Občas nás vůně nedělního oběda láká už od vchodových dveří. Často však po vaření ve vzduchu zůstává spíše nepříjemný odér, pára či mastnota, se kterou jen těžko bojujeme – zvlášť v hůře větratelných kuchyních. Pokud pro vás bude smažení štědrovečerních řízků pověstnou poslední kapkou před pořízením digestoře, budou se vám hodit poznatky z praktických zkoušek, kterým tyto přístroje podrobila nezávislá spotřebitelská organizace dTest. Přináší i zajímavé srovnání výkonu klasických digestoří a relativní novinky v podobě indukčních varných desek s integrovaným odsáváním.
Do laboratorní místnosti zamířilo celkem 12 modelů, z nichž 7 zastupovalo klasické digestoře různého typu, konkrétně ostrůvkové, výsuvné, komínové a podvěsné. Doplnilo je 5 indukčních varných desek, u nichž je integrovaný odsavač umístěný mezi plotýnkami ve středové části varné desky. Nežádoucí pachy i vlhkost tak odsává směrem dolů.
„Zkoušky probíhaly jak v režimu vnějšího odtahu, kdy páry míří potrubím do komína, ventilační šachty nebo úplně mimo budovu, tak při recirkulaci, která bývá řešením zpravidla v situaci, kdy dispozice kuchyně vnější odtah neumožňuje. Vzduch pak přes mastnotu a zápach zachytávající filtry proudí zpět do místnosti,“ upřesňuje šéfredaktorka dTestu Hana Hoffmannová.
Integrovaní „tukožrouti“
První výzvou byla mastnota, která se třeba právě po smažení nepříjemně drží nejen ve vzduchu, ale i na kuchyňských površích v okolí sporáku. V dTestu proto zjišťovali, kolik oleje skončí ve filtrech mastnoty. Hned při této příležitosti si svým výkonem vysloužily pozornost varné desky s integrovaným odsavačem. V režimu recirkulace si totiž v naprosté většině případu vedly velmi dobře a pověst jim kazil jediný propadlík. Naopak ze sedmi klasických digestoří se dobře nevedlo ani jediné, tři propadly a dvě si vedly dostatečně. I v režimu odsávání si integrované odsavače vedly lépe, takže nepřekvapí, že se dva vítězové těchto dílčích zkoušek rekrutovali právě z jejich řad. V obou režimech pochytaly minimálně 90 % mastnoty, zatímco nejlépe hodnocená klasická ostrůvková digestoř zachytila přibližně o 20 % méně.
Kde skutečně zmizela pára nad hrncem?
Boj s párou probíhal v laboratorních podmínkách jen v režimu odsávání. Výsledek byl ale podobný. Čtyři z pěti modelů s integrovaným odsavačem si vedly dobře nebo velmi dobře, pátý podal uspokojivý výkon. Mezi klasickými digestořemi excelovala jedna, další tři skončily s dostatečnou a jediný zástupce podvěsných modelů skončil s nedostatečnou, když téměř všude zanechal zbytkovou vlhkost.
Oběd stále ve vzduchu
V režimu recirkulace pak v dTestu prověřovali schopnost digestoří zbavit místnost výrazného aromatu měřeného pomocí takzvaného plamenoionizačního detektoru. Výkon dvou ze tří klasických digestoří, které za redukci maximálně třetiny pachu skončily s nedostatečným hodnocením, si zaslouží upřesnění. „Podvěsná Mora OP 630 W neodstranila ze zápachu vůbec nic, a její účinnost se tak rovnala nule. Výsuvná Elektrolux LFP216S dokázala dokonce pach o téměř 5 % navýšit. Důvodem mohl být zápach pocházející z motoru, který vzduch v místnosti znečišťoval, místo aby zápach absorboval. V recirkulačním režimu je tak rozhodně doporučit nelze,“ vysvětluje za dTest Hana Hoffmannová. Varné desky s odsáváním par ve zkoušce nepropadly, vedly si ale spíše dobře nebo uspokojivě.
(Ne)klidná siesta
Pokud jde o hlučnost, nejlépe uspěli dva zástupci klasických digestoří. Všechny ostatní testované modely napříč typy si vysloužily v lepším případě uspokojivé, často ale spíše dostatečné hodnocení a propadlíků bylo tentokrát více mezi varnými deskami s odsáváním par. Obecně lze říci, že o něco menší hlučnost naměřili v dTestu při vnějším odtahu.
Podrobné informace o průběhu testu i hodnocení jednotlivých modelů najdete na www.dtest.cz/digestore
