzamilovanější do toho, na čem právě pracuji. A i když se k některým dílům vracím, jako je tomu nyní v Praze s Liliomem, musím se do nich znovu zamilovat,“ říká John Neumeier.
„Je pro nás velkou ctí, že můžeme na jeviště Státní opery přivést dílo Johna Neumeiera – jednoho z největších choreografů současnosti. Liliom je hluboce lidský příběh, který prostřednictvím tanečního jazyka otevírá téma lásky, bolesti i naděje,“ dodává umělecký ředitel Baletu ND Filip Barankiewicz.
Předloha a inspirace
Molnárova hra Liliom z roku 1909 se odehrává na pouti v Budapešti a patří k nejznámějším dílům evropské dramatiky. Mezinárodně se proslavila díky muzikálové adaptaci Carousel Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina z roku 1945.
Neumeierova baletní verze zasazuje děj do období velké hospodářské krize a přenáší jej do prostředí zábavního parku – fiktivního amerického Playlandu. Liliom je příběh o nemožnosti vyjádřit lásku, lidské slabosti a hledání vykoupení.
Postavy a dramaturgie
V centru příběhu stojí Liliom, charismatický, ale sebedestruktivní provozovatel kolotoče, a Julie, mladá žena, která se do něj zamiluje navzdory jeho temné povaze. Julie kvůli lásce ztrácí práci i domov, přesto s ním setrvává. Liliomova frustrace a hrdost ho ženou do spirály násilí a zoufalství. Po zpackané loupeži spáchá sebevraždu.
V magicko-realistické rovině se příběh přesouvá do posmrtného života, kde Liliom dostává šanci napravit své chyby. Setkání se synem a finální gesto vůči Julii dodávají příběhu tragickou hloubku i naději.
O choreografovi
John Neumeier (1939, Milwaukee) je legendární americký choreograf, dlouholetý umělecký ředitel Hamburského baletu a autor více než stovky děl. Mezi jeho nejznámější balety patří *Dáma s kaméliemi, Romeo a Julie, Malá mořská víla či Nižinskij. Je držitelem prestižních ocenění, např. Benois de la Danse a Deutscher Tanzpreis.
Hudba pro balet Liliom
Hudbu k baletu složil světově proslulý francouzský skladatel, dirigent a jazzový pianista Michel Legrand. Kompozice je koncipována jako originální dialog mezi orchestrem v orchestřišti a big bandem na jevišti. Někdy se jejich hlasy střídají, jindy soupeří, a v klíčových okamžicích zní v dokonalé souhře. Tato inovativní hudební architektura podtrhuje kontrasty příběhu – mezi realitou a snem, láskou a násilím, pádem a nadějí.
Choreograf John Neumeier vzpomíná:
„Michel byl při tvorbě nádherně zapálený. Jeho hudba dokázala vystihnout postavy a dát jim emocionální hloubku.“
Michel Legrand – život a dílo
Michel Legrand (*24. 2. 1932, Paříž – †26. 1. 2019, Neuilly-sur-Seine) působil jako skladatel, dirigent, pianista, zpěvák, spisovatel a producent napříč žánry: jazz, klasika i easy listening. Studoval kompozici a klavír na pařížské konzervatoři u Nadii Boulangerové. Po studiích začal pracovat jako klavírní doprovazeč šansoniérů.
Svoji první filmovou hudbu složil v roce 1955 pro film Les Amants du Tage (Henri Verneuil). Brzy se stal jedním z protagonistů mladé francouzské kinematografie díky spolupráci s režiséry jako Jean-Luc Godard, Agnès Varda, Françoise Reichenbach a Jacques Demy.
Mezinárodní úspěchy
V roce 1964 vytvořil hudbu k Demyho filmu Paraplíčka z Cherbourgu – revolučnímu muzikálu, který byl kompletně zpívaný. Úspěch filmu odstartoval Legrandovu mezinárodní kariéru. Následně složil hudbu k filmům jako:
- Thomas Crown je nepřístupný (1968, Norman Jewison)
- Tři mušketýři (1973 a 1974, Richard Lester)
- Yentl (1983, Barbra Streisand)
- Nikdy neříkej nikdy (1983, Irvin Kershner)
- Prêt-à-Porter (1994, Robert Altman)
- And now… Ladies and Gentlemen (2002, Claude Lelouch)
Legrand byl třináctkrát nominován na Oscara, třikrát ho získal – za hudbu k filmům Summer of ’42, Yentl a za píseň The Windmills of Your Mind. Skládal také pro televizi, muzikály a produkoval jazzová alba.
Spolupracoval s hudebníky jako Neil Diamond, Barbra Streisand, Jessye Norman, Miles Davis, Ella Fitzgerald, Frank Sinatra, Kiri Te Kanawa, Perry Como či Ray Charles. Jako dirigent vedl významné orchestry a jako pianista nahrál mimo jiné díla Erika Satieho. Jeho poslední filmová hudba vznikla v roce 2018 pro film J’ai Perdu Albert.
Scénografie a vizuální symbolika
Scénu pro Státní operu vytvořil Ferdinand Wögerbauer. Výrazný je kontrast mezi realistickým prostředím doby krize a magickými obrazy, které přináší postava Muže s balónky – ztělesnění nadčasové a transcendentní dimenze.
Významným symbolem inscenace je růžový balonek, který Liliom daruje Julii na pouti. Tento balonek se stává znakem jejich lásky i křehkosti lidského štěstí.
Ferdinand Wögerbauer se narodil v Salzburgu a studoval scénografii na Mozarteu. Do roku 2003 působil jako asistent a vedoucí výpravy na Salcburských festivalech. Spolupracuje zejména s Peterem Steinem a vytvořil scény pro divadelní a operní inscenace po celém světě (např. Onkel Wanja, Faust 1, Don Giovanni, Macbeth). Pracoval také s Johnem Neumeierem na baletech (Messias, Orpheus) a s dalšími významnými umělci.
světelný design a profil autora
Světelný design zajistil James French, specialista na taneční a divadelní produkce i firemní a charita-tivní akce. Pro Liliom navrhl světelnou složku tak, aby podporovala kontrast mezi realitou a magickými prvky inscenace.
French spolupracoval s předními choreografy a umělci, například Crystal Pite, Benjamin Millepied,Hofesh Shechter, Jo Stromgren, Alexander Ekman nebo Twyla Tharp. Jeho práce byla uvedena u vý-znamných souborů a divadel, například San Francisco Ballet, Ballett Basel, Cedar Lake Contemporary Ballet, Hubbard Street Dance Chicago či LA Dance Project, a to ve 25 zemích a 36 státech USA
tvůrčí tým
- Choreografie: John Neumeier
- Hudba: Michel Legrand
- Scéna: Ferdinand Wögerbauer
- Kostýmy: John Neumeier
- Světelný design: James French
- Nastudování: Konstantin Tselikov, Sonja Tinnes, Marijn Rademaker, Niurka Moredo
- Dirigenti: Nathan Brock, Václav Zahradník
- Hraje Orchestr Státní opery a Top Big Band
- Tančí sólisté a sbor Baletu Národního divadla
O Baletu Národního divadla
Balet Národního divadla, založený v roce 1883, patří mezi přední evropské baletní soubory a je dynamickým tělesem, jež klade důraz na inovace a spolupráci s významnými světovými choreografy. Pod vedením uměleckého ředitele Filipa Barankiewicze nabízí rozsáhlý repertoár, který spojuje klasické i současné baletní dílo.
Soubor tvoří tanečníci z více než devatenácti zemí, svým uměním přispívají k bohaté kulturní tradici i modernímu výrazu na evropské taneční scéně.
Zdroj Národní divadlo
Foto: Serghei Gherciu
Naše dojmy z představení
Liliom vytvořil John Neumeier na motivy hry Ference Molnára, hudbu k baletu složil trojnásobný držitel Oscara Michael Legrand a propojil v ní klasický orchestr s energií jazzu. Již samotné střídání orchestru a velkého jazzového bandu, který byl po celou dobu nad jevištěm bylo skutečně jedinečným zážitkem, kdy jsme sledovali, jak skutečně vynikající choreografie reflektuje nejen vyjádření příběhu hlavních hrdinů ale také střídání dvou orchestrů.
První scéna, kterou divák na jevišti uvidí se ještě jednou zopakuje v samotném závěru představení, přesto po celou dobu s napětím očekáváme, jak příběh dopadne. Pohybové vyjádření postav je stejně hluboké a výmluvné jako slovní dialog v činohře, a kromě brilantní taneční techniky nás ohromil herecký výraz tanečníků.
Příběhem provází muž s balonky. Tento klaun je průvodce mezi životem a smrtí, soudce a zrcadlo Liliomova osudu. Během představení se objeví třista různobarevných balonků. Stoupající balonky symbolizují vzestup k jiné rovině bytí. Liliom po své smrti vystoupá do nebe, kde probíhá soud a zpětné hodnocení jeho života. Zejména zde jsme ocenili scénu a světelný design, kdy Liliom z nebe přihlíží za průhledným okénkem, jak vyrůstá jeho syn, se kterým nemůže být.
Příběh se odehrává na pouti a centrem dění je dětský kolotoč. Liliom je totiž zaměstnán majitelkou kolotoče, paní Muškátovou. Pracuje jako pouťový vyvolávač a celým svým srdcem patří kolotoči a zábavnímu parku. Kolotoč však není jen symbolem zábavy pro návštěvníky předměstského parku, ale také představuje koloběh života.
Během baletu jsme sledovali řadu velmi působivých sborových scén z výjevů na pouti a také scéna, která diváky vtáhne do beznadějnosti lidí hledajících práci v době hospodářské krize , které velmi kontrastovaly s intimními duety hlavního páru. Naprosto unikátní však byl duet dvou tanečníků představujících otce a syna v úvodní a závěrečné scéně baletu.
Balení inscenace Liliom je skutečně velmi unikátní a zdařilé představení. Na závěr představení diváci ocenili výkony tanečníků potleskem vestoje.
