Nové technologie v domácnostech hrají velkou roli v tom, jak komfortně se doma lidé cítí. Čas strávený domácími pracemi ale nesnižují. Přinášejí totiž nový typ práce a někdy i napětí do rodiny. Tzv. digital housekeeping posiluje nerovnosti v rozdělení rolí a vede k akumulaci moci v rukou jednoho správce, nejčastěji muže. Takové jsou závěry projektu SMARTUP, na kterém pracoval Sociologický ústav Akademie věd ČR.
Digital housekeeping
Chytré domácnosti bývají prezentovány jako místo, kde technologie převezme část domácích prací a zvýší komfort obyvatel. Mezinárodní tým vědců a vědkyň se zaměřil na genderovou dělbu práce v takovém prostředí – a také zkoumal, jestli tzv. digital housekeeping, neboli obstarávání chytrých technologií, lze považovat za další domácí práci (digitální údržbu domácnosti).
Projekt SMARTUP
Vědecký tým uskutečnil 31 etnografických studií v chytrých domácnostech v Česku, v Polsku a v Německu. Do vzorku badatelé a badatelky zahrnuli single domácnosti, páry, včetně párů homosexuálních, i celé rodiny.
Chytré technologie nemění rozdělení práce v domácnosti
Výsledky ukázaly, že chytré technologie v domácnostech příliš nesnižují čas, který lidé tráví domácími pracemi. Místo toho mají spíše tendenci dělat další či jiné domácí práce nebo se starat o děti.
„Chytré technologie také nemění rozdělení práce v domácnosti, větší vliv má genderové uspořádání páru či rodiny. Pokud jsou genderové role nastaveny konzervativně, technologie ovládá spíše muž (a žena se spíše stará o děti a domácnost). Pokud jsou genderové role nastaveny více rovnoprávně, partneři také více sdílejí péči o domácí technologie,“ říká Nina Fárová ze Sociologického ústavu AV ČR.
Koníček, nebo starost
Chytré technologie podle vědců a vědkyň přinášejí nový typ domácí práce, který lze nazvat jako digitální údržbu domácnosti.
„Idea, že chytrá domácnost bezchybně funguje, je mylná. Technologie je třeba udržovat, opravovat, čas zabere i nastavování a optimalizace,“ vypočítává Nina Fárová. „Správci chytrých domácností – nejčastěji muži – o této činnosti ale mluvívají jako o koníčku.“
Muži obecně zaujímají k technologiím více zvídavý a kutilský přístup, který může ale někdy narušovat dynamiku domácnosti (například konflikty, když některé z chytrých zařízení nefunguje) nebo být určitým „útěkem“ od domácích povinností.
„To jsou situace, které často popisují spíše ženy – muž se jde věnovat svému koníčku, tedy technologiím, namísto toho, aby třeba pečoval o děti nebo domácnost. Muži ale naopak podobné situace rámují jako péči o domácnost a rodinu,“ říká Nina Fárová.
Vidíme zde tedy genderový rozdíl v tom, kdo v domácnostech dává technologiím jakou prioritu nebo důležitost – pro koho jsou zásadní a pro koho jsou spíše jen doplňkem.
Pohodlí, ale pro koho?
Zatímco starost o technologie v domácnosti mají většinou muži, ženy technologie v domácnostech také používají, ale spíše pasivně. Jedním z vysvětlení je tzv. gender digital gap.
„Ženy často nemají prostor a možnost sledovat nové digitální trendy, častěji také nemají technické nebo inženýrské vzdělání, proto v chytré domácnosti ustupují do pozadí, protože třeba neví, jak si technologie nastavit, aby jim pomáhaly, nebo je v domácnostech jednoduše nepotřebují.“ popisuje Nina Fárová.
Paradoxně jim pak chytré technologie můžou přinést více tradičních prací, protože muž, správce, je vytížen starostmi s chodem chytré domácnosti.
A to může hrát i roli v tom, jak komfortně se lidé v domácnosti cítí. Technologie, která může být pro jednoho zdrojem pohodlí a ukázkou péče o domácnost (ovládání chytrého termostatu nebo kamery v domácnosti), může druhému jeho komfort snižovat a být spíše prostředkem dohledu či kontroly. To má výraznou genderovou dimenzi, když muži spíše komfort čerpají, zatímco ženy popisují jeho nedostatek.
„Příklad termostatu – muž ho ovládá přes mobil, žena to neumí. O jakoukoli změnu pro svoji potřebu a pohodlí pak musí žádat muže,“ říká vědkyně.
Od komfortu ke kontrole
Z výzkumu SMARTUP vyplývá, že ženy jsou kritičtější k případným rizikům spojeným s technologiemi a jsou citlivější na praktiky spojené s dohledem nebo kontrolou (například sledování pomocí kamer v domácnosti).
Chytré technologie totiž nejen umožňují a zintenzivňují už existující formy domácího násilí, ale také přinášejí nové formy zneužívání.
„Může jít o sledování přes chytré hodinky, kontrolu on-line účtů, výhradní kontrolu chytré domácnosti – třeba opakované vypínání a zapínání světel nebo odstřihnutí od internetu, krádež identity a další,“ vypočítává Nina Fárová.
Takové násilí je ještě náročnější vysledovat. Vědci a vědkyně proto apelují, aby výrobci chytrých zařízení i vlády měli tato rizika na paměti a snažili se jim předcházet.
Rozšiřování odborných i popularizačních výstupů z výzkumu chytrých domácností bude dále pokračovat v programu Epicentra civilizace Strategie AV21.
Zdroj: Akademie věd ČR
