V roce 1953 se stal členem ÚDA Praha, aby patřil spolu s Karlem Bártů, Otto Jemelkou, Ivanem Zítkem, Jánem Novotným a dalšími mezi průkopníky moderního pětiboje. Fibiger se brzy zařadil k domácí elitě. V roce 1954 už jako člen ÚDA Praha to dotáhl na mistrovství světa v Budapešti. Ale při tréninkové kolizi mu kůň francouzského jezdce rozsekl holeň a do závodu nemohl nastoupit. A teď na své narozeniny se dočkal i konce tohoto sportovního odvětví, kdy bylo ohlášeno zrušení jedné z disciplín jízdy na koni.
Mimochodem, moderní pětiboj tehdy vypadal jinak.
„Trval pět dní, jedna disciplína = jeden den. Náročnější byl i kvůli tomu, že se nejezdil parkur, ale terénní závod na šest kilometrů. Skákalo se i přes žebřiňák, který přitáhli dva voli a stáli tam zapřažení celý závod,“ vyprávěl.
V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se zařadil mezi významné tvůrce skladeb hromadných tělovýchovných vystoupení.
Je spoluautorem moderní skladby vojáků na trampolínách, která měla premiéru při IV. československé spartakiádě, která se z důvodu začínající normalizace nakonec neuskutečnila a místo ní proběhly ve všech okresech tělovýchovné slavnosti. V roli autora hromadných tělovýchovných vystoupení působil i v zahraničí (Alžír). V rohu jedné tělocvičny v Alžíru objevil americkou trampolínu, tedy náčiní, které bylo tehdy v Československu neznámé. „Byl jsem z toho v sedmém nebi. Skákal jsem a hned mě napadlo prosadit je do spartakiádní skladby,“ jednou Ivo vyprávěl. Trampolíny získaly příznivce. Ivo Fibiger pak dvacet let šéfoval svazu trampolín.
Fota: Iva Roháčková a archiv I. Fibigera
