Stavební rozvoj v Krkonoších má své limity – nejen v samotném národním parku, ale i v jeho bezprostředními okolí, zvaném ochranné pásmo. Jedním z nich je zábor květnatých lučních porostů na území jednotlivých krkonošských obcí. Zdánlivě malicherný problém má, jak se postupně načítá, dalekosáhlé důsledky. Za posledních 20 let se jedná o 506 projektů, kde došlo k lučnímu záboru.
Ztrátu luk
Velká část takových záměrů způsobí sama o sobě nevratnou ztrátu luk nepřevyšující 0,1 ha, která je takto jednotlivě zanedbatelná. Dohromady jde však za posledních dvacet let už o 66,5 ha, tedy o plochu nejméně 95 fotbalových hřišť. Proto Správa KRNAP eviduje úbytek lučních společenstev v tabulce, která je všem dostupná na našem webu (https://www.krnap.cz/priroda/ochrana/natura-2000/postupna-ztrata-tradicne-obhospodarovanych-luk/) a ze které lze zjistit, jak na tom ta která krkonošská obec či město je.
Postupné ubývání luk
Postupné ubývání luk se snaží řešit Koncepce limitů celkového úbytku lučních stanovišť v evropsky významné lokalitě Krkonoše. Shrnuto jednou větou, koncepce stanovuje, jaká rozloha naturových lučních stanovišť může být ukrojena na území každé krkonošské obce. Dokud není tato plocha překročena, může Správa KRNAP ve svých vyjádřeních k záměrům říct, že „lze vyloučit vliv na Evropsky významnou lokalitu Krkonoše.“ Jakmile by však došlo k překročení stanoveného limitu, musíme konstatovat, že „nelze vyloučit vliv na Evropsky významnou lokalitu Krkonoše.“ S realizací takových záměrů je pak velký problém.
„Stokrát nic umořila osla, mnoho lovců – zajícova smrt, velké duby padají pod malými záseky… Význam všech těchto známých přísloví pro ochranu přírody je jasný – často to nejsou jen velké a náhlé změny, které škodí přírodě, ale právě ty nepatrné či pomalé, kterých si na první pohled často ani nevšimneme. Když se na ně ale podíváme v perspektivě celých Krkonoš, tak to je, nejen pro botanika, smutný pohled,“ říká odborný pracovník – botanik Správy KRNAP Stanislav Březina.
Velká změna
Příkladem velké změny je náhlé opuštění luk odsunutými hospodáři po druhé světové válce a s ním konec několik set let trvajícího tradičního vyváženého hospodaření. Příkladem nepatrných změn je pak právě rozsáhlá urbanizace krajiny a ukrajování luk rekreačními i rodinnými domy, penziony a ostatní zástavbou v posledních desetiletích.
Rozloha luk v Krkonoších
Evidenci postupného ukrajování luk neprovádíme jen jako dokumentaci stavu. Když se blíže podíváme na souhrnná čísla aktualizovaná v těchto dnech o údaje ke konci roku 2023 (https://www.krnap.cz/priroda/ochrana/natura-2000/), tak první dílčí tabulka ukazuje, jakou rozlohu luk v Krkonoších máme. Druhá zachycuje, kolik jich za poslední desítky let ubylo. Nejdůležitější však je ta třetí, která vychází ze dvou předešlých. Ukazuje, kolik z luk ještě lze zastavět, resp. kde již žádné další projekty povoleny nebudou.
„Jako správci území národního parku nechceme (a vzhledem k tomu, že chráníme biotopy, významné pro celou Evropu, ani nesmíme) dopustit, aby nám květnaté louky po kouscích úplně proklouzly mezi prsty,“ říká Stanislav Březina.
Vysokohorské druhy rostlin
Přítomnost zvonku českého a dalších vysokohorských druhů rostlin z mnohých z nich činí unikát národní i evropské kategorie. Zároveň si uvědomujeme, že žijeme v poměrně hustě a tradičně obydleném území. Proto výstavbu „na zelené louce“ schválená metodika paušálně nezakazuje, ale zároveň stanovuje každé z krkonošských obcí maximální celkovou zastavěnou rozlohu luk. Ta je tím větší, čím více luk se na jejím území nachází. Zároveň je přísnější pro unikátní smilkové louky s vysokohorskými druhy rostlin než pro běžnější louky, které najdeme i mimo Krkonoše. Je také benevolentnější k zástavbě druhově ochuzených luk, než květnatých, pestrých porostů. Záleží čistě na dané obci, jakým způsobem tyto plochy v rámci územního plánování využije.
Omezení zástavby květnatých luk
Omezení zástavby květnatých luk v Krkonoších se zavádělo od roku 2004, kdy se z Krkonoš stala evropsky významná lokalita – součást celoevropské sítě chráněných území Natura 2000 – a z květnatých luk její předměty ochrany. Od roku 2011 pak platí jasně schválená metodika výpočtu záborů a jednoznačně nastavené limity.
