Taneční škola Caminito
Taneční škola Caminito, která patří k průkopníkům argentinského tanga u nás, slaví v letošním roce 20 let. Požádali jsme u této příležitosti zakladatelku a lektoru Radku Šulcovou o rozhovor.
1. Caminito slaví v letošním roce 20 let. Ráda bych se proto zeptala, jak všechno začalo. A co vlastně název Caminito znamená?
Školu založil můj manžel Marek Štefan, který tančil s partnerkou standard, a jednou měli volno a zašli v Londýně do tančírny, kde se tančilo argentinské tango. To je zaujalo začali se tomu věnovat a jednou se zúčastnili soutěže pořádané u nás v Čechách a hned ji vyhráli. Začali posléze argentinské tango i učit. Manžel argentinskému tangu věnoval veškerý volný čas, ale nechtěl se stát profesionálním učitelem. Jeho cílem bylo vybudovat tady takové zázemí a komunitu, aby si až bude starší měl kde zatancovat.
Já jsem se po ukončení základní školy dostala na španělské gymnázium. Španělština, která se v té době u nás moc neučila, ovlivnila směr, kterým se ubíral můj život. Přišly zajímavé pracovní příležitosti, které byly spojeny právě se španělštinou. Jeden můj kamarád chtěl jet v létě do Argentiny a požádal mne, abych ho učila španělsky. Jednou mne vzal s sebou na lekci argentinského tanga. Byla to úplná náhoda. Zalíbilo se mi, jaká tam byla atmosféra, jaká tam byla parta a začala jsem chodit znovu a znovu. Tam jsem se potkala i se svým mužem Markem (Štefanem) a začala jsem později tango také učit. Dnes by se dalo říci, že taktovku už jsem převzala já, ale v mnoha věcech se s manželem radím.
Caminito ve španělštině znamená cestička. Proč se jmenujeme Caminito ? Je to název jednoho známého tanga a zároveň jedna krátká ulička v přístavu La Boca v Buenos Aires, kde se údajně začalo tančit tango. Takže to pouto je v tom, že jsme prvním místem v Praze, kde se začalo tančit tango.
Naše aktivity se postupně rozšířily. Začínali jsme v Zoubkově ulici na Smíchově, kde jsme vyučovali jednu hodinu týdně. Putovali jsme po různých místech, působili jsme i na Senovážném náměstí, a protože jsem v té době se věnovala také flamenku, potkala jsem se při té příležitosti s provozní našeho dnešního studia. Ta nás oslovila, jestli nechceme působit v nově vznikajícím studiu a přivést sem argentinské tango. Nás tato nabídka zaujala a jsme zde již přes deset let. Za těch dvacet let, co jsme se začali argentinskému tangu věnovat, se odehrálo hodně věcí. Lidé na začátku o argentinském tangu neměli povědomí, proto jsme dělali přednášky a organizovali akce s ukázkami argentinského tanga. Když jsme začínali, tak tady byli dva, tři lektoři, dnes je situace jiná. Působí tady mnohem více škol na mnoha místech v Praze a nabídka je tím pádem mnohem širší, což je fajn. Nicméně jsem ráda, že jsem zažila úplné začátky, kdy jsme byli jako jedna velká rodina. Měli jsme jednu tančírnu ve Zlaté lyře v Michalské ulici. Byl to poměrně malý prostor, ale nám to úplně stačilo. Každé úterý přišli lidé, co se všichni vesměs znali. Dnes je tančíren již mnohem více. Je to samozřejmě dobře. Už šestnáctým rokem organizuji Vánoční tangovou veselici, záměr byl sejít se jednou za rok při nějaké speciální příležitosti. Udělali jsme tombolu a soutěže. Je to to taková mimořádná událost pro pražskou tango scénu.
2. Jak byste argentinské tango charakterizovala a co se vám na tomto tanci nejvíce líbí?
Pro řadu lidí je argentinské tango náročné, je to dost retro záležitost. Tančí se na hudbu třeba 50 – 80 let starou. I já si k ní musela zpočátku najít cestu. Existuje i tango nuevo, které má jiné prvky a může oslovit i generaci mladých lidí. Další překlenovací můstek je Astor Piazzolla, argentinský skladatel, který studoval v Paříži a jeho skladby hrají i klasické orchestry ve větším aranžmá, jsou to nádherné poslechové skladby, hodně dramatické a emotivní – vhodné spíše ke ztvárnění na jevišti než do tančírny.
3. Jak jste se Vy stala lektorkou argentinského tanga. A kdo Vás nejvíce ovlivnil? Věnovala jste se aktivně i jiným tancům?
Asi přes tu španělštinu, jak jsem již zmiňovala. Ale nebyla bych lektorka a tanečnice, kdybych to neměla v sobě a neměla určitou taneční minulost. Až do vysoké školy jsem se věnovala moderní gymnastice na výkonnostní úrovni, potom jsem dělala výrazový a moderní tanec, jezdili jsme po soutěžích a byli jsme docela úspěšní. Vždycky mne lákalo flamenco. Na škole jsem se dostala do Španělska, byli jsme v Madridu, v parku, kde bylo flamecové vystoupení a já uviděla v dálce malého, ale výrazného tanečníka, který na mne zapůsobil. Vyzařovala z něho energie a ten pohyb. Tam mne flamenco opravdu oslovilo. Během studií jsem ve Španělsku působila jako delegátka a chtěla jsem se při té příležitosti flameco učit. Ale byly prázdniny a v létě byly taneční školy zavřené. Při svém studijním pobytu v Mexiku, kde jsem byla přes půl roku, jsem měla příležitost seznámit se s flamencovou komunitou, která mne učila základy flamenca, vybavili mne CDčky s hudbou. Když jsem se pak vrátila z Mexika, věnovala jsem se oběma tancům zároveň. Později jsem flamenco pověsila na hřebík, ale jsem s lektorkami flamenca stále v kontaktu a flamencové boty jsem si nechala v šuplíku
4. Jak vybíráte své lektory?
My máme poměrně stálé lektory, kde většina lidí chodila k nám do kurzů. Tak trochu jsme si je vyhlídli a nabídli jim spolupráci. Náš tým je mizinárodní. Máme jednoho německého lektora, který je profesionální tanečník, s ním spolupracujeme už 8. rokem . Dále je v týmu jeden žák a již pátým rokem spolupracujeme s Alejandrou Mantiñan – její kariéra trvá 30 let a je to ikona argentinského tanga. Pozvali jsme ji na víkendové semináře do Prahy a rozvinula se tak dlouhodobá spolupráce. Když je v Praze, pořádáme u nás v Caminitu workshopy.
5. K vašim dalším aktivitám patří partnerství divadelních představení, spolupráce s řadou divadel, spolupráce na choreografiích. Můžete přiblížit, jak tato spolupráce vznikla a co všechno to obnáší.
To začalo malými střípky, že někdo potřeboval naučit nějaký taneček. Dvě velké spolupráce byly s Janou Vašákovou dnes Hanušovou a Miroslavem Hanušem. Přijeli v roce 2004 na naši letní školu do Pelhřimova a zúčastnili se celotýdenních aktivit. Na závěr tohoto campu nás oslovili, že mají připravenou na příští sezonu premiéru hry. Tango solo. Jana Hanušová – Vašáková je choreografka, která dělá různé pohybové spolupráce. Ale vzhledem k tomu, že se jednalo o hru, zaměřenou na tango, které má svoje specifika a hra byla jako celek zaměřena na jeho atmosféru, první půlka pojednávala opravdu jen o tangu a ve druhé části se rozvíjely osobní příběhy hrdinů – účastníků milongy. Proto bylo důležité herce to toho vpravit. Tak jsme se věnovali přípravě opravdu intenzivně – zorganizovali jsme týdenní kurs pro všechny herce, potom se začaly stavět choreografie pro ty, kteří ve hře měli větší taneční číslo. Argentinské tango na milonze je založené na improvizaci, není to naučená sestava. Je potřeba se naučit hlavně komunikaci v páru – vedení a následování. Tanečník musí rozumět partnerovi musí být na něho napojen a to je velmi obtížné. Když člověk má vložit dopředstavení i esenci tance, je toto velmi důležité. A to se domnívám, že se v tomto případě docela povedlo. Sešli se šikovní herci, kteří dostali příležitost v této hře, mimo jiné v hlavní roli byl Jiří Dvořák, vítěz loňské řady StarDance s Janou Markovou-Malou, dále vystupovali například Dan Bambas, Andrea Elsnerová, Bára Munzarová. Byla to velmi příjemná spolupráce. Celé divadlo žilo touto hrou, po premiéře se sešla taneční párty přímo na jevišti. To byla první hodně intenzivní a úspěšná spolupráce. Miroslava Hanuše, manžela Jany Hanušové – Vašákové, tango zaujalo. Proto se rozhodl ztvárnit divadelně knihu Roberta Fulguma Drž mne pevně, miluj mne zlehka, což nebylo jednoduché. Miroslav Hanuš se vlastně stal spoluautorem, musel příběh upravit pro divadelní zpracování. On však má ten dar, že opravdu vystihne podstatu. Představení je hodně taneční, děj je zasazen do tančírny. To byla naše druhá spolupráce tentokrát s divadlem ABC, tedy s jinými herci, ale měli jsme k dispozici delší časový úsek, takže mohli herci půl roku chodit k nám na lekce. Samotnou přípravou jsme strávili tři měsíce. Hra byla na scéně přes čtyři roky a bylo vždy vyprodáno.
6. Caminito se kromě výuky argentinského tanga a vlastních tanečních vystoupení zabývá také pořádáním tančíren. Kombinujete výuku tance v tančírnách a kam si mohou lidé přijít zatančit argentinské tango?
Je to různé přímo ve studiu u nás jsme začali pořádat tančírny, zhruba jednou za měsíc, ale jsou i pravidelné tančírny v průběhu týdne. V létě bude open-air milonga na Letné, dlouhodobě letní tančírna je na Grébovce. V létě je možnost přijít do tančírny na různých místech – odkazy a informace máme na našich webových stránkách a na facebooku. Aktuálně pořádáme zajímavou taneční akci pro veřejnost Tango na střeše Lucerny a to ve třech termínech.
Těším se na vaše taneční akce a děkuji Vám za rozhovor.
Více informací naleznete ZDE
Argentinské tango
Argentinské tango je hudební a taneční styl, který pochází z konce 19. století ze dvou velkých přístavů oblasti Río de la Plata – Buenos Aires (Argentina) a Montevideo (Uruguay). Tango pravděpodobně vzniklo smísením lidové hudby řady evropských zemí (Itálie, Rusko, Německo, Španělsko, Polsko – přistěhovalci) a hudby místních kreolů, černochů a indiánů. Vyznačuje se vášní ale i nostalgií a melancholií. Typický hudební nástroj je bandoneon, který se vyrábí v Německu a Buenos Aires (kde v nejstarší dílně Casade Bandoneon pod značkou „Fischer“).V dnešní době je tango rozšířeno takřka po celém světě. Má různé formy, např. koncerty tangových kapel, taneční či divadelní představení nebo vystoupení profesionálních i amatérských tanečních párů, taneční lekce a kurzy pro veřejnost, ale zejména milongy.
Zdroj: Wikipedia
