Zlato Rýna - nadčasový mýtus o touze a moci na jevišti Národního divadla

Nová inscenace Wagnerova Zlata Rýna byla uvedena 12. února 2026 v Národním divadle. Režisérka Sláva Daubnerová a hudební ředitel Národního divadla Robert Jindra nabídli divákům symbolické a zároveň vizuálně podmanivé představení Wágnerovy opery.

Naše dojmy z představení

Režisérka Sláva Daubnerová pojala Zlato Rýna jako nadčasový mýtus o touze a moci, tedy téma, které je aktuální i v dnešní době. Úvodní projekce v kruhovém plátně na černém pozací představující spojení mytologické postavy Erdy a boha Wotana navodila téma vztahu člověka- tedy v tomto případě ambiciozního boha Wotana – a přírody, které se prolíná celým příběhem.

Scénografie a světelný design

Proto nás ihned zaujala scénografie Borise Kudličky, která využívá projekce a čistou geometrii prostoru. Tak scéna zdůrazňuje kontrast mezi světem bohů a temnou říší Nibelungů. Ústředním bodem scény je strom – představující přírodu. Tento strom je v některých scénách uzavřen do průhledných stěn obrovské stavby, hradu, který si nechal Wotan postavit od obrů. Jindy se majestátní strom zvedne nad scénu a je tak vytržen i s kořeny. Světelný design podtrhuje dramatické scény a velmi dobře doplňuje choreografii.

Působivá choreografie a skvělé taneční výkony

Sama choreografie Ermanna Sbezza na nás silně zapůsobila, zejména ve scénách, kdy tanečníci ztvárňují Nibelungy fungující jako anonymní pracovní síla. Vynikající výkon v taneční roli Erdy předvedla Jana Vrána.

Vynikající pěvecké i herecké výkony hlavních protagonistů.

V roli Wotana dominoval Adam Plachetka a vynikajícím způsobem ztvárnil postavu spojující autoritu s lidskou rozpolceností. Štefan Margita působivě vystihl roli Logeho jako ironického pozorovatele i manipulátora. Scény, ve kterých se objevil na jevišti byly plné energie. Velmi uvěřitelný a autentický je projev Albericha v podání Joachima Golze. Také oba obři Fasolt v podání Františka Zahradníčka a Fafner v podání Zdenka Plecha působili velmi přesvědčivě. Oba obři toužili získat Freiu, ale každý z trochu jiného důvodu. Zaujala nás scéna, kdy se Freia vznese do vzduchu a pomalu se snáší do průhledného válce, aby zůstala na okamžik uzavřena se zlatem, které ji má vyvážit.

Kostýmy

Kostýmy, které pro inscenaci vytvořila Dorota Karolczak ve spolupráci s Kateřinou Hubenou, významně dotvářejí nadčasové pojetí. Vyjadřují kontrast mezi světem bohů, oděných v chladné eleganci, a temnější, surovější pojetí bytostí z podzemí. Nás při úvodních scénách zaujal drobný detail, kdy na jevišti ošetřují strom dcery Rýny – plavovláska, rusovláska a černovláska.

Celkově na nás představení zanechalo hluboký umělecký dojem. Oceňovali jsme zejména excelentní pěvecké a herecké výkony, působivou choreografii, jednoduchou, avšak působivou scénu spojující projekce i světelný design. Hudební nastudování zdůraznilo hlavní motivy a dramatičnost příběhu. Velmi sugestivní bylo úvodní preludium v podání kontrabasů představující vznik světa.

Foto z představení : Petr Neubert