Radní hl. m. Prahy souhlasili s udělením čestného občanství hlavního města Prahy hlasatelce Dagmar Hazdrové. Jedná se ze strany metropole o projev úcty za mimořádné činy spojené s obdobím srpnové invaze sovětských vojsk v roce 1968, kdy pravdivě informovala o dění v tehdejším Československu. Za její činy byla později propuštěna a dopady za její jednání se nevyhnuly ani rodině.
Praha udělí české hlasatelce a hlasu pražské hromadné dopravy Dagmar Hazdrové čestné občanství jako zvláštní projev úcty za mimořádné činy v období srpnové invaze sovětských vojsk v roce 1968.
„Schválili jsme udělení čestného občanství pro paní Dagmar Hazdrovou. V roce 1968 vysílala bez přestávky 52 hodin v rozhlase, dokud ji Rusové nevynesli ze studia i se židlí. A posledních skoro třicet let je také hlasem pražských tramvají a autobusů. Ocenění si rozhodně zaslouží. Kolegové z dopravního podniku potvrzují, že mají s paní Hazdrovou po celou dobu skvělé pracovní zkušenosti. Celkově je v síti Pražské integrované dopravy přes čtyři tisíce zastávek. Nahrávky se musí stále doplňovat. Hlášení vznikají postupně podle potřeby. Slouží všem cestujícím včetně nevidomých. Mají informovat, ale i uklidňovat, aby cestující provázel nějaký příjemný, uklidňující hlas. To paní Hazdrová zvládá bravurně,“ říká náměstek primátora hl. m. Prahy pro oblast dopravy Adam Scheinherr.
„Velmi mě těší, že udělíme české hlasatelce Dagmar Hazdrové čestné občanství, což je nejvyšší osobní vyznamenání udílené hlavním městem, jako zvláštní projev úcty za mimořádné činy spojené s osobním hrdinstvím v období srpnové invaze sovětských vojsk v roce 1968 a za to, že propůjčila hlas pražské hromadné dopravě,“ doplňuje primátor hl. m. Prahy Zdeněk Hřib.
zdroj: foto Martin Ocknecht
Život Dagmar Hazdrové je velmi úzce spjat s Prahou, kdy zde působila jako hlasatelka Československého rozhlasu. V rámci okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 seděla za mikrofonem nepřetržitě téměř 52 hodin. Ačkoli bylo vysílání pražského rozhlasu brzy přerušeno, důležitou roli v celostátním vysílání sehrály regionální redakce včetně té hradecké, kde Hazdrová v té době působila. Královehradeckému rozhlasu poskytla své vysílací frekvence mnichovská Svobodná Evropa a Hazdrová tak byla slyšet jako hlas protiokupačního odporu po celém světě.
V Rudém právu byla následně s dalšími účastníky vysílání označena za příslušnici podvratného komanda Zelené barety s centrálou v Mnichově. Po kádrových prověrkách musela z rozhlasu na jaře roku 1970 odejít a bylo jí zamezeno pracovat v jakémkoli rozhlase. Oficiální důvod vyhození z rozhlasu byl: „Do svého projevu vnášela tolik emocí, že to vzbuzovalo veřejné pohoršení.“ Na následujících dvacet let se musela s rozhlasem rozloučit. Její činy navíc měly dopad i na její rodinu, kdy například starší dcera nebyla přijata na gymnázium v Hradci Králové s odůvodněním, že je třeba zamezit infiltraci pravicových elementů do krajského města.
Po revoluci se do Československého rozhlasu Dagmar Hazdrová vrátila a působila především na stanici Vltava. Její hlas je navíc slyšet při hlášeních zastávek a dalších informací v pražských tramvajích a autobusech, a to již více než 20 let. Projednat čestné občanství musí ještě pražské zastupitelstvo.
TITULNÍ FOTO : Dagmar Hazdrová v roce 1978 zdroj: archiv Dagmar Hazdrové
